Pod mlhou kráčím shrben,
nesu kalné chuchvalce úbočím.
Tam na zvlněné paměti, v slepé skvrně
propadá se mi tělo a vystupují kosti, kůže je obtočí.
Své mrtvé mám v sobě.
Nechal jsem je vyjít na povrch.
Nechal jsem je vydechnout a bez všech pověr
nabral chřípím jejich němý ruch.
V tvých černých šatech chladne moje sperma.
Jde Amor za rybami, mizí v mracích a
se sekačkou dešťů objíždí ve hla-
vách hrobových mračen. Křísit začíná.
Pro I. Pohled na páry putující po hřebeni Boubínu
ráno 30. 8. 2004.