Na začátku června se ohlížíme za dvěma květnovými divadelními událostmi, které rozhodně nepatří do žánru „klasické divadlo“. V máji skončil poslední částí projekt Perzekuce.cz, jenž rozžil holešovickou továrnu, do níž už se divadlo nikdy nevrátí, stejně jako se performance asi nikdy neobjeví v někdejší stomatologické klinice na Praze 1. Tu si jako „hlavní stan“ pro své paradivadelní aktivity zvolili organizátoři festivalu 4+4+4 dny v pohybu, akce čím dál tím rozsáhlejší – a čím dál tím vehementněji popírající žánrovou diverzifikaci divadla. Za půl roku sice budou oba prostory na divadlo možná jen vzpomínat, životaschopnost této formy však byla potvrzena a divák se může těšit na její další kvalitativní a kvantitativní vzestup.
Inscenace Zóna s podtitulem Výlet do apokalypsy zakončila v holešovickém továrním prostoru La Fabrika projekt Perzekuce.cz. Zatímco předchozí realizace v rámci projektu spínalo nejprve téma poválečného vysídlování Němců a poté komunistické represe, Zóna tvoří na první pohled trochu neústrojný přílepek. Nezkoumá pomocí divadla konkrétní historická témata, ale je obecnou katastrofickou vizí neutěšené zdemolované budoucnosti.
Při bližším pohledu ale můžeme záměr Miroslava Bambuška pochopit. Apokalyptické téma se jako leitmotiv skutečně táhne všemi předchozími částmi projektu. Jako by peklo způsobované lidmi lidem vyvrcholilo zničením světa. Život téměř zanikne, ale ti, co přežijí, ho mohou a chtějí obnovit. Vše navíc vrcholí mariánským motivem: těhotná žena znamená naději. Přestože bych od Bambuška čekala originálnější závěr, protože podobné vyústění už působí trochu jako klišé, dá se v myšlenkovém kontextu celého projektu obhájit.
Režisér pracoval s roztříštěným textem, v němž s obtížemi stopujeme příběhy postav (Jan, Anna, Solider, M.) a předcházející události, jejichž důsledkem je inscenovaný dějový výsek. Pro diváka je nesnadné rychle se zorientovat, pochopit myšlenkový svět hry. Chvílemi se dostáváme až na hranici srozumitelnosti. Bambušek programově nepíše pro nenáročného diváka, komplikovanost textu by však neměla být na úkor sdělnosti. A otázkou zůstává, zda tentokrát domnělá složitost není spíš umně zamaskovanou nedotažeností.
Režiséru Zielinskému se přesto podařilo vytvořit poměrně soudržnou inscenaci. Text mu poskytl příležitost beze zbytku využít syrový industriální prostor. Divákovu pozornost nerozptýlil žádnými přídavnými rekvizitami (až na dlouhé hadice, které slouží k pietnímu obmotávání mrtvých). Do hry zapojil jen vyvýšenou plošinu, přístupnou po železném žebříku, která poslouží k vyšinuté balkonové scéně (ona páchá sebevraždu, on jí to chce rozmluvit – prapodivní Romeo a Julie), a ze stropu visící hák, na nějž v úvodu zavěsil herce. Do šedivého prostoru navíc nechal po celé ploše jeviště odkapávat vodu z PET lahví zavěšených pod stropem.
Herecký projev Jana Lepšíka, Jana Plouhara, Marka Matějky a Ely Lehotské je zvláštně monotónní, s minimem účelných emocí. Jejich promluvy připomínají – v intencích textu – jakési odříkávané litanie. A fyzická náročnost hereckých výkonů se už stala pro Fabriku skoro charakteristickou (špína, prach, zima, zavěšování, šplhání po výškách).
Chlad a odtažitost inscenace, dané prostorem i tématem, rozbíjí hudba Igora Leciana, hraná naživo na elektrické housle. Houslista s avantgardním účesem v šedivé tovární hale mezi enervujícím kapáním působí jako zjevení. Až se vnucuje myšlenka, jestli by vlastně koncert takhle skvělé muziky nebyl za celým projektem zajímavější tečkou a epilogem mnohem originálnějším než apokalyptická Zóna.
S koncem sezony La Fabrika zavírá a Zónou Perzekuce.cz končí. Organizátorům se podařilo po celou dobu trvání projektu udržovat pozornost médií a diváků díky zkoumaným tématům, atraktivnímu prostoru i dobře fungujícímu PR. Ukázalo se, že po nepříjemném divadelním průzkumu české historie existuje slušná poptávka. Zóně však už zbyl jen fascinující prostor – lákadlo tématu vyšumělo. V nejlepším se má přestat.
Autorka je divadelní publicistka.
Miroslav Bambušek: Zóna.
Režie Thomas Zielinski, hudba Igor Lecian, kostýmy Jana Preková, scéna Jaroslav Bönisch. La Fabrika, Praha, premiéra 29. dubna 2006.