Prozaický triptych Jana Křesadla Obětina (Ivo Železný 1994) analyzoval v Tvaru č. 12/2006 Vladimír Novotný.
Básnickou novinkuMilana Šedivého Sonáta pro vnitřní hlas (Plzeň, Fraus 2005) recenzoval v Plži č. 6/2006 Ivo Harák.
„Způsob vyprávění, [jenž] je jako vždy bravurní, místy trochu edukativní, jindy až sugestivní,“ ocenil na pamětech hudebního publicisty a popularizátora Jiřího Pilky Výpravy proti času (Doron 2005) Luboš Stehlík v Harmonii č. 6/2006.
Antroponyma a toponyma v dílech Vladislava Vančury Pole orná a válečná (1925), Rozmarné léto (1926) a Markéta Lazarová (1931) zkoumá Jaroslav David v studii v 46. svazku sborníku Acta onomastica (2005).
RománMarie Majerové Přehrada (1932) analyzovala v Českém jazyku a literatuře č. 5/2006 Marie Mravcová.
Na paralele k styluKarla Čapka postavila Marta Dršatová v Souvislostech č. 2/2006 recenzi několika prozaických děl Sándora Máraie (1900–1989) vydaných česky v letech 2003–2005 v nakladatelství Academia.
Patnáct let, jež 11. 6. t. r. uplynulo od smrti kultivovaného přednašeče, herce a milovníka literatury Vlastimila Fišara (1926–1991), připomněl výběrem z jeho dopisů v Zprávách Společnosti bratří Čapků č. 81 (červen 2006) teatrolog František Černý, letošní osmdesátník. – O výstavě, kterou jubilantovi Černému připravili v jeho rodné Jaroměři v Městském muzeu, a o hudebně-literárním večeru na jubilantovu počest v náchodském divadle referoval v témže čísle Zpráv Společnosti bratří Čapků Aleš Fetters.
Portrét kritika Olega Suse, který podal v 7. kapitole vzpomínek na brněnský časopisHost do domu jeho někdejší redaktor Milan Uhde (Divadelní noviny č. 12/2006), zaujal Josefa Válku v Dějinách a současnosti č. 7/2006: „Portrét geniálního vědce a publicisty, jenž si nasadil masku a oblékl kostým excentrického klauna, aby přežil tíhu dějin. Klauna s pronikavým a kritickým postřehem, ale také s citlivou a zranitelnou duší. Jeho velikou, ba smrtonosnou vášní byl lov blba vědeckého, tj. lov na nezničitelný lidský druh zaplevelující akademickou vědu, jemuž normalizace dodala děsivou energii a moc predátora.“
Poznámky Urse Heftrichta k interpretačním studiím Přemysla Blažíčka o poezii Vladimíra Holana (Česká literatura č. 6/1970; P. Blažíček, Sebeuvědomění poezie, 1991) přeložil a v Revolver Revui č. 63 (červen 2006) otiskl Michael Špirit.
Otázku, zda se zlodějem stane i ten, kdo si na internetu přečte neautorizovaný český překlad románu Milana Kundery L‘identité, si položil publicista Ladislav Doležal (Týdeník Rozhlas č. 30/2006).
VztahJosefa Škvoreckého k ruské (a sovětské) literatuře pojednala Jekaterina Mikešová ve studii v 43. svazku sborníku Rossica Olomucensia (za rok 2004, vyšlo 2005).
Panoptikem lidské erotiky nazval Martin Pilař v Tvaru č. 13/2006 recenzi povídkové knihyJana Křesadla Slepá bohyně a jiné příběhy (Tartaros 2006).
Z téhož Tvaru jsme se dozvěděli, že 5. 8. 2006 odhalí v Herálci u Humpolce pamětní desku rodákovi Janu Zábranovi.
