Liberalizace televizního trhu a větší konkurence v programové nabídce, takové mají být hlavní výhody přechodu na pozemní digitální vysílání. Ve skutečnosti ale všechno nasvědčuje tomu, že alespoň v první fázi digitalizace ovládnou český trh staří známí: Nova, Prima a vyššími poplatky finančně zahojená Česká televize.
Proč taková skepse? Aby se opravdu podařilo spustit proces digitalizace, musí stát přesvědčit nynější provozovatele televizí, aby tento proces nebrzdili, protože právě na jejich analogových frekvencích mají vzniknout nové digitální sítě. Jenže která televize dobrovolně pustí do hry další konkurenci, v tomto případě ztělesněnou více než třiceti žadateli o první digitální licence? Jednodušší je digitalizaci sabotovat, nebo alespoň zdržovat, dokud to bude možné.
Na digitální vysílání musíme přejít, jiná cesta neexistuje. Jde o celoevropský proces, ke kterému jsme se zavázali mezinárodními smlouvami. Vyhnout se digitalizaci nebude možné ani po technické stránce. Postupným spouštěním digitálních vysílačů v našem příhraničí dojde k rušení starých analogových kmitočtů. Už dnes je problém naladit analogové pozemní vysílání Novy v severních Čechách, kde ho na stejném vysílacím kanálu ruší silnější digitální rozhlas z Německa.
Spor o výhody
To všechno komerční televize vědí, zatím je ale nikdo nenutí k tomu, aby urychleně digitalizovaly. Nemají motivaci. Bez využití jejich analogových kmitočtů ale není možné spustit řádné digitální vysílání a sestavit definitivní vysílací sítě pro šest celostátních multiplexů. Proto se naši zákonodárci snaží Novu s Primou motivovat „digitálními“ bonusy. Podle představ autora právě projednávané novely vysílacího zákona, sociálnědemokratického poslance Ladislava Skopala, by Nova a Prima měly dostat po jedné další vysílací licenci navíc bez výběrového řízení. Uplatnit by je ale mohly až ve chvíli, kdy vrátí analogové kmitočty a spustí se definitivní digitální sítě.
Skopalův oponent Petr Pleva (ODS) dokonce navrhuje, aby Nova i Prima dostaly po celém jednom multiplexu, tedy datovém toku, do kterého se vejde čtyři až pět televizních programů a další služby jako rozhlasové vysílání, elektronický programový průvodce, ale třeba i různé interaktivní aplikace. Stát by tak de facto dnešním komerčním televizím garantoval zachování stejného podílu na televizním trhu i po jeho liberalizaci, kdy se otevře další konkurenci. Je to ale férový přístup vůči této nové konkurenci? Neměly by mít všechny televizní společnosti stejné startovní podmínky? Nemají Nova s Primou výhodu už v tom, že jsou známé, diváci si na ně zvykli a přinejmenším prvních pár let po přechodu na digitální vysílání jim zůstane značná část těchto diváků věrná?
Potíž je v tom, že poslanci v zákonu o elektronických komunikacích a následně v novém zákonu o České televizi vyčlenili speciální digitální multiplex pro veřejnoprávní televizi a veřejnoprávní rozhlas. Tím v očích Novy a Primy nepředloženě zvýhodnili Českou televizi, která vysílá ze zákona, a pokud chce spustit nový digitální program, nemusí pro něj žádat vysílací licenci. Z dnešního pohledu to opravdu vypadá tak, že ČT je jednostranně zvýhodněna, z pohledu zachování jakéhosi duálního systému, tedy existence přibližně stejného počtu volně pozemně vysílajících programů komerčních stanic i veřejnoprávní televize (i po zahájení vysílání dalších komerčních kanálů), to je ale logický krok. Veřejnoprávní televize by neměla nástupem nových komerčních stanic utrpět. Naopak, tuto konkurenci by měly pocítit především současné komerční televize.
