Marxův návrat

O Marxovi dnes hodně uslyšíme především z úst jeho protivníků, neboť konzervativní či dokonce pravicoví ekonomové začínají připouštět, že mnohé z jeho analýz se právě v současné krizi finančních trhů jeví jako předvídavé a reálné. Jsou mezi nimi i takoví, kteří se odvažují mluvit o konci kapitalismu – nebo aspoň, jako Francis Fukuyama, o konci „kapitalismu, jak jej známe“. Z takových úvah a výroků by se dala sestavit celá antologie, chceme si tu však všimnout návratu poněkud nečekaného, prostřednictvím Sergeje Ejzenštejna.

Zfilmuji to

Dne 12. října 1927 si Ejzenštejn poznamenal: „Pevně jsem se rozhodl zfilmovat Kapitál podle scénáře K. Marxe.“ V té době právě dokončil práci na filmu Říjen, jejž natáčel k desátému výročí ruské revoluce (29 hodin materiálu), a čekal ho obtížný střih. Režisér byl vyčerpán, bral drogy; ty a stres jej oslepily. Psychiatři mu doporučili léčebný pobyt – Ejzenštejn odjel a vzal si s sebou knihu, kterou mu darovala přítelkyně – Joyceova Odyssea.

Ve dvou následujících letech si udělal mnoho poznámek. Kapitál ovšem, jak víme, nikdy nenatočil. Ale 30. října 1929 se na cestě Evropou zastavil v Paříži u Jamese Joyce. Ten jej považoval za jednoho ze dvou režisérů, kteří by byli s to Odyssea zfilmovat (tím druhým byl Walter Ruttmann, jeden ze prvních tří experimentátorů německého filmu dvacátých let). Ejzenštejn ovšem nepomýšlel tolik na Joyceův román, ale spíš na to, že by si od tohoto autora vypůjčil jeho formální prostředek: film by podobně jako v Odysseovi „vyprávěl“ pouze o několika hodinách v životě jednoho manželského páru a na tuto „příhodu“ měla být zavěšena historie lidstva.

Kapitál podle Alexandra Klugeho

Nápad Sergeje Ejzenštejna inspiroval také Alexandra Klugeho. U nás málo známý právník, filmař, televizní producent, spisovatel a scenárista, spoluzakladatel „nového německého filmu“ (manifest z Oberhausenu 1966), letos 10. listopadu představil v mnichovském Filmovém muzeu 85 minut ze svého trojdílného DVD. Film má název Zprávy z ideologické antiky a podtitul Marx – Ejzenštejn – Kapitál.

Kluge v Marxovi a Ejzenštejnovi vidí „dva mistry tvořivého chaosu“ a snaží se s nimi vytvořit triumvirát. Přejímá obrovský projekt filmového režiséra v tom, že mu nejde o klasické zfilmování, nýbrž o „kinofikaci“. Kapitál, jak říká jeden Klugeho kritik, je pro něj jako kamenolom, ve kterém shromáždil partu kamarádů. Kluge není v obrazu přítomen, slyšíme pouze jeho hlas, jenž rozpráví s osobnostmi (německé) kulturní scény: například básníkem Hansem-Magnusem Enzensbergerem, sociologem Oskarem Negtem (s nímž napsal dvě knihy). Jen filosof Peter Sloterdijk vede monolog. Básník Durs Grünbein interpretuje v telefonickém rozhovoru brilantní pokus Bertolta Brechta přebásnit Komunistický manifest v hexametrech. Film se dostává ke slovu v příspěvku Toma Tykwera (známého u nás filmem Lola běží o život), který natočil ulici ve východním Berlíně, po níž prochází chodkyně. Tykwer přeměnil scénu v digitální trojdimenzionální obraz, ve kterém můžete volně prohlížet každou podrobnost (až po žvýkačku na dláždění). Do díla je začleněn i videoklip ke skladbě Lamento odloženého zboží od avantgardního skladatele Wolfganga Rihma.

Marx jednou označil Kapitál za „umělecké dí­lo“. Alexander Kluge a všichni partneři jeho projektu – ti, kteří hovoří, i ti, kteří zpívají (jako známá herečka a zpěvačka Sophie Roisová) nebo recitují (jako herec a režisér Helge Schneider) – berou svůj podíl zcela vážně. Marx se vrátil v živé, nečekané formě.

Autor je publicista a překladatel.