František Knopp
Francie
Různé tiskoviny zabývající se literaturou se snaží po svém spojit pojmy léto a literatura – většinou ani nehledají zcela originální postupy. I sobotní příloha Lidových novin z 15. července přinesla hezký, ač přestručný přehled uvádějící u nás vposledku vydané knihy z překladové produkce, které mohou zastoupit různé země nebo oblasti: něco na způsob literárních průzkumníků před cestou do světa. Na Francii se lze připravit četbou detektivky Freda Vargase, Latinskou Ameriku přiblíží García Márquez, severské země Krajina s pobřežím, Irsko John Banville atp. – ke každé knížce dvouřádková anotace.
Francouzský magazín Lire, časopis zaměřený na literaturu, se čtenářské přípravě na prázdniny věnuje doslova systematicky. S předstihem už v červnu nabídl výběr více než šedesáti knih vydaných čerstvě ve Francii – vybíral je tematicky a spojil s výčtem jednotlivých zemí takřka celého světa. Naše vlast tu chybí, zato se poučíme, jakou knihu zakoupit, pokud chceme poznat některý z francouzských krajů, různé evropské i vzdálenější země, Koreu, Čínu, Japonsko, Brazílii, ale i celý kontinent, namátkou třeba Austrálii. Každou uvedenou knihu uvádí podrobná recenze.
Následující, letní číslo jednoduše prochází knižní novinky, s tématem cestování je nespojuje, jen vypočítává lákadla k letní četbě podle žánrů – na začátek thrillery, které, zdá se, nabízejí nejmlaskavější dovolenkovou pochoutku. Ovšem ne pouze nějaké obyčejné krváky: Lire vybírá speciálně knihy francouzských autorů generace třicátníků, jejichž tvorba se inspiruje americkými thrillery, ale má prý i zcela vlastní atributy: vedle napětí a krve je to třeba i esoterika, romantika a nadpřirozené jevy. Následují díla klasiků, výběr překladových titulů z americké i evropských literatur a dále sedmistránkový výčet nově vydaných detektivek, něco poezie, knihy historické, psychologické, populárně-naučné a samo sebou kreslené seriály... Tip pro každého, přičemž opět jsou všechny uváděné knihy představeny podrobnou recenzí.
Zatímco červnové číslo pobaví anebo zaujme článkem uvádějícím přehled nově vydaných knížek s tematikou fotbalu, letní Lire přináší text na téma pro léto poněkud otřepané, ovšem s překvapivými podrobnostmi – pro obyčejného čtenáře vpravdě letně poutavými, ba inspirativními. Představuje sedm knih sepsaných cestovateli nebo o nich a shrnuje jejich itineráře. Tak třeba kniha L’Homme oiseau (Muž pták) o tom, jak alpinista a lyžař Angelo d’Arrigo s využitím deltaplánu splnil Ikarův či da Vinciho sen, když si ochočil a vycvičil orla a společně překonali 5000 kilometrů dlouhou cestu, během níž učili jeřáby narozené v zajetí dostat se v létě z polárních oblastí až ke Kaspickému moři. Proletět nad Everestem byla pro odvážlivce, jenž drží výškový rekord 9100 metrů, pouhá hračka... Jamel Balhi v knize Un thé à Shanghai (Čaj v Šanghaji) popisuje, jak dostál jednomu nevinnému pozvání na čaj. Vydal se za ním na cestu dlouhou
20 000 kilometrů. Philippe Sauve vypráví o plavbě na kánoi po řece Leně, 3800 kilometrů dlouhém putování od
Bajkalského jezera po Severní ledový oceán, kdy boj o přežití, překonávání nástrah přírody a nebezpečí číhající od zvěře i různých ničemů naštěstí vždy naleznou idylický konec u dobrého báťušky s pár stakany vodky... A z podobného soudku: Diana Souhami v knížce Les folles aventures du vrai Robinson Crusoé (Bláznivá dobrodružství skutečného Robinsona Crusoea) uvádí na pravou míru, jak to bylo s Alexandrem Selkirkem, dle ní náramně otravným cestujícím, kterého znechucený kapitán nechal vysadit na pustém ostrově. Jeho literárně podané zážitky z tříletého pobytu v idylické samotě známe z románu Daniela Defoea. Hezké letní čtení po francouzsku.
Jovanka Šotolová