Nepochopená první světová válka

Britský historik Martin Gilbert patří ke klasikům svého oboru. V letošním roce oslaví sedmdesáté narozeniny a o jeho bibliografii je možné říci, že je takřka nepřeberná. Mezi jeho klíčová témata patří především druhá světová válka, holocaust a dějiny židovského národa, a také Winston Churchill, o němž Gilbert napsal monumentální osmidílnou biografii (přesněji řečeno, je autorem “pouze“ posledních šesti dílů). Ani v českém prostředí už nejde o neznámého autora. Vydání knihy o první světové válce předcházela v minulých letech řada dalších překladů, například Churchillovo válečné vůdcovství (BB Art), Churchill – život (BB Art) či několikadílné Dějiny 20. století (Nakladatelství Lidové noviny).

Vytýkat knize o první světové válce, že se zabývá téměř výhradně válkou, pravděpodobně zní dost nemístně. Jenže ve 20. století jsou války především válkami národů, nevedou se jen na frontě, nýbrž i v celém zázemí válčících států. A právě tuto skutečnost Gilbert ve své knize reflektoval zcela nedostatečně.

Sám autor na svých webových stránkách vyjádřil záměr, který vedl ke vzniku této knihy, následovně: „Snažil jsem se v ní popsat válku na všech bitevních frontách, nejen na zemi, ale i na moři a ve vzduchu a také prostředí za frontou očima bojovníků každého státu.“ Jenomže právě v tom spočívá zcela zásadní slabina jeho knihy. Není vojenský historik, a přesto klade důraz na popis vojenských událostí. V něm ale znatelně zaostává. Chce napsat „úplnou historii“, avšak svou pozorností setrvává převážně na frontě. Ve výpovědích prostředkujících pohled „očí bojovníků“ se zase orientuje častěji na oči vítězů. Ty pak nepřinášejí ani tak poznání prostředí za frontou, jako se spíš soustřeďují na popis krutostí svých nepřátel.

Záplava jednotlivin

Ovšemže lze o válce psát různými způsoby, ale Gilbertův postup, jakkoli může být legitimní, začne po chvíli nudit. Autor se totiž věnuje událostem na frontě v takovém detailu, že čtenář brzy potřebuje k udržení orientace v textu velmi podrobnou místní mapu nejedné oblasti, kde se v průběhu čtyř válečných let bojovalo. Publikace sice má velmi solidní kartografickou přílohu, avšak soustavné listování z počátku na konec knihy a bloudění prstem po mapě asi pro většinu čtenářů brzy začne být únavné. Stejně ovšem na to, jak je výklad koncipován, dostatečně podrobné mapy nenalezneme.

Jestliže bylo autorovým záměrem ukázat, jaká „lidská jatka“ první světová válka představovala, bezpochyby uspěl. Shrnutí svých zjištění nabízí na stránce 708: „Ústřední mocnosti, které prohrály válku, ztratily na bojišti celkem 3 500 000 vojáků. Ztráty spojeneckých mocností, které naopak zvítězily, dosáhly výše 5 100 000 mužů. To znamená, že padlo průměrně 5600 vojáků denně. Často se s hrůzou připomíná, že hned prvního dne bitvy na Sommě padlo 20 000 britských vojáků. Tentýž počet jich padl v průměru za každé čtyři dny první světové války.“

Své vyprávění Gilbert ilustruje řadou autentických příběhů z frontové každodennosti. S narůstajícím počtem přečtených stránek se však tato záplava jednotlivých osudů stává poněkud stereotypní. Již ve své recenzi v britském Historical Journal poukázal v roce 1996 na tuto skutečnost W. Gardner (a přiznejme, že nikoli nevýstižně): „Stalinovi je připisováno tvrzení, že smrt jednotlivce je tragédie, zatímco smrt milionu je statistika; Gilbert se v tomto směru nachází v jakési střední pozici, kde tyto dílčí příběhy tak často opakuje, že přestávají šokovat a stávají se únavnými…“

