audioknihy

Pohodní/ jsou podobní

– Ivan M. Jirous: Magorova summa

Rubrika Odpor přetéká na stranu 3. Na zrytém poli české kultury se totiž nyní vede rozhodující bitva o takzvané živé umění a jediné, co může zlověstný vývoj zvrátit, je silná a soustředěná rezistence. Český ministr kultury Václav Jehlička se sám od sebe rozhodl věnovat státní péči především památkám a to, co je živé dnes, odsoudit k nebytí nebo k přesunu do undergroundu. Než naznačím poetiku jeho postupu a předvoj odporu, dovolím si několik citátů, omluvte jazyk.

„Vláda považuje kulturu za určující součást naší národní identity. Národní kultura a podpora její prezentace v kontextu mezinárodní spolupráce je jedinečnou příležitostí uplatnit svébytné národní hodnoty na mapě evropské a světové kultury, zejména v souvislosti s předsednictvím České republiky Evropské unii. Vláda bude podporovat co nejživější kontakt občanů s kulturními statky a vytvářet podmínky k co nejširší svobodné spoluúčasti občanů a nevládních neziskových organizací na kulturních aktivitách v obecním, regionálním i národním měřítku. Vláda prosadí zvýšení podílu výdajů státního rozpočtu na podporu kultury postupně až na 1 % státního rozpočtu.“ – programové prohlášení vlády ze 17. 1. 2007.

„V posledních letech stále klesá podíl výdajů státu na kulturu vzhledem k ostatním výdajům státního rozpočtu. Budeme usilovat o to, aby se výdaje státu na kulturu přiblížily k 1 % celkových výdajů státního rozpočtu; úpravou příslušných zákonů rozšíříme prostor pro financování neziskových kulturních aktivit z různých úrovní veřejných rozpočtů i ze soukromých zdrojů; budeme prosazovat rozšíření možností daňového zvýhodnění pro neziskové kulturní aktivity; vynasnažíme se co nejvíce uplatňovat model víceletého financování kulturních projektů.“ – aktuální volební program KDU-ČSL, jejímiž členy jsou stávající ministr kultury i financí.

„Musíme si všichni uvědomit, že vláda, která kulturu nebude podporovat, nemůže vyhrát další volby.“ – čerstvý ministr Jehlička pro A2 č. 31/2007.

„Bylo základním omylem minulého režimu, že považoval kulturu za nadstavbu…“ – opět ministr, na mezinárodní konferenci k zahájení Evropského roku kreativity a inovací v Senátu ČR 7. 1. 2009.

„Cílem ministerské konference pořádané v rámci českého předsednictví v Radě Evropské unie je upozornit na jedinečný potenciál kreativity při formování otevřené občanské společnosti a posilování celosvětové konkurenceschopnosti Evropy.“ – opět ministr, tentokrát v pozvánce na Fórum pro kreativní Evropu, které pořádá v rámci českého předsednictví v Radě Evropské unie. Mohutná akce, kam se sjedou odborníci na kulturní politiku z celého světa, se bude konat 26. a 27. března 2009 v Praze.

Stačí, a vynechávám schválené dokumenty kulturní politiky ČR. Ministr Jehlička, který letos hospodaří s přibližně stejným rozpočtem jako loni, se na pozadí všech těchto prohlášení rozhodl brutálně a bez udání důvodu omezit finanční prostředky určené na živou kulturu o 35 procent a třeba literárním časopisům a akcím o víc než 50 procent. Prakticky to znamená plošný zánik těchto periodik (což se dosud nikomu nepovedlo), a stát tak na nich ušetří 11 milionů korun – o milion méně, než může bez grantového řízení rozdat každý koaliční poslanec při porcování medvěda. Podobně jsou na tom všechny další uměny. Jde o kreativní způsob devastace s prvky tajemství, paradoxu a překvapení, kořeněný eufemismy – žádné ministrovo prohlášení o útoku na vlastní resort na konci loňského roku (natož při jeho nástupu) nezaznělo. Objevilo se až teď „upozornění“ na úředním webu. Vše se mělo udát tiše a ochotně.

Už tři odborné komise ministerstva odmítly rozdělovat nesmyslně nízké sumy a tak přispět k ničení svých oborů. Postupují společně a žádají ministra o okamžité a koncepční řešení. Jeho úředníci zatím zkusili veřejně „věřit“, že se ještě maličko procent dá přihodit, což prozrazuje neznalost resortu – nebo cynismus. Představitelé ohrožené živé kultury včetně A2 (máme mimochodem v živé paměti loňskou iniciativu Za Prahu kulturní!) se připravují na kolektivní prosazování politických slibů. Co třeba inovační příspěvek na oné březnové konferenci?

Čtení jako s megafonem!