K přehlídce Divadlo evropských regionů, který ukončuje divadelní sezonu a zahajuje letní festivalové šílení, se vracíme deníkově obrázkovou reportáží, laděnou velmi prázdninově.
Letos počtvrté jsem hradeckému festivalu Divadlo evropských regionů věnovala deset svých červnových dnů i nocí. Jako členka redakce festivalového zpravodaje jsem si zapisovala pozoruhodné divadelní i nedivadelní události. Zde jsou mé postřehy z 12. ročníku:
Středa 21. 6. 2006, teplota 32 °C
První porada redakce v novém složení – Lucie Němečková (dramaturgyně), Jiří Peňás (Týden), Vladimír Hulec (Divadelní noviny), Vladimír Fekar (dramaturg), Miroslav Oščatka (dramaturg), Martina Musilová (DAMU), Saša Gregar (Open Air), Zorka Vondráčková (dramaturgyně), grafička Marie Šobková a já. Festival se rozjíždí pomalu, diváci se ospale trousí, teprve v noci se náměstí plní. Nástup Lenky Loubalové ve hře Dámská šatna je famózní. Vystoupení dua Pavlíček a Načeva se kvůli bouřce přesouvá z venkovní scény do divadla, které bohužel není pro koncert tím nejvhodnějším prostorem. Úvodní představení Jakub a jeho pán je zbytečně oplzlé.
Čtvrtek 22. 6. 2006, teplota 28 °C
Šéfredaktorka Lucie kritizuje redakci za nedisciplinovanost při korekturách. Následkem toho se po vzoru školky dělíme do dvojic (podle pravidel: chlapeček a holčička, mladší a starší), které budou zodpovídat za korektury jednotlivých stran. Češi prohrávají ve fotbale.
Barbora Hrzánová je nejoptimističtějším hostem festivalu. Na představení Minoru před divadlem DRAK malé děti nevidí přes kritiky v prvních řadách. Událostí dne jsou Poláci, kteří o půlnoci rozjíždějí před divadlem vegetariánskou agitku Město prasat.
Pátek 23. 6. 2006, teplota 29 °C
Zaspala jsem čtení afrických her, které pořádal Aura-Pont. Peňás kritizuje mé oblečení, Musilová kritizuje Pavlovského, Hulec kritizuje Klause. Francouzi z Marseille přivážejí Skořicové krámy, které jsou po výtvarné stránce zajímavé, nicméně trochu nudné. Objevuje se názor, že se jedná o „divadelní anestezii“. Na Vosto5ku je opět možné koukat jen malým okýnkem, je úplně plno.
Sobota 24. 6. 2006, teplota 31 °C
Odpoledne je tropicky zpomalené, všichni jsou u vody (nebo alespoň u kašny v parku, ve které je podivně bílá voda). NIE prý radši ne, brněnské Karamazovce rozhodně ano! Frederika Smetanová zpívá francouzské šansony v dusném divadelním podkroví. Pavlovský píše zhruba čtyřikrát více textu, než můžeme otisknout. Peňás utíká do Prahy.
Neděle 25. 6. 2006, teplota 32 °C
Den Divadla Ungelt, čili si bez výčitek dělám odpoledne volno. Večer nečekaně přijíždí francouzská dechovka a úplně mimo program to před divadlem pěkně rozjede. Improvizace sympatických klaunů z Tenerife je bohužel příliš dlouhá, diváci znuděně odcházejí. Večer zpívají herci Klicperova divadla na letní scéně své oblíbené písně, mile amatérská atmosféra zlatých hitů šedesátých let roztančí sváteční publikum.
Pondělí 26. 6. 2006, teplota 32 °C
Dusno k padnutí. Jarmilka Klicperova divadla je překvapivě zdařilá (Pavla Tomicová v hlavní roli, ale i atmosféra, o které jsem si doteď myslela, že je do divadla jen těžko přenesitelná). Olbram Zoubek prohlašuje, že všechny jeho sochy vznikají z jedné a té samé hlíny. Na rautu se objevují koláčky. Divadelní doktorandka, producent a matematik se v pozdních nočních hodinách přou o úroveň divadelní kritiky – nakonec doktorandka matematika pěstně inzultuje.
