Epištolu Karla Čapka k sudetským Němcům (Lidové noviny 18. 9. 1938) si vybavil Gerold Tietz, rodák z Českolipska a autor románu Česká fuga (Olomouc, Monse 2005), když se ho Sabine Eschgfälerová a Martina Nováková v Listech č. 2/2006 ptaly na jeho celoživotní pocity sudetského Němce.
V rozhovoru s mecenáškou umění Medou Mládkovou v Českém dialogu č. 4/2006 je uvedeno, že bohemista Ladislav Matějka připravuje k vydání korespondenci Jiřího Voskovce a Jana Wericha, uloženou s Voskovcovou písemnou pozůstalostí na univerzitě v Bostonu. Podle Matějkova mínění [V+W] „evidentně věřili a doufali, že jednou, až to bude možné, když ne oni sami, tak někdo jiný napojí tuto korespondenci na jejich původní dílo divadelní“.
Bibliografie Josefa Škvoreckého se rozrostla o pozoruhodný přírůstek: Úvodní a Závěrečný text k Recitálu Evy Olmerové, který měl v režii Vladimíra Justla a Karla Mareše premiéru v Semaforu 26. 2. 1966. Oba poetické texty o „zpěvačce utopené v řece jazzu“ v autorově interpretaci jsou zaznamenány na CD Evy OlmerovéRecitál ’66 (Radioservis – Vydavatelství Františka Rychtaříka 2005).
Medailon Milana Kundery s mezititulky Záhadná aura – Jazzový hudebník a komunista – Francouzský svět publikovala k spisovatelovým 77. narozeninám 1. 4. t. r. ve fejetonistické příloze týdeníku Prager Zeitung č. 15/2006 Anneke Müllerová. Současně upozornila čtenáře na německé vydání Kunderovy třetí esejistické knihy o románuOpona (Der Vorhang, Carl Hanser Verlag, München 2005).
Bibliografii Václava Havla literáta významně rozšířil komentovaný soubor jeho dopisů náchodskému bohemistovi Aleši Fettersovi Epizoda z 60. let (Arsci 2006). Příčinu ke korespondenci zavdaly Havlův projev na konferenci Svazu čs. spisovatelů v červnu 1965 a následná dezinterpretace, jíž se projevu dostalo od stranického ideologa Františka Havlíčka v časopisu Nová mysl č. 12/1965. Svazek, uvedený historickým komentářem Aleše Hamana, přetiskuje i dotyčnou Havlíčkovu stať a dopis V. Havla Alexandru Klimentovi z roku 1978.
Zájem Miroslava Červenky (1932–2005) o moderní slovenskou poezii dokládá výběr sedmi Červenkových statí z let 1957–69 přetištěných v revui Slovenská literatúra č. 1/2006. Vzpomínku na M. Červenku připojil Peter Zajac.
Názory Miroslava Hrocha, Jiřího Hanuše, Petra A. Bílka a Jiřího Štaifa na monografii Vladimíra Macury o českém národním obrození Znamení zrodu (Čs. spisovatel 1983) otevřely v dvojčísle 1–2/2005 časopisu Kuděj novou rubriku, nazvanou „Knihy, které změnily českou historiografii?“.
O recenzi knihy studií Jaroslava Meda Od skepse k naději (Trinitas – Křesťanská akademie 2006) se v Tvaru č. 9/2006 podělili Mojmír Trávníček a Karel Kolařík.
František Knopp
Francie
Zatímco květnové číslo francouzského literárního časopisu Magazine littéraire je věnované Albertu Camusovi a možnostem nové interpetace jeho díla, magazín Lire zvolil za hlavní téma Ženy a román. Úvodník přináší provokativní otázky, například zda ženy mají k četbě biologické vlohy nebo zda ve výběru knihy upřednostňují beletrii.
Studie prý potvrdily, že ženy čtou více a na rozdíl od mužů raději sáhnou po románu. Alespoň v posledních dvaceti letech. Rozdíl mezi nákupy žen a mužů v knihkupectvích přitom podle průzkumu časopisu Livres Hebdo činil jen šest procent. Jiná statistika (Insee) dokládá, že v roce 2004 přečetlo 35 % žen měsíčně jednu knihu – mužů jen 20 %. A zatímco mezi zástupkyněmi křehkého pohlaví se našlo 30 % takových, které nepřečetly knihu ani jedinou, mezi muži bylo čtenářských abstinentů rovných 51 %. Podrobnější analýzy zmiňují přednostní volbu románu v případě žen a preferenci mužů v oblasti science-fiction a detektivek, ovšem poslední dobou prý čtenářky už čtenářům i v těchto žánrech šlapou na paty. Následují výklady sociologů osvětlující otázku, proč vlastně ženy čtou. Původ má tento fenomén pravděpodobně ve fejetonech a beletristických textech vycházejících na pokračování v denním tisku už v 19. století: zatímco muži si čtou články přinášející čerstvé zpravodajství, ženy se uchylují k příběhům. Dalším faktorem je postupná modernizace domácností: rozličné roboty a přístroje nechávají ženám více volného času, a ony ho tráví čtením.
Jeden ze sociologů však v nárůstu čtenářské aktivity žen nevidí jen samé klady. A vypočítává kruté skutečnosti. V posledních třiceti letech totiž ženy sice čtou mnohem více než dřív, ovšem zároveň výrazně upadá „literární“ kultura. Začíná to už ve škole, kde výuku jazyka a literatury vytlačila matematika, jež se stala prioritním nástrojem selekce. Četba má dále velkou konkurenci v jiných možnostech trávení času: tak třeba videohry, jak je obecně známo, lákají především chlapce.
Neurobiologové popírají, že by významnou roli v případné čtenářské vášně hrály chromozomy. Způsob, jakým mozek při čtení pracuje, je odrazem nabytých zkušeností a dřívějších prožitků. Rozdíly i mezi jedinci stejného pohlaví bývají opravdu značné. Biologická predispozice k četbě tedy v podstatě neexistuje. Problém tkví v tvárnosti mozku – propojení neuronové sítě se už od narození a v dětském věku neustále vyvíjí v závislosti na kultuře, podnětech nejbližšího okolí a na výchově.
Psychoanalytikové zase v souvislosti s pozdější zálibou ve čtení zdůrazňují důležitost prvního ztotožnění dítěte buď spíše s mužským, anebo ženským elementem. Role mužů a žen ve společnosti je do jisté míry dána historií a tradicí: ženy jsou proto nahlíženy jako schopné introspekce, zatímco u mužů je úloha toho, kdo bojuje a riskuje, směrována spíše k vnějším projevům. Snění a psychologizování je tak vlastní ženám, je totiž více spojeno s určitým stavem, neimplikuje činy.
Protikladu ženského a mužského pohledu na svět a společnost odpovídá i názor stavějící umění a peníze proti sobě. Vzrůstající podíl žen na složení čtenářského publika, podobně jako ve veškerých dalších aktivitách kulturní povahy, vyplývá z přístupu k těmto činnostem jako finančně nezajímavým. Muži obecně usilují o ekonomickou, politickou či vědeckou převahu, pole kultury přenechávají ženám. Protože se však ženy stále více angažují na mocenských pozicích, i jejich zájem o čtení klesá. Údaje agentury Insee udávají vzestup počtu žen, které vůbec nečtou, o 15 % v letech 2003 a 2004 oproti stejné kategorii mužů pyšnící se nárůstem o „pouhých“ 13 %. Rovnostářským vizím o postavení mužů a žen se tedy knihy nepoděkují…
Jovanka Šotolová