Radniční listy jsou nazývány stejně jako jiná tištěná periodika novinami, či zpravodaji. Pochybnost o vhodnosti tohoto označení už ale nezaznívá jen od čtenářů, ale i od syndikátu novinářů a některých právníků, kteří charakter lokálních tiskovin podrobili důkladné analýze. Zdá se totiž, že radniční listy mohou vypadat, jak vypadají, jen proto, že neexistují dostatečně účinné právní úpravy, jež by jejich vydávání, ale i obsah dostatečně ošetřily.
Jak už z označení „radniční“ vyplývá, noviny slouží především radnici, radním a starostovi, a tak je s nimi i zacházeno. Radní mají také možnost účinně kontrolovat jejich obsah a měnit jej dle vlastních názorů. Opoziční zastupitelé zpravidla mohou pouze v hlasování ovlivnit výši dotace novinám, ale jejich názory se do hlásných trub stávajících radničních koalic většinou nevejdou. Mohly by kazit dojem. Zdá se tedy, že hlavním účelem novin je obhajoba počínání radnice pomocí listu, který by klidně mohl být inzertní tiskovinou radnice.
Noviny radnici
Dochází tak k situaci, kdy se v novinách, které mají působit dle zákona ve veřejném zájmu, informuje selektivně a v zájmu radnice, který ale nemusí nutně být i zájmem veřejnosti. „Příkladem je odepření přístupu… nepříznivých názorů do periodika, neplacená propagace místních ekonomických hráčů, neobjektivní informování o úspěších a neúspěších vedení obce a rovněž i jednostranně vedené dlouhodobější kampaně týkající se jak osob, tak řešení místního problému,“ uvádí svou právní analýzu radničních listů Helena Svatošová z nevládní organizace Iuridicum remedium. Podobně o nejrůznějších radničních novinách smýšlejí i v syndikátu novinářů, kde dle stanoviska, jež k této věci zveřejnili, „považují za nešťastné, pokud radnice obcí a měst vydávají své informační tiskoviny pod označením ,noviny´ či ,zpravodaj´. Podle názoru SNČR to přispívá k matení veřejnosti a k nepřípustnému zaměňování propagačních tiskovin se zpravodajskými periodiky.“
Primátor Pavel Bém (ODS) prý stanovisko syndikátu nezná, a tak se k němu nemůže vyjádřit. Je ale toho názoru, že s radničními listy je alespoň v Praze vše v pořádku a stanovisko syndikátu překrucují novináři, v první řadě zřejmě autor tohoto článku. „O čem jiném mají být radniční noviny, nežli o radnici. Proto jsou to přeci radniční noviny,“ vysvětluje tautologicky primátor a dodává, že opozice je v případě magistrátních novin zastoupena v redakční radě.
Opoziční zastupitel Jiří Witzany (ED) ale tvrdí, že vyvážené zpravodajství u radničních novin všeobecně a v Praze zvláště „absolutně neexistuje“, a dodává, že v případě magistrátních novin „jde o propagační materiál vedení pražské radnice a propagaci konkrétních lidí za peníze daňových poplatníků“. Za relativně názorově pluralitní prý považoval v jistou dobu jen noviny Prahy 6. „To se ale změnilo po nástupu Pavla Béma na křeslo starosty, kdy byla původní redakce odsunuta a z novin se staly jen další reklamní materiály radnice,“ vysvětluje Witzany.
Co na to Listina?
Vzhledem k tomu, že se vydávání radničních novin neřídí žádnou zvláštní úpravou, se při námitkách vůči obsahu novin mohou uplatňovat jen docela nekonkrétní paragrafy zákona o územní samosprávě a mezinárodní závazky, které ČR má. I Listina základních práv a svobod ale v článku 22 stanovuje, že „výklad a používání zákonné úpravy všech politických práv a svobod musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti“. Toto ustanovení posiluje ostatně i Ústava, jež předpokládá „svobodnou soutěž politických sil ve společnosti“. Listina také garantuje právo občanů podílet se na správě věcí veřejných, což v případě radničních novin předpokládá důraz na vyváženost obsahu. Pokud by se objevila společenská shoda na alespoň minimálních požadavcích určujících obsah radničních periodik, měl by to podle Svatošové být zákon o obcích a hlavním městě, kde by se úprava měla logicky nacházet. V této chvíli se ve výše zmíněných zákonech nachází jen vágní tvrzení, že obec či metropole „pečují o všestranný rozvoj svého území a potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem...“. Možnost publikování vlastního názoru uvnitř radničních listů by tedy měla mít nejen opozice, ale dokonce i ti, kteří z nejrůznějších důvodů reprezentováni v zastupitelstvu nejsou.
Kdo a jak kontroluje
Vlastní kapitolou jsou možnosti účinné kontroly radničních novin, jež nyní spadají pod krajský úřad nebo náleží přímo obcím, které tak kontrolují samy sebe. Přestože radniční noviny svým charakterem plně spadají do režimu tiskového zákona, a měly by tedy být registrovány u ministerstva kultury, řada vydavatelů tuto povinnost vůbec nedodržuje.
Způsob tvorby radničních novin popisuje i bývalý redaktor listů hlavního města Prahy, jenž si z pochopitelných důvodů nepřál být jmenován. „Při vzniku textů se nevyžadovalo, ani neočekávalo oslovení protistrany. Pro pocit širokého spektra názorů se oslovili odborníci, ale pouze ti, kteří svým hlasem podpořili pozitivní vyznění článku,“ vzpomíná a doplňuje, že ve většině případů dopracovával a „rozvíjel tiskové zprávy magistrátu“. V okamžiku, kdy se začaly přibližovat volby, prý stoupl zájem radních o noviny v tom smyslu, že začali k nejrůznějším článkům „doslova cpát své vlastní fotky“.
Zajímavé je i propojení redakce s odborem PR na magistrátu. „Veškeré texty posuzoval nejen vedoucí vydání, ale i magistrátní ředitelka odboru PR a hlavně asistentka primátora Béma,“ vysvětluje obvyklý redakční postup bývalý zaměstnanec magistrátních listů a potvrzuje, že „redakce novin fakticky splývá s odborem PR magistrátu“.
Kudy ven?
V možnostech řešení současné neblahé situace se většina kritiků stávajícího stavu v mnohém shoduje. Nabízí se definice radničních periodik, která by svým charakterem odpovídala místnímu kanálu kabelové televize či rozhlasu, k čemuž by se vázaly specifické povinnosti. „Myslím, že by mohlo jít o způsob regulace, jenž by byl podobný tomu, který je uplatňován v případě veřejnoprávních médií,“ soudí zastupitel Witzany a analýza Svatošové mu dává za pravdu. Stejně jako existuje rada rozhlasu a televize, mohla by fungovat rada, jež by posuzovala objektivitu radničních periodik. „Z dlouhodobého hlediska považuje Syndikát novinářů České republiky za žádoucí oddělení radničních periodik od radnic, zřízení jejich redakčních rad a jejich vydávání ve vydavatelských společnostech vzešlých z veřejného výběrového řízení,“ navrhují zástupci SNČR. Snad je na magistrátu a v obcích vyslyší a změní tak situaci, kdy jde o noviny jen podle názvu, nikoliv obsahu.