Úterý 27. 6. 2006, teplota 29 °C
Režisér Svoboda prozrazuje, jak zfalšovat výsledky Cen Alfréda Radoka. Kolem čtvrté hodiny odpolední pobíhá prostředkem náměstí hysterická paní oděná jen v bílém krajkovém prádle; zcela symbolicky je součástí představení ostravského Bílého divadla. Dlouho jsem neviděla tak vtipně napsanou a dobře zrežírovanou inscenaci jako Havelkovo Drama v kostce. Simona Babčáková před svým improvizačním večerem Vylíbat se z nudy tvrdí, že není v kondici.
Středa 28. 6. 2006, teplota 26 °C
Bez studentů by festival neměl tu správnou atmosféru. Sehnat kvalitní fotku Davida Drábka je nadlidský výkon. Fekarovi vykradou auto. Japonskou zahradu sehrají Italové. U šapitó divadla Continuo je fronta tak na čtyři stany, nevejdu se.
Čtvrtek 29. 6. 2006, teplota 24 °C
Krátce po probuzení už obědváme s panem ředitelem. Peňás již při obědě sehraje několik vtipných etud, vlivem kocoviny v tom pokračuje až do noci. Opět skvělé představení Jiřího Havelky, tentokrát se studenty DAMU. Kristián Kodet pózuje před divadlem obklopen ženami. Italové představují mimořádně vyvedené sicilské loutky. Příprava posledního čísla zpravodaje se protahuje. Padne několik lahví divadelního vína.
Pátek 30. 6. 2006, teplota 17 °C
I podle počasí se pozná konec festivalu. Poslední tři představení, smutná atmosféra konce. Krásného nadhasiče už všichni viděli. Teremin je trochu nudný, ale Ivan Trojan hraje skvěle. Šapitó se balí a odjíždí. Slavnostní zakončení se kvůli dešti přesouvá do foyeru divadla, kde se významní hosté tlačí u stolů a šťouchají lokty. Všichni jsou trochu smutní.
Autorka studuje žurnalistiku na FSV UK.
Festival Divadlo evropských regionů se v Hradci Králové konal letos už po dvanácté. Jde o největší divadelní festival u nás – letos se v jeho rámci odehrálo 204 představení (akce má oficiální i open-air program) a údajně jej navštívilo asi 55 tisíc lidí. Dramaturgický rozptyl festivalu je veliký, obvykle se na něm představí nejúspěšnější (tj. divadelními cenami ověnčené) domácí inscenace: tentokrát například Teremin P. Zelenky v nastudování Dejvického divadla, Calderónovo Znamení kříže Městského divadla v Brně či Krásný nadhasič Ivy Peřinové, kterého zahrálo Naivní divadlo Liberec. Vedle toho se na přehlídce často objevují soubory či inscenace, jejichž hlavním cílem je hlavně přilákat do divadla co nejvíc návštěvníků – takovým magnetem jistě letos byl den pražského Divadla Ungelt, které se zaměřuje na ryze herecké divadlo, či zahajovací představení Jakuba a jeho pána, nad nímž zůstává rozum stát. Na festivalu se – což bývá jeho hlavní předností – představují novinky dvou domácích souborů – Klicperova divadla a Draku. Účast loutkového Draku s sebou nese i další pozitiva: na přehlídce se tradičně předvedou také nejlepší loutkové inscenace poslední doby, které má divák jinak pramalou příležitost vidět, nezaměřuje-li se právě na loutkové přehlídky. Zahraniční divadla letos přijela mj. ze Slovenska, Polska, Francie či Ruska a jejich úroveň byla značně rozkolísaná.
–ml–