Známé každoroční akce, jako je třeba CzechTek, SlovTek, nebo BulgariaTek, jsou svátkem kočovníků okolo soundsystémů. Nejsou však ani zdaleka jediným cílem jejich výprav a poutí.
V letošním roce se po rozehnaném CzechTeku konalo na východě Evropy hned několik dalších akcí, na které se mohla přesunout část neukojených svátečních tanečníků, lidí, kteří žijí se soundsystémy, jež čas od času vyjíždějí ze svých domovských míst, i opravdového tvrdého jádra putujících příznivců free parties, kteří tráví větší část roku na cestách.
Jedna z freeparties, kam se náklaďáky a dodávky z hudebními aparaturami z České republiky přesouvaly, byla například ta budapešťská, které probíhala 12. až 14. srpna. Hned vzápětí se pak kočovníci vydávali ještě dále na jih, kde se konal nyní již tradiční festival v Bulharsku, takvaný BulgariaTek, který letos proběhl poblíž města Černomorec mezi Burgasem a Gradinou na pobřeží Černého moře. Ve dnech 19. až 23. srpna se tam sjelo podle údajů účastníků 21 soundsystémů, které hrály na 11 stagích (tanečních scénách obklopených reproduktory).
Tento počet se však může zdát poměrně malý ve srovnání s tím, co již známe z České republiky, například z CzechTeku 2004 u Boněnova a Plané (142 soundsystémů a cca 20 000 posluchačů), nebo z CzechTeku 2003 u Ledkova blízko Kopidlna (kam údajně přijelo více než 110 soundsystémů a dohromady na 40 000 lidí).
Česká republika se začala pomalu stávat jedním z hlavních evropských cílů kočovníků se soundsystémy již od roku 1994 po přijetí britského zákona Criminal Justice Act. Tehdy byli přívrženci britské rave music a freeparties vypuzeni ze země.
Avšak právě jeden z nejznámější britských “kmenů” stoupenců free parties a rave music, Spiral Tribe, doprovázený spřízněnými Mutoid Waste Company, vyrazil šířit své evangelium na tehdy organizovaný první CzechTek u Hostomic. Slovensko pak začalo být cílovou stanicí výprav motorizovaných nomádů vyznávajících elektronickou hudbu od roku 1999, kdy se konal první SlovTek. Nikdy se tam ale nevytvořila zdaleka tak silná komunita soundsystémů jako v Česku, a tak slovenský teknival, pokud vůbec proběhne, vždy spíše připomíná větší travellerskou party s minimálním počtem slovenských účastníků. Během let se česká freetekno subkultura rozrostla natolik, že co do počtu soundsystémů, množství pořádaných party během roku, ale i návštěvnosti letního teknivalu snese srovnání i s francouzskou scénou. Dnes je české freetekno mezi evropskými technaři pojmem, stejně jako každoroční CzechTek a jména některých českých soundsystémů.
Stále se ale ještě konají velké technofestivaly i na západ od českých hranic. Především ve Francii, kde se odehrává několik velkých technivalů ročně (asi nejproslulejším se stal festival Col de l’Arche v roce 2002), nebo ve Španělsku.
Techno jako humanitární pomoc
V polovině devadesátých let kočování lidí okolo soundsystémů nebylo motivováno jen útěkem před policejní represí a nešlo jen o expanzi nového druhu hudby a životního stylu do východní Evropy. Skupina přívrženců rave music, zvaná Desert Storm, z anglického Glasgowa se například koncem roku 1994 rozhodla spolu s humanitární misí Workers’ Aid Convoy vypravit humanitární pomoc do bojující Bosny. Dobrodružná třináctidenní cesta náklaďáků, kterým vojáci OSN odmítli poskytovat ochranu, zavítala do chorvatského Splitu a poté do několika bosenských měst.
Kromě potravin, léků, knih, kondomů a přikrývek tak podivný konvoj do bosenské Tuzly na silvestra 1994 přivezl i svou silnou aparaturu, kouřové stroje a stroboskopy. Podle vzpomínek účastníka výpravy Drew Hemmenta se tato cesta stala výjimečnou tím, že kočovníky s jejich soundsystémy a hudební a světelnou produkcí místní obyvatelstvo vřele přivítalo. Podobného přijetí se technotravellerům od obyvatel často nedostává. Tehdy se dokonce i místní policie postavila proti nařízení zástupců OSN a EU, sídlících v městském hotelu Tuzla, kteří požadovali vypnutí aparatury, protože je rušila ve spánku. Policisté se samopaly však naopak podpořili hlasitou produkci střelbou do vzduchu.
Hledání základního rytmu
Nyní již proslulou výpravou, tentokrát francouzských soundsystémů, za hranice Evropy se v novém tisíciletí stal podnik nazvaný African Expedisound, o němž byl rovněž natočen dokumentární film a vydáno zvukové CD. Při tomto misijním výletu se vydalo pět francouzských vojenských náklaďáků, předělaných na obytné vozy technařů, 15 000 kilometrů napříč Afrikou. Vozy, které patřily k soundsystémům Tomahawk, Teknokrates a In/Out/True, převezly přes saharskou poušť, Maroko, Senegal a Mali, dvanáct lidí. Technaři se údajně na této cestě pokoušeli nalézt společnou řeč a mystický základní rytmus, který by měl být společný africkým bubeníkům i jejich elektronizovaným kolegům z Evropy. Své elektronické mejdany také nechali doprovázet bubnováním místních domorodých vesničanů, kteří si oproti tomu zakusili pocit z klasické freeparty. Podle slov většiny francouzských travellerů, kteří se mise účastnili, je k této aktivitě vedlo mimo jiné znechucení z evropské freetekno scény, která se stále více zužuje na pouhé zábavné řádění, doprovázené stále větší konzumací drog. Původní duch a kreativita jako by se postupně vytrácely.
Pravděpodobně dosud nejdelší výpravou kočujících soundsystémů se stal v roce 2001 podnik nazvaný Sound Conspiracy. V něm se spojili členové tří soundsystémů OQP, Total Resistance a Facom Unit a vyrazili z Evropy do jednoho z někdejších poutních míst hippies, indické Goy. Obtížná cesta přinesla kočovníkům na nákladních automobilech tvrdší zacházení a důkladné prohlídky od příslušníků turecké armády v oblasti Kurdistánu, hladovění při cestě přes Írán a eskortu s ozbrojeným vojenským doprovodem na území Pákistánu, kde výpravě hrozilo přepadení ze strany loupeživých band. I o tomto putování byl natočen dokumentární film. I zde se hrálo techno těm, kteří znají úder bubnu pouze v původní, neelektronické podobě.
Do budoucna se chystá větší travellerský projekt, jenž by měl novodobé nomády, kteří už mají za sebou zkušenost z Afriky, s jejich náklaďáky a aparaturou dovézt až do Mongolska, kde by došlo k symbolickému spojení kočovníků nového i starého věku. Travelleři chtějí navštívit zemi, kde se ještě donedávna stěhovala celá městečka, a místním ukázat, že nomádský život přežívá i v civilizaci, která ho vždy spíše potlačovala.