Chybějící koncepce

Co lze však Úplné historii vytknout především, je ostentativní nezájem o dění v zázemí. Když už sem z frontových zákopů autor zabloudí, tak zásadně končí jen v kancelářích vládních činitelů, respektive se noří do jejich deníků a korespondence, v níž účastníci reflektovali válečnou situaci (opět především onu frontovou). Když se mi První světová válka dostala do ruky, neočekával jsem, že se bude skutečně jednat o „histoire totale“, tedy „totální dějiny“, jak si je kdysi předsevzala psát francouzská historická škola Annales. I přesto však pro mne byla Gilbertova práce zklamáním. První světová válka ukončila dlouhé 19. století (1789–1914) a zahájila krátké 20. století (1914–1989). Její dopad fundamentálně určil budoucnost Evropy, či spíše světa až do dnešních dní. Zásadní proměny například v hospodářském myšlení a hlavně v praxi hospodářské politiky, jaké tehdy zavedly centrální mocnosti, zůstávají však mimo autorovo zorné pole, přestože jejich význam pro budoucnost nebyl o mnoho menší než demografické důsledky frontových ztrát. Kdybychom se podívali i na druhou stranu barikády, tedy do dohodového tábora: zde například logika sociální péče o válečné poškozence určila budoucí podobu sociálního státu ve Velké Británii. Její ideové dědictví má dodnes rozhodující význam, na což upozorňují gender historikové a historičky (např. Susan Pedersenová). To je ale Gilbertovi lhostejné.

Zakladatel moderního dějepisectví, německý historik Leopold Ranke, určil svému oboru úkol zjistit, „jak to vlastně bylo“. Nemyslím si, že Gilbertovo odpovědné shromáždění údajů o přesunech jednotek v jednotlivých bitvách, početních ztrátách a konkrétních strategických plánech jejich velení naplňuje právě tento ideál. Ranke očekával, že prostřednictvím důkladné heuristické práce bude moci postihnout „ducha epochy“ či, naším jazykem výstižněji řečeno, smysl událostí. A v tomto směru Gilbert zůstal kdesi v půli cesty, protože jeho Úplné historii chybí jakékoli širší konceptuální uchopení.

Když se v závěrečných stránkách věnuje výhledu do budoucnosti, zajímá se primárně o vývoj německých reparací (a i tento zájem je jen velmi povrchní). Mentalitní důsledky válečné zkušenosti odbývá na pár řádcích: „Poválečné období trvalo dvacet let, dvacet nejistých roků míru od konce první do začátku druhé světové války. V těch dvou desetiletích se v literatuře odrážely všechny válečné pocity od vlasteneckého nadšení a prosazování národních zájmů až po utrpení jednotlivců a ztrátu iluzí…“ (s. 697) A to je asi tak všechno.

V souvislosti s touto kritikou stojí za připomenutí kniha o první světové válce Nešťastná válka od Nialla Fergusona, která v českém překladu vyšla v nakladatelství Dokořán v roce 2004. Přestože se nevydávala za komplexní pojednání a lze proti ní mít rovněž řadu námitek, právě tím, že se její autor snažil postihnout především to, co válka pro Evropu znamenala, se zdá být paradoxně „úplnějším“ výkladem než Gilbertovo daleko rozsáhlejší dílo. Dá se říci, že Gilbert umožní čtenáři „být při tom“. Daleko méně však již poskytuje možnost „pochopit“ události, což by měl být hlavní úkol historické publikace.

Samozřejmě, že pro čtenáře, kterého zajímají údaje o armádách a životě na frontě, bude tato kniha jednou z nejdůležitějších historických publikací, které se na českém knižním trhu v posledním roce objevily. Gilbertův životní zájem o Winstona Churchilla však určuje i některé autorovy pohledy na válečné události, a tak zřejmě i zde by školený vojenský historik uvedl řadu námitek k popisu událostí. Právě Churchillovy výkony v období první světové války dodnes vyvolávají mezi odborníky četné (a oprávněné) výtky.

Nutno poznamenat, že nakladatelství BB Art zde odvedlo velmi dobrou vydavatelskou práci (kvalitní reprodukce fotografií, pevná vazba v tvrdých deskách). Výtek, které je možné k samotnému obsahu uvést, si byl autor zcela určitě vědom již v době, když knihu psal. Pokusil se jim sám předejít posledními větami textu (s. 710): „Ze všech válek nakonec zbývají pouhé statistické údaje, strategické postupy a debaty o jejich příčinách a důsledcích. Tyto výměny názorů na válku jsou sice důležité, avšak vůbec o nic víc než lidské příběhy těch, kdo v ní bojovali.“ Proto mi zůstává záhadou, proč s tímto vědomím svoji monumentální knihu koncipoval tak nevyváženým způsobem.

Autor je historik.