Výstavně produktivní Michal Pěchouček (1973) se v minulých týdnech v Brně souběžně prezentoval na dvou místech. Jeho čtrnáctiminutová Kočárkárka byla v Domě pánů z Kunštátu součástí skončené přehlídky současného českého videoartu Frisbee (viz A2 č. 10/2006) a v Galerii Brno dosud trvá jeho samostatná expozice Playtime. Pěchouček na ní představuje nové práce: tři fotografické cykly, jednu samostatnou fotografii, jednu instalaci a tři videa, z nichž dvě – titulní Playtime a také Pater Noster – byla už letos v lednu promítána v pražské Galerii Jiří Švestka v rámci autorovy výstavy Osobní vlak.
V americké angličtině označuje slovo „playtime“ malou školní přestávku a titulní třináctiminutové video skutečně inscenuje jeden školní výjev, jenž je současně volnou parafrází Balthusova obrazu Děti. Ale nechceme popisovat a hodnotit Pěchoučkova videa na nynější výstavě. Už jen jedinou poznámku k nim. Na internetové stránce galerie (galeriebrno.cz) píše v úvodním textu k Playtime kritik Radek Wohlmuth, že videa „výstavu završují“, kdežto týž Wohlmuth v recenzi na internetovém serveru aktualne.cz tvrdí, že „nejzajímavější částí expozice je šest drobných fotografií se šesti kustody“. Tomu se dá říkat formulační pružnost.
Nebudeme se tu dopouštět hodnocení, co je na Playtime víc, zda videa, nebo fotografie, ostatně je tu ještě minimalistická instalace Emergent View a téměř všechny tyto exponáty spolu subtilně souvisejí přinejmenším v některých estetických prostředcích. Všimnout si zde chceme jediného díla, jediné černobílé záležitosti na Playtime, totiž cyklu Pracovny z let 2004–2005. Mladí, rozhodně či zasněně vyhlížející mladí pánové sedí vždy v pyžamu za stolem, na něm leží psací stroj, někdy v něm ani není zastrčený papír. O psaní také nejde: „Udělal jsem figurativní inscenace v prostředích obecně pokládaných za umělecká. Nafukuje se tu strnulost, čekání, nicnedělání a bezradnost,“ vysvětluje více než autobiografická postava Michala v „jednoaktovce“, která je v pěkném katalogu k výstavě publikována namísto obligátního úvodního slova (katalog je v PDF formátu celý ke stažení na výše uvedené internetové adrese, což je dobrá tradice Galerie Brno).
Pracovny jsou jemné, ale i sarkastické dílo. Aranžmá je ironické, nikoli však přestřelené do grotesky. Vzhled a technická výbava oněch „spisovatelů“ většinou evokuje heroické časy krásných literatur, kdy mistři slova v pohledech do dáli nacházeli pravdy, vize i léky na bolesti lidstva a měli postavení svědomí národů. Ovšem nebyl by to Pěchouček, aby byl doslovný a cokoliv dořekl – tak rovněž ti „spisovatelé“ nejsou naplno stylizováni do figur dávno odvanuté minulosti, nýbrž jsou tak trochu i marody, simulanty hned v několikerém možném významu; jsou to i muži našich dnů. Cyklus můžeme označit za vynikající příklad toho, jak je v současnosti už úplně jedno, kdo je autorem fotografie – zda „fotograf“, nebo „výtvarník“. Pěchoučkovy Pracovny mohou výborně fungovat jak na výstavě „výtvarné“, tak „fotografické“.
Autor je redaktor MF DNES.
Michal Pěchouček: Playtime. Kurátorka Ilona Víchová. Galerie Brno (Veselá 14, Brno), 17. 2. – 16. 4. 2006.