Blogy jsou odrazovým můstkem

Kdy jste se naposledy u internetu rozčilil natolik, že jste měl chuť vyhodit monitor z okna?

Kolem internetu se pohybuji už jedenáct let, ale ještě se mi nestalo, že bych nechal dojít emoce tak daleko, abych něco ničil. Hladinu adrenalinu mi ovšem zvedl fakt, že si někteří lidé, kterých si vážím nebo kteří by do Neviditelného psa rádi přispívali, o sobě přečetli na internetu dost nevybíravé vyjádření. Opravdu mi hýbe žlučí, když nějací idioti urážejí na internetu lidi. Zvlášť mě to mrzí v případě doktora Františka Koukolíka, který byl právě na mém webu napadán, aniž bych tomu mohl zabránit.

Kterého blogu si vážíte?

Možná to bude znít zvláštně, ale já se osobně o jiné blogy téměř nezajímám. Snad bych přímo řekl, že jsem méněcenný uživatel inter­netu, který toto médium chápe jako nástroj své práce, ale ne jako zdroj zábavy. Mám snad jen jeden oblíbený, který je navíc v angličtině a je věnován digitální fotografii a posledním novinkám v této oblasti (www.photographyblog.com). Jinak je mi sympatický ještě Ostravak, kde nacházím opravdu ne­otřelý pohled na svět. V tom právě vidím hlavní smysl blogů – dodat lidem něco odlišného.

Který blog naopak nesnášíte?

Vzhledem k tomu, že jsem velice tolerantní člověk, nemohu označit konkrétní internetový počin, který by se mi vyloženě příčil. V podstatě, když si blogger sežene své publikum, tak ať si píše, o čem chce.

Kdo byl podle vás první blogger v České republice?

Teď se objevuje celá řada „mudrců“, kteří se snaží definovat pojem blog, ale podle mne záleží především na konkrétních tvůrcích, jak svůj výtvor označí. Pokud někdo nazve své stránky blogem, potom je to asi blog. Já osobně jsem založil Neviditelného psa 23. dubna 1996, i když původně to byly spíše internetové noviny s velkým tematickým záběrem. Některé věci, zejména politické komentáře, bych za součást blogu vůbec neoznačil.

Proč jste Neviditelného psa založil?

Nejprve jsem začal s internetem jako pasivní uživatel, ale jelikož jsem člověk píšící, nedalo mi nezapojit se aktivně. Pak jsem si uvědomil, že pokud má mít nějaká stránka úspěch, musí se často obměňovat. Tudíž se stal Neviditelný pes deníkem. Navíc jsem spisovatel a mám rád fejeton, takže hlavním prvkem se stal právě tento žánr.

Jak se blogy vyvíjely od „dřevních dob“ do dnešních dnů?

Došlo k mnoha změnám a k dalším stále dochází. Rozšiřují se stále řady bloggerů a vznikají různé blogové portály a komunity. Právě vznik takových skupin dokazuje, že se lidé rádi sdružují, a hlavně že internet neodcizuje
lidi, tak jak je to často prezentováno. Často mohou být takové blogy jakýmsi odrazovým můstkem pro další aktivity, které účastníky osobnostně rozvíjejí a uspokojují. Často jde o navazování běžných lidských vztahů.

Myslíte si, že existuje nějaký prototyp bloggera?

Tvůrce blogu by měl mít každopádně vyjadřovací a formulační schopnosti. Ale především musí mít chuť psát a vypovídat o světě kolem sebe. A pokud je ten jeho pohled dosti originální, zaujme i jiné lidi. Otázkou zůstává, jak dlouho mu vydrží elán. Z vlastní zkušenosti vím, že málokterý blogger dokáže udržovat svůj projekt déle než rok.

V tom případě jste rekordman. Jedenáct let bloggerem...

V mém případě je situace trochu odlišná. Já jsem spisovatel, takže mi ani nepřijde divné denně něco psát. Můj přístup je naprosto profesionální.

