Tisíce možností Impresionistova světa

Indii, její dějiny i trauma anglické koloniální nadvlády popsal v literatuře Salman Rushdie, v osobě Hariho Kunzrua mu však vyrůstá zdatný nástupce. Jaké je být Britem druhé kategorie, ví Kunzru až moc dobře. Nic na tom nemění ani fakt, že se v Británii narodil a prožil celý život, pochází z finančně relativně dobře zajištěné rodiny chirurga a zdravotní sestry a studoval na Oxfordské univerzitě. Jeho otec pochází z Kašmíru.

Hari Kunzru je v mnohém také podobný své vrstevnici Zadie Smithové. Dosáhl též obrovského úspěchu už svou prvotinou, na základě jediného románu se objevil na seznamu nejlepších mladých britských prozaiků agentury Granta a stejně jako Smithová, která má karibské kořeny, si všímá rasismu v západní civilizaci. Nejde mu o zjevnou nerovnoprávnost: urážky, nadávky, které na hráče černé pleti hulákají primitivové na fotbale, to všechno je ve slušné společnosti zapovězeno a tvrdě se trestá. Jde tu o rasismus skrytý pod slupkou politické korektnosti. Místo rasistického principu dělení lidí podle barvy kůže nastupuje méně nápadná diverzifikace podle majetku. Jinými slovy, bydlení v bílé čtvrti je vždycky luxusnější než ve čtvrti etnicky různorodé.

Rasismus v obou podobách, jehož oběťmi se často stávají potomci přistěhovalců z indického subkontinentu i z jiných bývalých britských kolonií, je i leitmotivem Kunzruova díla. Jeho protagonistům je vlastní křečovitá snaha vyrovnat se svým západním vzorům; někdy má na svědomí paradoxní situaci, kdy Ind je často „angličtější Angličana“. Takový je i protagonista románu Impresionista, typický pikaro (podtitul knihy se ostatně k dědictví formy, kterou nejlépe proslavil Cervantesův Don Quijote, hrdě hlásí). Je to hrdina bez domova, bez rodinného zázemí, život tráví na cestách a nejrůznějšími prostředky, z nichž řada by u anglického gentlemana došla opovržení, bojuje proti osudu. Za jeho početí může náhoda: povodeň způsobená monzunovým lijákem svede do jedné jeskyně anglického lesníka Forrestera, který pracuje v Indii na zalesňování holých horských svahů, a sirotka Amrítu. V kulise takřka biblických přívalů vody se pomilují, avšak ani jeden se nedožije okamžiku, kdy dítě spatří světlo světa: Forrester utone v kalných vodách hned po milostném aktu, Amríta zemře při porodu. Sirotek (stejně jako prototyp Fieldingův Tom Jones či Dickensovi hrdinové) Prán-Nát je vychováván u prastrýce s tím, že jednou zdědí všechen majetek. Když ale Prán-Nátův příbuzný sejde bizarním způsobem ze světa (zemře na netradiční léčbu chřipky), je patnáctiletý floutek z minuty na minutu zbaven dědictví i domova. Zůstane mu jen vybledlá fotografie otce, na Inda nebývale bílá kůže a hlad.

Pohledný Prán-Nát záhy zjistí, že na ulici se uživit dá, ale je třeba něco obětovat. Projde první proměnou, na jejímž konci je z muže hidžra, muž v ženských šatech a s klientelou stejného pohlaví. Od té doby se Prán-Nát, nyní Rukhsáná a v pozdějších reinkarnacích postupně Clive, Hezoun Bobby a Jonathan Bridgeman, pohybuje neustále na pomezí dvou světů: je žena s mužskými pohlavními orgány, Ind s britskou tváří, Angličan, který úzkostně skrývá svůj původ, a nakonec bezejmenný kočovník, což je vlastně ztělesnění jeho životního údělu. Jeho činy ovlivňuje touha stát se Angličanem, příslušníkem nadřazené, vládnoucí, čisté rasy, a všudypřítomná náhoda, která byla i příčinou setkání jeho otce a matky. Díky ní se mu povede zbavit nedůstojného údělu hidžry, ona mu dodá i novou identitu, když zaujme místo (život) jiného člověka a konečně se stane Jonathanem, vytouženým Angličanem s prvotřídním vychováním a oxfordským vzděláním.

V osobě Prán-Náta – Bobbyho – Jonathana se zrcadlí i ústřední konflikt Impresionisty, totiž rozpor mezi Británií a Indií, mezi impériem a kolonií. Britové vnucují svá pravidla Indům, ti se je snaží dodržovat, ale není jim to nic platné, do vyšší společnosti jim to stejně nepomůže. Angličan popíjí čaj, Ind má svou cibuli, jejíž pach se vznáší nad bombajským tržištěm i v koupelně Prán-Nátova prastrýce. Západní svět věří na dvě pohlaví, ale hlídač v indickém bordelu tvrdí Prán-Nátovi, že na světě existují tisíce různých. Britové nasazují proti domnělé indické anarchii jistý společenský systém (co na tom, že v Indii existoval propracovaný sociální systém kast dávno předtím, než bylo anglické království vůbec založeno) a svou nadřazenost utvrzují vědeckými poznatky – ale v Impresionistovi působí antropologické výzkumy reverenda MacFarlanea, v jehož misii Bobby v Bombaji bydlí, i oxfordského profesora Chapela, jehož Jonathan doprovází na výzkumné výpravě do Afriky, směšně a neuvěřitelně. Mezi těmito dvěma extrémy stojí náš protagonista mnoha jmen, hybrid dvou kultur, vždy papežštější než papež. Teprve v Africe, kam zavítá jako člen expedice, si Jonathan uvědomí, jak pokryteckou úlohu hraje Západ v objevování a postupném zotročování jiných kultur. Na jedné straně vidí starost o ubohé divochy, jimž je třeba dát civilizaci, na straně druhé aroganci a brutalitu, když laskavý kolonizátor zjistí, že porobený kmen se své zaostalé kultury nechce vzdát. Hrubá síla v příběhu Impresionisty stejně jako ve skutečnosti vítězí a s ní lineární, historický čas západní civilizace. Komplikovanou tragédii přežívá jediný Impresionista, jenž očištěn od nánosu anglické civilizace a bezejmenný jede na velbloudu kamsi do dáli. V té chvíli v sobě objevuje cosi, co by se při troše dobré vůle dalo nazvat zenovou filosofií: na rozdíl od cíle putování, na nějž se hlavní hrdina v duchu tradice západní civilizace soustředil po celý svůj život, na poslední stránce pochopí, že cesta může být cíl.

Kunzruův první román je románem idejí, což někdy až příliš určuje charakter hlavní postavy i zvraty jeho životního osudu. Hlavně je to však fascinující zážitek: čtenář se pohrouží do britské koloniální kultury počátku dvacátého století, trne hrůzou, že se tajemství původu hlavního hrdiny provalí v nejnevhodnější chvíli, a drží mu palce prostě proto, že je ze všech postav, které v Impresionistovi defilují, jediný sympatický. Kunzruo­va kniha invenčním způsobem volá po rovnosti ras a předestírá etické otázky, na něž západní civilizace dodnes nedokázala najít uspokojivou odpověď.

Autor je amerikanista, v současné době na stáži v New Yorku.