Coil: The Ape Of Naples

S „posmrtnými“ alby, tedy deskami, které byly zkompilovány z umělcovy pozůstalosti, bývá potíž. Právem od nich automaticky očekáváme slabší kvalitu – jde přece o hudební materiál, který umělec za svého života nepustil do světa – a zároveň nás k nim pudí jakási zvědavost: co se skrývalo ve třinácté komnatě? Objeví se dosud neznámá podoba umělcova zvukového světa? A tak není divu, že jsou „posmrtné“ desky vždy napjatě očekávány a dobře se prodávají – jsou přece poslední. Při poslechu pak fanoušek slouží svou privátní rozlučku a vnímá hudbu alba s jinak nastavenou citlivostí ucha a mozku. Za poměrně kvalitní „klasiku“ žánru mohou být považována alba Doors An American Prayer s hudbou dotočenou k pásku s Morrisonovým čtením básní a queenovský žebříčkový hit Made In Heaven. První z jmenovaných předvedla stylotvorné komponenty Doors v novém světle, z druhé vzešel alespoň hit Heaven For Everyone.

AlbumThe Ape Of Naples je zprávou o tom, jak se s frontmanem Johnem Balancem (1962––2004) rozloučila britská legenda Coil, známá i z pražského vystoupení v roce 2002. Coil vznikli začátkem osmdesátých let z úrodného podhoubí kolem zakladatelů industriální hudby Throbbing Gristle a jejich pokračovatelů Psychic TV a skládali se – kromě několika (ne)stálých spolupracovníků – z partnerské dvojice John Balance (zpěv, texty, elektronika; ex-Psychic TV) a Peter „Sleazy“ Christopherson (elektronika; ex-Throbbing Gristle, Psychic TV). Až do roku 2000 výhradně studiová skupina vytvářela ve svém londýnském bydlišti a studiu Threshold House hudbu ovlivněnou Balanceovým vizionářstvím (skládal prý výhradně na základě vyšších příkazů ve snech) a sklony k magii, Christophersonovým syntezátorovým experimentátorstvím, drogovým rozpínáním mysli, ozvěnami dekadentních estetik, homosexualitou a styly zuřícími za dveřmi studia. Během své existence si postupně brali svou decentní trošku od new romance, ambientu, techna, dronového i rytmického minimalismu, elektroakustické kompozice i současné laptopové urban electronics. Coil se stali vedle spřízněných skupin Current 93 a Nurse With Wound největšími hvězdami britského psychedelického undergroundu a vydali mnoho alb, z nichž za nejvýznamnější lze považovat syrový debut Scatology, romantizující Horse Rotor­vator, taneční Love’s Secret Domain, introvertní Music To Play in The Dark 1 a 2, slunovraty a rovnodennosti oslavující cyklus Moon’s Milk, psychedelické účinky zvuku zkoumající Time Machines, případně glitchovou Constant Shallowness Leads To Evil.

DeskaThe Ape Of Naples, natočená v Threshold House a v neworleanském studiu Trenta Reznora (Nine Inch Nails), která je sestavena z nedokončených tracků a několika verzí starších skladeb, sází především na písňovou chytlavost. Kromě Christophersona, který materiálu vtiskl výraznou a jednotící pečeť, se nahrávání zúčastnilo dalších šest hudebníků, jmenujme alespoň opory pozdějších Coil, multi­instrumantalistu Thighpaulsandru a Simona Norrise z příbuzné skupiny Cyclobe. Do jakých hudebních vod se Coil chystali směřovat, nebýt Balanceova tragického pádu v Threshold House, můžeme jen hádat. Neapolský op se při zachování všech typických hudebních postupů poohlíží směrem k inteligentnímu popu, který je poučen alternativními trendy. Tak v úvodní Fire OfThe Mind Balanceův zpěv trochu připomene Johna Calea, orientální názvuky doprovodu zase aranže, které Cale zvolil při produkování alb Nico. Častým a poměrně novým prvkem je práce se zvukem jazzových komb a dechových nástrojů (zejména trubky s dusítkem), které jsou ztlumeny a elektronicky zabarveny a deformovány. Tattooed Man je díky tomu bezmála průsečíkem waitsovských a weillovských nálad. Ke slovu se pochopitelně dostane i marimba, kterou Coil v posledních letech používali obzvláště rádi – důležitou roli má především v desetiminutové The Last Amethyst Deceiver, nejlepší položce alba, v níž nás Balance nabádá, abychom měli úctu k supům, neboť právě oni jsou naší budoucností.

„Posmrtná“ alba jsou vždy pokusem s nejistým výsledkem. Tenhle rozhodně vyšel, rozloučení proběhlo důstojně a The Ape Of Naples tak lze zařadit mezi nejlepší díla Coil.

Autor je zástupce šéfredaktora časopisu His Voice.