O herečce a divadelní ředitelce Anně (Andule) Sedláčkové, která si ještě v sezoně 1940/41 troufla ve svém divadle hrát Věc Makropulos a Loupežníka Karla Čapka, napsal článek do Divadelních novin č. 11/2006 Josef Herman. – Jedinou knižní prací o dnes zapomenuté umělkyni, kterou 14. 5. 1945 vyhnala z jejího divadla revoluční závodní rada, zůstává studie Edmonda Konráda z roku 1928 (Alois Srdce).
Pozornost k máchovské studii Pavla Eisnera Na skále (Karel Voleský 1945) obrátil ve své rubrice Život a... poezie? (Týdeník Rozhlas č. 22/2006) Mirek Kovářík.
Dialogičnost Noci s Hamletem Vladimíra Holana je tématem pojednání Karla Pioreckého v Aluzi č. 3/2005. – Srovnávací translatologickou studii o pokusech převést Holanovu básnickou skladbu do němčiny publikovala v 13. svazku nové řady česko-slovenské germanistické ročenky Brücken (2005) Anne Hultsch.
S básnířkou a překladatelkou Jiřinou Haukovou, která zemřela 15. 12. 2005, se v bulletinu Dokořán č. 37 (duben 2006) rozloučil Vladimír Justl.
Medailonem Básník na slovo vzatý připomněl Milan Blahynka v Obrysu-Kmenu č. 21/2006 sedmdesáté narozeniny Jiřího Kuběny (31. 5.).
Dvě básnické knihy Jany Štroblové, výbor Bylo nebylo – jsme nejsme (ed. Rudolf Matys, BB art 2006) a sbírku Třetí břeh (Protis 2006), recenzoval v Právu 18. 5. 2006 Radim Kopáč.
„Drama rakouského dirigenta, který doplatí na svou politickou naivitu“ Eine kleine Machtmusik, jež s českým názvem Malá hudba moci uvede příští rok činohra pražského Národního divadla, a dramatizace románu řeckého autora Pavlose Matesise Psí matka jsou nejbližší tvůrčí plány Pavla Kohouta. Vyplývá to z rozhovoru, který Kohout poskytl Literárním novinám č. 22/2006. – O recenzi prvého dílu Kohoutových pamětí To byl můj život?? (Paseka 2005) se v Tvaru č. 10/2006 podělili Alena Šporková a Emil Lukeš.
O inscenaci novely Josefa Škvoreckého Bassaxofon, provedené Československo-americkým loutkovým divadlem v konstrukci sto let starého Vítězného oblouku v newyorském Brooklynu s „živou hudbou, tancem, zpěvem, zcela věrohodnými kostýmy i nezbytnou němčinou“ (dramatizace Vít Hořejš), informovala Česká tisková kancelář 29. 5. (Podrobná zpráva na www.divadlo.cz.) – Na inspiraci nového alba u nás populárního irského rockového písničkáře Glena Hansarda The Swell Season (Indies) Škvoreckého Prima sezónou upozorňuje recenze alba v Uni č. 6/2006. – Otázkami tvůrčího psaní a překladu se zaobírají původní i přeložené příspěvky v prvním čísle nového časopisu Rukopis, vydávaného Literární akademií (Soukromou vysokou školou J. Škvoreckého). Číslo obsahuje mj. esej W. H. Audena Básník a město a tři úvahy Ingeborg Bachmannové o psaní.
František Knopp
Polsko
O polském katolicismu se říká, že je lidový, masový, mariánský, ale nemá velkou teologii. Jako by se předpokládalo, že jedním se platí za druhé. Kladná skutečnost, že polská katolická církev může být spokojena se svou společenskou váhou a počtem praktikujících, jako by způsobovala menší potřebu hluboké reflexe vlastní víry. Je to jen stereotyp, anebo je na něm něco pravdy? U příležitosti návštěvy papeže Benedikta XVI. ve vlasti jeho předchůdce vydal krakovský list Tygodnik Powszechny (22/2006) Zprávu o stavu víry, všestranný pohled na slabé a silné stránky polského katolicismu. Jak tedy vidí situaci tamní teologie autor renomovaného katolického týdeníku? Jarosław Borowiec konstatuje, že polská teologie se příliš často omezuje na komentování zesnulého papeže, případně nových církevních dokumentů, ale méně často sahá po samotné Bibli či církevních Otcích, a dodává: „Třebaže by se zřejmě mnoho teologů distancovalo od takovéhoto popisu a řekli by, že často se z pouhých komentářů rodila vynikající díla, stav polské teologie stěží může uspokojovat. Příliš málo čerpá z pomezních otázek kladených současnou vědou a příliš málo je v kontaktu se současným filosofickým myšlením. Teologii pěstují stále téměř výhradně duchovní: třebaže máme zástupy studentů a absolventů, církevní laiky, kteří se jí vědecky zabývají, by šlo spočítat na prstech obou rukou. Ještě hůř se jeví otázka ‚teologicko-vědeckého‘ působení žen. Proč tomu tak je? Protože se ukazuje, že laici nemají větší vyhlídky na pěstování teologie na akademické úrovni. (...) Skutečným problémem se stává také zaměstnání průměrného teologa po magisterském studiu. ‚Trh katechetů‘ , ale také trh mediální je do značné míry nasycen.“ Jarosław Borowiec ovšem vypočítává i polské teology vysoké úrovně, kromě jiných třeba Tomasze Węcławského, dlouho už zaujatého dílem Karla Čapka, či Wacława Hryniewicze z Lublinské katolické univerzity, kolem jehož prací „o naději na spásu pro všechny se odehrával jediný hlasitější spor v polské teologii“. Autor Tygodniku Powszechného svou zprávu a své úvahy uzavírá: „Stálo by tedy za to zamyslet se nad moudrou a přístupnou teologickou publicistikou, esejistikou, která dnes není v nejlepším stavu. Zvláště s pomocí takových nástrojů, jako je katecheze, kázání či duchovní cvičení, protože to je nejlepší cesta, která by polskou teologii vyvedla z jistého příšeří.“ Dodejme ještě jeden český akcent: snad tato poslední slova potvrzuje i velký ohlas knih Tomáše Halíka v Polsku, překládaných a vydávaných záhy po jejich českém vydání. Možná právě on odpovídá na tuto polskou potřebu?
Václav Burian