Protože se ale stát při zavádění digitálního vysílání neobejde bez součinnosti Novy a Primy, tedy bez jejich analogových kmitočtů, dostává se do nepříjemné situace. Na postup parlamentu si totiž mohou oprávněně stěžovat ty společnosti, které chtějí vybudovat nové televizní stanice a dosud k tomu neměly kvůli nedostatku televizních frekvencí možnost. Proč by ony nemohly rovnou dostat také dvě nebo čtyři programové pozice v chystaných multiplexech? Proč má být jeden komerční subjekt zvýhodněn před dalším – jenom proto, že by mohl svým jednáním zavádění digitálního vysílání pořádně znepříjemnit?
Ale ani pozice Novy a Primy nejsou v nadcházející digitalizaci vyrovnané. Zatímco Nově nic nebrání v tom, aby už nyní vysílala digitálně po celé České republice (její licence platí pro pozemní vysílání, ale neurčuje, zda má jít o analogové nebo digitální šíření signálu; sama Nova ji tedy považuje za technologicky neutrální, použitelnou pro oba typy pozemního vysílání – a stát na tuto argumentaci slyší), Primu tíží problém se složitou licencí. Ona nemá klasické oprávnění pro celostátní vysílání, protože v době, kdy se z metropolitního programu Premiéra TV měla stát celostátní Prima, nebyl k dispozici dostatek volných kmitočtů. Tehdejší Rada pro rozhlasové a televizní vysílání to vyřešila poměrně komplikovaným systémem sdílených kmitočtů s regionálními televizemi.
Zájmy regionů
Prima tedy získala licenci pro satelitní distribuci signálu na regionální pozemní kmitočty, o které se dělí s regiony. Po většinu dne na těchto vysílačích běží celostátní program Primy, v určitý čas se z něj odpojují jednotlivé regiony. Pokud má platit teze o technologické neutralitě nynějších televizních licencí, který Nova prosazuje svorně s Primou, měla by se tedy Prima v digitální éře znovu dělit o vysílače s regionálními televizemi (také ony přeci mají právo na překlopení do digitálu) – se stejným pokrytím jednotlivých lokalit a možností odpojovaných regionálních oken pro ten který kraj. Jenže to nebude přinejmenším v první fázi přechodu na digitální vysílání technicky možné, protože digitální frekvence se pokrytím nepřekrývají s analogovými. Prima to ví, a proto se snaží prosadit, aby na digitálních kmitočtech mohla vysílat bez regionů. Pro ty by podle ní měla vysílací rada vyčlenit jiné kmitočty a Prima by jim mohla dodávat nějaký centrální program.
Takové řešení se ale nelíbí části regionálních partnerů Primy, protože její atraktivní celostátní program jim přináší diváky pro odpojované regionální vysílání včetně místních reklamních bloků. Největším odpůrcem „očištění“ Primy od regionů je Jaroslav Berka, majitel Regionální televizní agentury (RTA), serveru a vlivové agentury Česká média, který zároveň pracuje jako lobbista pro televizi Nova. RTA před časem skoupila část regionálních studií, která sdílejí kmitočty s Primou a nyní blokují její přechod na digitální vysílání, dokud se nevyřeší otázka dalšího sdílení frekvencí. S trochou nadsázky se dá říct, že Nova zprostředkovala vznik RTA, poskytla finanční prostředky na skoupení některých regionálních televizí a tím se snaží vyřadit ze hry svoji největší konkurenci.
