Nový román Johna Updikea, který i ve svých 74 letech zůstává jedním z nejváženějších a nejčtenějších poválečných amerických autorů, se snaží odpovědět na otázku, kdo jsou ti teroristé, jichž se Američané tolik obávají.
Román Terorista se odehrává v továrním městě ve státě New Jersey. Přišly na ně zlé časy: kdysi bylo místem odhodlaných bílých přistěhovalců z východní Evropy, neslo hrdý název New Prospect. Dnes je tak zchátralé, že „ti, kdož bydlí ve středu města, jsou víceméně hnědí ve všech odstínech“. Tato barva (jako metafora nespokojenosti) je ústředním motivem knihy a Updike s tóny a odstíny uváženě pracuje.
Kakao, karamel a čokoláda
Hlavní postava, osmnáctiletý Ahmad Ashmawy Mulloy, pochází ze světlejšího odstínu spektra – je produktem krátkodobého svazku ryšavé americké Irky a „Egypťana, který zde výměnou studoval a jehož předkové se vypékali od časů faraonů v blátivých rýžových a lněných polích nilských záplav“. Ahmad má pocit rasového míšence, který je vůči okolnímu světu v nevýhodě. On sám dává přednost „tmavší kůži, kakau, karamelu a čokoládě“, a těmto příchutím dobře vyhovovala jeho střední škola, v níž se slévaly kalné barvy. Tam je nejčastěji přitahován jednou zvláštní hnědí: Afroameričankou Joryleen. Třebaže je jeho zájem opětován, Ahmad ji nijak nepovzbuzuje, protože jeho islámský mentor jej varoval, že „ženy jsou snadno vedená zvířata“. Ahmad totiž od dětství chodil pravidelně do místní mešity. Matka, svobodomyslná bohémka a amatérská umělkyně, nechala svého syna jít vlastní cestou – a ta jej zavedla do rukou Shaikha Rashida, imáma místní mešity, jenž pocházel „z generací mnoha rouchy zahalovaných jemenských válečníků“. Právě roucha jim zabraňovala, aby se „vypékali“ tak, jak se to stávalo Ahmadovým předkům v Egyptě – imámova pleť je „voskově bílá“.
Přízvuk osamělosti
Ahmad má jiný přízvuk než Rashid, ale rovněž podivný: i když je rodilý Američan a nikdy nežil mimo Spojené státy, mluví, jako by se anglicky naučil v madrase vedené Talibány. „Samozřejmě se nedá říci, že nenávidím Američany. Ale americký způsob života je způsob nevěřících. Vede do strašné záhuby.“
Přízvuk možná vysvětluje, proč Ahmad nemá přátele, přestože je bystrý, zdvořilý a ve své bezvadné kůži vypadá velmi dobře. Jeho izolace je v každém případě naprostá a je zdrojem jeho náboženských a sebevražedných impulsů. Když pomýšlí na Boha, „osamoceného v celém hvězdném prostoru“, hoří „touhou spojit se s Ním, ulehčit mu Jeho samotu“. Naivní, ale hluboké náboženské cítění z něj dělá snadnou kořist cynického Rashida, který ho diriguje k teroristické buňce, jež hodlá vyhodit do vzduchu tunel mezi Manhattanem a New Jersey. Je na středoškolském profesorovi Jacku Levym, neortodoxním Židovi, aby se v poslední minutě pokusil odvrátit Ahmada od propasti.
Mulitikulturalita jako jediné kritérium
Updike kdysi napsal: „V podivně rovnostářském světě románu si člověk musí zasloužit naši pozornost na základě (…) opravdových citů.“ Opravdovost je myslím přemrštěným kritériem, stačila by pouhá hodnověrnost. Ale na postavách Updikeovy knihy není uvěřitelného nic. Jen dvě z nich jsou napůl přijatelné: Jack Levy a Ahmadova irskoamerická matka. Možná není náhoda, že ani jeden z nich není hnědý.
Je patrné, že spisovatel se důkladně seznámil s islámem. Nejenže pečlivě četl korán (mnoho citátů v arabštině), pohroužil se také do odborné literatury. Výsledkem však je neschopnost odpoutat své hnědé postavy od textů svatých knih a ideologií. Prózu místy oživí snad jedině podrobný popis barev kůže jednotlivých hrdinů.
Tok příběhu Teroristy je neustále přerušován krátkými výpady proti poměrům současné Ameriky, proti národní bezpečnosti, zahraniční politice, popkultuře, technice a tak dále. Ke slovu se dostávají Rashid, Ahmad a dokonce i ministr vnitra. Avšak jejich tirády jsou vždycky podávány lehce ironicky, jako by na žádné z nich skutečně nezáleželo. Pokud se argumentům teroristů dostává odpovědi, pak obvykle z rejstříku chabého a zatrpklého nacionalismu, jenž vyvolává obrazy minulé nebo budoucí Ameriky.
V sázce je mnoho životů, když si Jack Levy dává za úkol přesvědčit Ahmada, aby zůstal naživu a nechal žít jiné: „Podívej, všichni tady jsme Američané. To je ta myšlenka, to ti na škole neřekli? Iroameričané, Afroameričané, Židoameričané, do konce jsou také Araboameričané.“ Ani slovo o lidstvu, rodině, přátelství. Jako by víra v americký multikulturalismus byla jediným vážným důvodem, proč by lidská bytost měla zůstat naživu. Proč potom nepomýšlejí miliardy Neameričanů, kteří se na tomto světě také pohybují, že by se vyhodily do vzduchu? Obávám se, že to Updike nedokáže doopravdy pochopit.
Autor je překladatel.
John Updike: Terrorist.
A. A. Knopf, New York 2006, 254 stran.