Marek Ther (*1977, 1998 – 2005 studia na AVU, škola nových médií Michaela Bielického) se rychle etabloval u nás i mezinárodně především v oblasti videoartu. Za krátkou dobu si vytvořit svůj specifický styl vyjadřování. Jeho videa mají silně kinematografický charakter bez dějové zápletky. Záběry jsou pomalé a vláčné, není kam spěchat. Příběhy jsou pak jednoduché, ale neidentifikovatelné, divné až absurdní. Vše plyne jako erotický film jiného, posunutého obsahu. Dusnou a nostalgickou atmosféru, někdy cynicky vtipně odlehčenou, situuje do svých oblíbených 80. let, především prostřednictvím hudby, módy a designu.. Je v tom romantický rys návratového idealismu, ale vždy přiměřeně. Zbytek tvoří současnost a budoucnost. Kritika v jeho videích objevuje skrytá či druhotná transgenderová témata a jiné sexuální anomálie a dominace. Zároveň ho zajímá svět celebrit, který zpracovává nově; těží sice z pop artu, ale pracuje odlišně s vybranými ikonami: nevytváří je ani nevyprazdňuje, spíše narušuje schematický pohled na ně.
V Galerii Entrance představil Marek Ther dvě nová videa. Výstava nesla název Brougham podle místa, kde pro ni byly pořízeny videomateriály. I v těchto čerstvých filmech se setkáváme s nostalgií po jiných časech, aktualizovanou až dadaisticky vsunutým dějem. Jeden snímek sleduje tři veterány, nic víc, nic míň. Záběry doprovází titulky s označením aut, které v závěru (pokud nějaký existuje) končí otazníkem. Titulky jsou další Therovou obsesí a mohou být naprosto stěžejní, stejně jako „doprovodné“ popové skladby, které zrovna zde nefigurují. V druhé videoprojekci promítané na zeď sledujeme několik pádů dívky přede dveřmi jejího auta. Oba snímky spojuje stejná práce s kamerou při mírně lascivních a dokonalých záběrech aut. Videa z výstavy Brougham se řadí k předchozím Therovým realizacím jako Chevrolet Caprice Classic (2004) nebo Chevrolet Malibu (2004). U příležitosti výstavy v Galerii Entrance jsem se Marka Thera zeptala:
S hrůzou (pro kunsthistorika) zjišťuji, že mám vaše videa ráda proto, že mi jejich obsahy zůstávají utajeny. Vnímám prostředí, nálady, tragikomickou nostalgii, některé principy a symboly a senzualitu napětí přirozeného a umělého. Máte to taky tak?
Ano, mám. Též mi obsahy zůstávají utajeny.
Velmi často pracujete s informativní formou poznávacího a naučného, pseudoreklamního a plakátového charakteru, ze které však obsahově vypreparujete konkrétní informace. Co zůstává, je intenzivní táhlé očekávání zprávy, která nepřichází. Je možné skrze tuto relativizaci nalézt příběh, děj? Začínáte vůbec příběhem?
Hm, asi ano. Příliš jsem o tom nepřemýšlel...
Jednou z formálních charakteristik vaší tvorby, která má dopad i na obsah, je její stylová preciznost a perfekcionalismus. Jak vypadá realizace filmu?
Opravdu? Vážně to tak vypadá? Vše je dělané, jak se tady říká, na koleni. Ale diváci jsou zatím uspokojeni. Lidé zde stále rádi rozdělují video a film. Sám nevím, kam to, co vytvářím, patří, ale nechce se mi to dělit. Nepoznám to... Proto často říkám, že dělám videofilm.
Ve vašich filmech se často objevuje téma mužské dominance. Je obsaženo i zde, v pádu jedné protagonistky?
Moc nerozumím té mužské dominaci... jen hledám další cesty, které neumíme používat...
Myslíte si, že mužská populace dešifruje Brougham a další vaše práce odlišně než ženská?
Proč si to myslíte? Vždyť si vozí zadek, jak se to na tomhle světě rozděluje, jak muži, tak i ženy. Brougham je pro všechny, klíč je spíše v té době...
Brougham má v Entrance premiéru, ale pokud vím, záběry pro něj jste natočil v Anglii už v roce 2004. Má pro vás tento odstup nějaký význam?
Ne, jen to, že je to NYC 2004...
Řešíte ve svých současných věcech stejné problémy (identita, gendrová problematika, transvestitismus, mužská dominace, celebrity, bohatství, moc), nebo se váš zájem stáčí jinam?
Je to opravdu jen na divákovi. To, co tam najde, mi pak sdělí a já možná poznám či si uvědomím, co vlastně dělám...
Která z vašich posledních výstav pro vás byla nejzávažnější?
New York Underground Film Festival a Maria Callas v Padově
Co chystáte nového?
Připravuji velice mnoho věcí. V budoucnu budou nějaké výstavy, tak se na ně musím připravit. Jinak se nechystám nikam, zatím.
Marek Ther: Brougham
Entrance Gallery, 19. 5. – 11. 6. 2006