Prima chce být Béčko
Televizi Nova nahrála v digitalizaci i další skutečnost, a sice nová definice celoplošného vysílání, kvůli které nemůže Česká televize s Českým rozhlasem dosud spustit digitální multiplex veřejné služby (doposud se za celoplošné vysílání počítalo pokrytí minimálně 75 procent populace, nově to je 90 procent – to však žádná z dočasných sítí digitálních vysílačů, které budou existovat do poloviny roku 2007, nesplňuje). Proto se v první digitální síti A, kterou provozují České radiokomunikace a jež 21. října zahájila komerční provoz pro Prahu a střední Čechy, objevila kromě tří programů České televize také Nova. Po pravdě řečeno, Prima do této sítě ani nechtěla. Její majitelé kontrolují provozovatele další digitální sítě B, společnost Czech Digital Group. Logicky tedy chtějí, aby Prima vysílala v této síti, a domáhají se toho u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jenže Rada už loni v listopadu vypsala na obsazení sítě B licenční řízení a dosud ho neukončila. Dokud toto výběrové řízení neskončí, nebude možné síť B zprovoznit. V této chvíli vstupuje na scénu politika.
Chystá se „proces rozhodování“
Už v době, kdy vysílací rada vypsala konkurs na první digitální licence, probíhala diskuse o tom, zda lze digitalizaci zahájit podle současných mediálních zákonů či zda je potřeba přijmout „digitální“ novely. Zatímco Rada a její předseda Petr Pospíchal razí myšlenku, že řádné digitální vysílání může začít podle současných zákonů, provozovatelé, ale i poslanci se domnívají, že je potřeba nejprve přijmout nový zákon a teprve potom podle nových pravidel udělit licence a spustit ostré digitální vysílání. Spor dospěl do takové fáze, že sněmovní mediální komise dokonce vyzvala Radu, aby se vyvarovala všech nevratných kroků, které by mohly vést k jejímu odvolání.
Za takový nevratný krok se dá logicky považovat udělení byť jediné digitální licence na dvanáct let s automatickou možností jejího prodloužení na další dvanáctileté období. Radní se zalekli a začali konkurs neúměrně protahovat. Jestliže řízení vypsali loni v prosinci a termín uzávěrky pro přihlášky stanovili na konec prosince, veřejná slyšení s více než třicítkou žadatelů proběhla až na přelomu května a června. V polovině září si radní pozvali žadatele znovu na neveřejné slyšení o ekonomických aspektech jejich projektů. O licencích Rada dosud nehlasovala a podle předsedy Pospíchala tak učiní nejdříve za několik týdnů. Přesněji řečeno, za několik týdnů začne „proces rozhodování“, nikoli samotné hlasování.
Asi se to nestihne
Za tu dobu se ovšem změnilo společenské klima a sněmovna už nehrozí, že probíhající výběrové řízení zruší. Chce ho jenom pozastavit do doby, než vstoupí v platnost „digitální“ novela zákona o vysílání, tedy ona pravidla hry, která vyžadují provozovatelé vysílání a na která nechce slyšet Rada a hlavně její předseda Pospíchal. Nyní to tedy vypadá, že by se snad nějaké licence mohly udělit, ale záleží na tom, zda se mezi třinácti radními najde alespoň devět hlasů, které jsou k tomu třeba.
Bylo by načase. Licenční řízení se totiž týká obsazení programových pozic v dočasných digitálních sítích, které mohou vysílat pouze do poloviny roku 2007. Samotné licence sice platí dvanáct let, ale pokud se je nepodaří udělit nejpozději na jaře příštího roku, provozovatelé vysílačů nestačí zprovoznit dočasné vysílací sítě do termínu ukončení jejich platnosti.
Z výše uvedených příkladů vyplývá, že proces přechodu na pozemní digitální vysílání v České republice je velmi složitý, zamotaný a ovlivněný tolika zájmy různých skupin, že bude skoro zázrak, podaří-li se zahájit v nějaké rozumné době. A to ještě nikdo neřeší otázku, jak obyčejným televizním divákům vysvětlit, že si budou muset kvůli digitálnímu vysílání pořídit set-top-box nebo úplně nový televizor. Zní to triviálně, ale právě na průniku digitálních přijímačů do domácností stojí úspěch digitalizace televizního vysílání v jakékoli zemi na světě.
Autor je redaktor týdeníku Reflex a šéfredaktor odborného serveru DigiZone.cz.