Šrámkova Sobotka, festival zaměřený na český jazyk, řeč a literaturu, se konal v básníkově rodišti letos po padesáté. Tématem jubilejního ročníku byla Znějící řeč – kultura mluveného projevu a zesnulý mistr do festivalového dění skutečně neustále promlouval. Mladoboleslavští recitátoři ho sice na počátku představili spíš jako mrtvého klasika, v rámci festivalu však básník mnohokrát nápaditěji ožil. Na jeho bustě na soboteckém náměstí se například objevovaly kartonové cedule s nápisy typu „jsem tu už popadesátý“ nebo „nemám práci“; menší busta, vynesená z redakce festivalových novin na čerstvé povětří, záhadně zmizela. Byla na ni vypsána odměna.
Na mistra se tu samozřejmě vzpomínalo i v naprosto vážném duchu. Počátkům Šrámkovy Sobotky byl věnován pořad o životě manželů Hejnových, kteří pečovali o básníkovu pozůstalost a festival spoluzakládali. Na Šrámkův odkaz v pravém slova smyslu však navazují především současní autoři – a jejich zastoupení na letošním akci nebylo valné. Ukázky ze své tvorby předčítal v zahradě básníkova domu pouze Michal Ajvaz. Naštěstí si Sobotka pěstuje v rámci literární soutěže své vlastní autory. Úroveň jejich příspěvků byla letos oproti předchozím ročníkům překvapivě vysoká; zejména Ondřej Hník zaujal obecenstvo svými texty natolik, že se jich chopili i účastníci interpretačních dílen, probíhajících během celého festivalu. Dílny, tři studentské, jedna pedagogická, jedna dětská a jedna hudební, vedli lektoři sběhlí v oblasti „znějící řeči“. Interpreti pracovali na předem vybraných textech a výstupem byl komponovaný Večer dílen, na kterém některé ukázky představili. Kdo si pod těmito slovy představí křečovité deklamovaní za špatně tajeného zívání publika, je na omylu. Režisérka večera a lektorka pedagogické dílny Hana Kofránková sestavila svižný program doplněný písničkami, jež se svými svěřenci nastudoval Jiří „Šlupka“ Svěrák.
Mluvené slovo lze ovšem zušlechťovat celý život. Kdo se jí chtěl zabývat i po stránce teoretické, měl v Sobotce množství příležitostí. V sále spořitelny každé dopoledne přednášeli odborníci o tématech lingvistických, fonetických, etymologických či translatologických. Přednášky měly charakter otevřeného dialogu, vycházejícího z oboustranného zájmu o věc. Kultivace účastníků však neprobíhala pouze na poli jazykovém a takto nenásilně. Pod povrchem už probublávaly rozpory.
Nastupuje Záviš a umělci z Prahy
Doprovodný program se více či méně vztahoval k hlavnímu tématu. „Znějící řeč“ byla zastoupena především rozhlasovými hrami – například Mimořádným programem č. 7 Federika Felliniho či dramaty Daniely Fischerové. Jako analýza rozhlasové hry byl také pojat rozbor telefonátu Brežněv – Dubček či rozhlasové dokumenty o procesu s Miladou Horákovou, kterým předcházelo komentované promítání záznamu procesu. S výjimkou oné projekce byly večery věnovány nezávislým filmům převážně s drogovou tematikou.
