Letošní ceremoniál předávání hudebních cen Anděl se změnil v sérii trapných vystoupení sponzorů, fotbalových internacionálů a socialistického spíkra Martina Hrdinky. Proč ceny pro nejlepší hudebníky předávají právě členové dozorčích rad výrobců pneumatik nebo oplzlí stárnoucí fotografové, se diváci nedozvědí. Stejně jako jim zůstane utajeno, proč výroční večer postrádal jakoukoliv dramaturgii, Hrdinka trapně vtipkoval, zadrhával a pletl si jména ostatních vystupujících. Kde jsou ty časy, kdy byly hudební ceny, tehdy ještě v podobě malých gramofonů, předávány během vtipného večera a z rukou hudebních profesionálů!
Když pomineme profesní přehmaty (jako třeba nominace pro Chinaski za nejlepší rockové album), největší neslušností bylo, že pořadatelé vyměřili oceněným umělcům čas 20 sekund na poděkování. Kdo to nestihl, měl smůlu. Aby oceněná zpěvačka nesměla říct ani slovo, neboť jí byl po vymezeném čase vypnut mikrofon, je neomluvitelná neomalenost. V podobných trapasech pak zanikla i jména po zásluze oceněných umělců.
Letošní Andělé tak byli bohužel jedna velká smutná nuda.