Před letošním 24. listopadem, Dnem díkůvzdání, který Američané slaví především jako svátek, kdy se scházejí celé rodiny, byly police v přípravně jídel kostela Adventistů sedmého dne v centru Los Angeles poloprázdné. Namísto obvyklých 400 pytlů krůtího masa, zeleninových konzerv, mléka a dalších základních potravin, které jsou v tento den zpravidla přichystány k rozdání chudým, byla tato charitativní organizace letos schopna podarovat sotva stovku rodin. Tradiční krůty přitom většinou nedostali. Margaret Carsonová, která vede odbor služeb pro veřejnost, si posteskla: „Dělám tuhle práci už deset let, ale tak zlé to ještě nikdy nebylo.“
Vyjedená banka
Podobný nářek můžete slyšet po celých Spojených státech. Potravinová pomoc potřebným je letos o 12 % nižší než loni ve stejnou dobu v Los Angeles, o 30 % nižší než v New Yorku a o více než polovinu v Milwaukee a v Denveru. Tak to alespoň zaznamenává organizace America’s Second Harvest (Druhá sklizeň Ameriky), jež obhospodařuje 80 % všech potravinových bank v USA. Mluvčí Potravinové banky města New Yorku Lisa Jakobsbergová není sama, kdo je přesvědčen, že současný nepříznivý stav je „přímým důsledkem Katriny“. Na pomoc obětem tohoto hurikánu odeslala její organizace značnou část svých zásob (a mnoho svých spolupracovníků). „Teď zeje mnoho našich polic prázdnotou,“ říká Jakobsbergová, která je ve své funkci pátým rokem. „To jsem nikdy předtím nezažila.“ Karen Fordová, výkonná ředitelka Potravinové banky státu Iowa, to potvrzuje: „Lidé viděli, že postižení hurikánem potřebují pomoci, a reagovali. Je teď těžké reagovat stejně, když potřeba není tak viditelná.“ Tři ze čtyř organizací, jež pomáhají chudým, mají za to, že v nastávajícím svátečním období bude mnohem obtížnější nakrmit jejich klienty. Zjistil to průzkum mezi 70 pomáhajícími organizacemi, který provedla Katolická charita.
Margaret Carsonová se však nevzdává naděje. Iniciovala v místě bydliště sbírku, aby „svůj krůtí příděl“ dostaly aspoň nejpotřebnější rodiny. Sama je neplacenou dobrovolnicí, jež nejednou „zaplácne díru“ ve sbírce z vlastních prostředků. Jenže letos, jak říká, jen těžko udržuje hlavu nad vodou. Věřící z náboženské obce jí sice vypomáhají, jejich možnosti jsou však omezené, už proto, že jde většinou o seniory s pevným příjmem. „Dělám svou práci ráda a jsem šťastná, když vidím radost ve tvářích lidí, kterým jsme poskytli tak potřebné potraviny. Proto je letošek pro mne tak smutný. Budu se modlit, abych mohla pokračovat, vždyť vím, že pro mnoho lidí je každá, i sebemenší pomoc lepší než vůbec žádná,“ říká Carsonová.
Na hurikán se zapomíná
Mezitím ovšem důsledky hurikánu Katrina téměř zmizely z radaru „těch úplně nahoře“. Člen Sněmovny reprezentantů Bobby Jindal, který zastupuje volební okrsek na západní hranici New Orleansu, říká: „Obáváme se, že čím dále se to potáhne, tím menší pozornosti se nám dostane. A s každým uplynulým dnem je těžší věci dokončovat.“ Přitom jak představitelé státu Louisiana, v němž New Orleans leží, tak zástupci tohoto města poukazují na neproplacené účty a na náhlé změny mnoha projektů, o nichž se původně prohlašovalo, že jsou nutné pro rekonstrukci města. Guvernérka státu Louisiana Kathleen Batineauxová Blanco řekla nedávno na CNN: „Připadáme si jako američtí občané, na něž se zapomnělo.“ A podobně deník The Times-Picayune z New Orleans tvrdil 13. listopadu v titulku svého úvodníku: „Na nás se už zapomnělo.“
Mnoho obyvatel zasažených oblastí se nedokáže rozhodnout, zda se mají vrátit, nejistota vládne, i pokud jde o financování dlouhodobých opatření proti příštím hurikánům, o obnovu drobného podnikání a odškodnění těch, kdo nebyli pojištěni. V Senátu uvízl například návrh zákona, který by umožnil použít 45 miliard dolarů na překlenovací půjčky a granty podnikům poškozeným Katrinou. Správě pro drobné podnikání (Small Business Administration), jež je v tomto ohledu nejvyšším administrativním orgánem, připadá návrh příliš nákladný. Walter Isaacson, náměstek předsedy Louisianské agentury pro rekonstrukci (Louisiana Recovery Authority), tvrdí, že bez zásahu Bílého domu zákon neprojde. „Vítr se obrátil proti nám,“ prohlašuje Isaacson. Obyvatelé Louisiany poukazují na to, že ve Washingtonu si protiřečí mnoho rozdílných návrhů, zatímco základní problémy zůstávají neřešeny. Keith Villere, urbanista z okrsku St. Tammany na severní hranici New Orleansu, shrnul situaci slovy: „Lidé si přejí, aby vláda mluvila jedním hlasem. Nesjednotí-li se, zapomene federální vláda na St. Tammany. Zapomene na New Orleans. A zapomene na Katrinu zrovna tak, jako zapomněla na tsunami.“
Dosavadní zkušenost mluví spíš pro tuto skutečnost. Tři měsíce po hurikánu se totiž prezident, Kongres a celá vrcholná administrativa zabývají spíše naléhavějšími záležitostmi, než jsou problémy obyvatel Louisiany. Jde o setrvalý pokles podpory takřka jakékoli prezidentovy politiky, zejména ovšem, pokud jde o válku v Iráku a o diskusi o ní. Je tu problém s navrhovanými členy Nejvyššího soudu – ten má v USA postavení mnohem důležitější než kdekoli jinde v západním světě. Je tu aféra kolem prozrazení agentky CIA („Plamegate“), jež začíná dosahovat k viceprezidentovi Cheneymu. Je tu dále řada korupčních skandálů, jež zasahují do Kongresu a týkají se většinou republikánských zákonodárců.
Volby se sice mají konat až v listopadu příštího roku, republikány však už nyní straší možnost, že by v nich demokraté mohli k výrazně oslabit dosavadní republikánskou dominaci. Nedávný hurikán Katrina a lidé přímo i nepřímo postižení jeho důsledky se tak v jejich optice stávají ještě vzdálenější než volby, které je čekají v příštím roce.
Autor je publicista a překladatel.