Pro ty, kdo si potřebovali odpočinout od mluveného slova, byl na programu koncert duchovní hudby a s patřičným odstupem od meditativního zážitku také koncert znojemského písničkáře Záviše. V jeho Obhroublém nocturnu zněly výrazy vskutku obhroublé. Kdo to tušil, těšil se, kdo to nečekal, ten se lekl. Většina osazenstva, včetně starších ročníků však vyslechla Starého kokota do samého konce a všichni svorně chválili příjemné zpestření programu. Reakce na „jistoty“ festivalového programu už nebyly zdaleka tak jednotné. A pokud ano, pak spíš v negativním smyslu. Dramaturgie divadelní části programu byla letos velmi rozporuplná. Snad kromě mladoboleslavské neslané nemastné Romance pro křídlovku se zde nevyskytl průměrný kus. Vedle nápaditého královéhradeckého loutkového Hamleta vynikla vyprázdněnost zájezdových pražských představení The Gin Game a Smíšené (po)city. Přestože se známí herci v obou amerických konverzačních komediích snažili, seč mohli, hranice klišovitých textů se jim překročit nepodařilo. Živí herci tak byli více loutkami odkázanými na svého vodiče – autora – než loutky skutečné, ovládané členy souboru DRAK. Názory na pojetí těchto inscenací se různily, ale příměří mezi oběma tábory sjednal Přemysl Rut při posledním divadelním večeru. V zahradě Šolcova domu četl pod starým ořechem ze své knihy českých i moravských pověstí tak, že se posluchači nechali svorně vtáhnout do příběhu.
Vlastně do příběhů. Účastníci i organizátoři letošní Šrámkovy Sobotky byli mimořádně aktivní a vynalézaví. Stejně pozorně jako pod ořechem poslouchali i u hřbitovní zdi či pod zámkem Humprecht, kde lektoři jednotlivých dílen četli na pokračování povídku E. A. Poea Černý kocour. Účastnili se vytrvale happeningů pořádaných Josefem Šlerkou a redaktory časopisu Splav!. Obětavou činnost všech splaváků zřejmě po celou dobu festivalu sledoval i ztracený mistr, který byl v poslední chvíli odkudsi redakci a Sobotce vrácen. Dojemný happy end sblížil členy Splavu! a jejich příznivce i odpůrce natolik, že si vzájemně přiťukli sklenicí svijanského piva – s pocitem úlevy a vědomí, že nikdo se nezavděčí všem. Časopis, festival ani Šrámek. A navíc, řečeno s Marianem Pallou, „aby se vlk nažral a koza zůstala celá, potřebujeme kozy dvě“.
Autorka studuje bohemistiku a divadelní vědu na FF UK.
Témata Šrámkovy Sobotky
2005 Kolik příležitostí má jazyk.
Šest procházek lingvistickými lesy
2004 Kde domov jejich?
Česko – literární křižovatka Evropy
2003 Hledání ztraceného smyslu
aneb Proměny české literární teorie 20. století.
2002 Žena dělá slovo, slovo dělá ženu
2001 Krajina textu
2000 Slovo a paměť
1999 Hudebnost jazyka
1998 Mateřština a historie
1997 A přece Šrámek
1996 Mateřština a doba
1995 Mateřština a věda
1994 Živé dědictví
1993 Chrám i tvrz
1992 Brána jazyků
1991 Venkov a literatura
1990 Marsyas aneb Z okraje literatury
1989 Mateřština úsměvná
1988 Česká píseň
1987 Na levém křídle budu stát
1986 České umění překladu
1985 Mládí – radost – mír
1984 Země zpívá
1983 Česká jevištní řeč
1982 Aby škola byla plná poezie
1981 Revoluce a poezie
1980 Poslání učitele
1979 Čeština dneška
1978 Básníci a písničkáři
1977 V modré dálce rudý květ
1976 Literární minulost a současnost
1975 V nový svět
1974 Chvála jazyka
1973 Děti a poezie
1972 Mládí zpívá
1971 Síla slova
1970 Odkaz národu
1969 Věrni sobě
1968 Schola ludus – Škola na jevišti
1967 Ať zním
1966 A přece klasikové
1965 Umění řečnit
1964 Tvoříme, vymýšlíme, experimentujeme
1963 Za kulturu české řeči
1962 Za živou literární výchovu
1961 Škola uměleckého přednesu
1960 nebylo ústřední téma
1959 Fráňa Šrámek a dělnická píseň
1958 Fráňa Šrámek v hudbě
1957 Šrámkova lyrická Sobotka