Dají se vlastně bloggeři dělit do konkrétních skupin?

Takových skupin by se dalo vyjmenovat nesčetně, ale základní premisou zůstává, jestli má dotyčný koho oslovit. To je vlastně to jediné, co má nějaký smysl.

Jak dlouho vydržíte bez internetu?

Já to už jedenáct let nezkoušel, takže nevím. Faktem je, že když jsem byl v Africe na safari, tak jsem to musel vydržet čtyři nekonečné dny. Dokonce jsem začal pociťovat abstinenční příznaky, ale naštěstí jsem měl s sebou alespoň laptop, i když bez připojení.

Je psaní blogů závislostí?

Ano, tato práce je jistým způsobem závislostí.

Děláte rozdíl mezi prací a koníčkem?

U mě to závisí především na pocitu povinnosti. Nejde ani tak o mzdu, ale když už jsem se dal touto cestou, mám profesionální povinnost dotáhnout určité věci do konce. V takovém případě nepřemýšlím nad dělením na práci a zábavu. Často nedokážu říci ne, protože cítím jistou profesní zodpovědnost, která mi v tom zabraňuje.

Domníváte se, že by měla existovat cenzura obsahu blogů, anebo by nemělo být do obsahů stránek jakkoliv zasahováno?

Cenzura je naprosto hnusná a odporná věc, která nemá ve slušné demokratické společnosti co dělat. Na druhé straně bohužel existují takové věci jako dětská pornografie, proti nimž ale máme konkrétní zákony. V tomto případě se nedá hovořit o cenzuře, ale o prosazování demokratických zákonů, které si tato společnost stanovila. Diskutabilní jsou weby, které jsou nějakým způsobem politicky extrémistické, ale zase máme jasný zákon proti propagaci extremistických názorů, tak ho dodržujme. Jedná se o dodržování zákona, nikoliv o cenzuru.

Jsou přispěvatelé Neviditelného psa limitováni?

V tomto ohledu jsem naprosto liberální. Na rozdíl od jiných nemám jakékoli filtry na vulgarismy, povinnost registrace a v žádném případě nerozhoduji o tom, co se na mém blogu objeví. Daní za tento liberalismus je právě fakt, že se některých lidí může dotknout, že o nich někdo napíše něco vulgárního nebo urážlivého a tito jedinci potom obviňují mne. Proto čtenáři Neviditelného psa přišli i o několik přispěvatelů.

Blíží se parlamentní volby, takže ani většina blogů nezůstává stranou kampaně. Co si o tom myslíte? Měl by být blogger apolitický?

Záleží pouze na ambicích. Například já nebo můj kolega Jiří Wagner prezentujeme na Psovi určité politické názory, ale že bychom byli vyloženě politickým blogem, se říct nedá. To však neznamená, že se zde neobjevují politické texty z obou pólů pomyslného stranického spektra.

Některé články zveřejněné na Psovi jsou značně pravicového ražení. Je Neviditelný pes pravicový blog? Souvisí to s jeho spojením s Lidovými novinami?

To v žádném případě. Jedná se o čistě technické propojení. Lidové noviny v podstatě nemají ani tušení, co se na Psovi objeví. Tato fúze funguje už půl roku a za celou tu dobu jsem neobdržel jedinou výtku ohledně politické nekorektnosti. Každopádně já se netajím svým pravicovějším názorem, protože zastávám stanovisko, že stát se má starat o věci, o které se občan postarat nemůže, a naopak se nemá starat o to, co je na občanově volbě.

Jak vidíte budoucnost blogů a vlastně celého internetu?

Jde o médium, které má před sebou neskutečnou budoucnost. Pokud bych se měl vyjádřit k blogům samotným, určitě dojde k naprosté vizualizaci za pomoci digitálních nahrávek a fotografií. Všechno bude daleko více interaktivní. Sám si ale netroufám hádat, co všechno nás ještě v souvislosti s tímto fenoménem čeká.