Milujeme se v bukovém listí do moru,
popel se na nás snáší, vymetán je z korun.
Stařena
v dvojsečné sekeře křídla má složena.
Jde kolem na dříví. Nás nevezme už domů.
Příbuzné články
MÁ BÍLÁ MLHA, TVÉ ČERNÉ ŠATY
Pod mlhou kráčím shrben,
nesu kalné chuchvalce úbočím.
Tam na zvlněné paměti, v slepé skvrně
propadá se mi tělo a vystupují kosti, kůže je obtočí.
Své mrtvé mám v sobě.
Nechal jsem je vyjít na povrch.
Nechal jsem je vydechnout a bez všech pověr
nabral chřípím jejich němý ruch.
V tvých …
***
Krajina v mlze
Topí se
Bez pohybu
Jen bílé siluety
rukama plácají
Jen trsy stínů
přízračnými prsty přetínají trať
Déšť spolkl oheň
Žlutý podzimní oheň
O něj se bude s větrem rvát
Vážená paní Mrázková...
Když máma začala kojit Káju, pozoroval jsem je… Po kojení jsem prosil
ženu, aby mi také dala ochutnat… Bože, to byla dobrota… Tak se stalo,
že jsme to začali dělat po každém kojení… Dopíjel jsem vždy právě
použitý prs do dna a druhý byl v pohotovosti pro případ potřeby…
Při příštím …