![]()
Filip Černý (1975), absolvent pražské AVU, malířského ateliéru Jiřího Sopka, pracuje s formálními a obsahovými proměnami obrazu, jejž chápe jako rafinovanou vizuální informaci. Klade důraz na technickou a technologickou režii obrazu, kterou vnímá jako jednu ze základních složek předkládaného sdělení. „Medituje“ nad možností množit, křížit, ironicky rozmělňovat či posilovat nebo si jinak pohrávat s konvenčně zažitými vizuálními významy-ikonami. Ke skicování a obrazovému rozvrhu používá počítač, jehož estetika se často přenáší do podoby finálních obrazových výstupů.
![]()
Cyklus Madonamie zahrnuje čtvercové obrazy formátu 100 x 100 cm s tradičním křesťanským motivem Madony s dítětem. Černého interpretace ikonografického schématu se opírá o tvarovou redukci, o vymezení vlastní figury vůči pozadí (střídání rozmanitého rastru) a o formální přepis ve stylu nových vizuálních možností. Ironie a odstup od tématu, které jsou podrobovány aktuální interpretaci, jsou čitelné především ze skutečnosti, že ikona i pozadí hrají stejně důležitou roli. Někde je dokonce ornamentální řešení pozadí významově nadřazeno ikoně, která se jakoby vytrácí a mizí v prvním plánu, jinde se dokonce paradoxně dostává samo pozadí do popředí a pohlcuje ústřední motiv. Rozostření a tvarová redukce vede diváka k významovému zamlžení předkládaného sdělení. Návštěvník se pak může ptát, jakou pozici
autor vůči vlastnímu zobrazení zastává a co přesně je cílem jeho ironického výpadu. Je to vyprázdněnost zažité formy? Nebo ztráta její autenticity prostřednictvím přenosu novými médii? Nebo je to polemika ještě zásadnějšího charakteru? V obrazovém tematizovaném souboru se opět projevuje typický prvek autorovy malby, a tím je znejistění diváka. Formální i obsahové.
Stejně jako v Černého starších pracích je tu přítomen onen vtírající se dojem jakési nepatřičnosti či podvodnosti. Malíř tu velmi sofistikovaně zkoumá „morální hranice reality“, přetavované a účelově recyklované svou snadnou a lehce dostupnou reprodukovatelností.
