Jako „zapomenutého českého ekonoma, který jako první definoval liberální politiku“ vypodobnila Karla Havlíčka Borovského Ilona Bažantová v Respektu č. 30/2006.
Otázky, jak rozuměl T. G. Masaryk Katolické moderně a jak rozuměla česká Katolická moderna T. G. Masarykovi, si položil Marek Šmíd ve dvou studiích v časopisu pro náboženství, kulturu a veřejný život Teologie & Společnost č. 1 a 2/2006.
Dnes už málo známé autorky Luisu Zikovou z okruhu Moderní revue a o generaci mladší Marii Fantovou (kdys proslulou Ma-Fa) vracejí do širšího povědomí monografické studie Lenky Penkalové a Michala Topora v Slovu a smyslu č. 1/2005 (vyšlo až v roce 2006).
Průběh kolokvia o díle Otakara Bystřiny, jež proběhlo letos v dubnu v Přerově, popsal Jan Bořický v článku Literární svátek Horňácka (Duha č. 2/2006).
S monografií Roberta Saka o Bedřichu Fučíkovi Život na vidrholci (Paseka 2004) podrobně seznámil v 9. svazku sborníku Západní Morava (2005) Radek Slabotínský.
Na návštěvu u Viktora Fischla v Jeruzalémě tři týdny před jeho smrtí 28. 5. t. r. vzpomínal v Roš chodeš č. 7/2006 Jiří Daníček.
„Stížnostní styl“ vytkl knize Václava HavlaProsím stručně (Gallery 2006) Jiří Hanuš v letním dvojčísle 6/7 Revue Politika a s uspokojením uzavřel, že „Havel je stále tím, čím býval“.
O názory na román Jáchyma TopolaKloktat dehet (Torst 2005) se v Souvislostech č. 2/2006 podělily recenzentky Marta Ljubková a Klára Lukavská.
V Přítomnosti (léto 2006) se Václav Mezřický vyptával Jana Nováka na jeho románové zpracování příběhu bratří Mašínů Zatím dobrý (Petrov, Brno 2004).
Prozaickou novinkou Miloše Urbana Pole a palisáda se v Mladé frontě Dnes 19. 6. 2006 zabýval Jan Jandourek.
František Knopp
Polsko
Když člověk cestuje katovickou aglomerací a přehlédne ceduli u silnice nebo na nádraží, může znejistět, kde vlastně je. Ještě v Katovicích, anebo už v Bytomi, v Sosnowci, v Tychách, v Chorzowě nebo jiném městě? Tak hustá ta aglomerace je. Katovice mají přes tři sta tisíc obyvatel, a ani žádné ze zmíněných menších měst neobývá méně než sto tisíc lidí. Těžko tento region srovnávat s jakýmkoliv českým, třebaže historické Slezsko leží u naší straně hranic a architektura ani nářečí státní hranice tak docela nerespektují. Měsíčník Śląsk je sice vydáván Hornoslezským literárním sdružením se sídlem v Katovicích, finančně podporován (kromě ministerstva kultury) tamním městským úřadem a vojvodstvím, ale rozhlíží se po Slezsku celém. I přes státní hranice – má rubriku Záolší (Zaolzie. Notatnik kulturalny). A ještě dál. V červencovém čísle (sedmém dvanáctého ročníku) se píše o účasti více než čtyřiceti věřících na „prvních polských evangelických bohoslužbách v hlavním městě ČR“, které se v květnu konaly V Jirchářích. I taková zpráva do slezského kulturního měsíčníku patří, vždyť nejvíc Poláků-evangelíků má bydliště nebo kořeny na Těšínsku. Časopis se věnuje slezské sebereflexi z mnoha stran. Červencové číslo přináší článek, začínající šestnáctým stoletím, o prehistorii pracovního práva ve Slezsku od Romana Adlera nebo vysvětlení původu místních názvů na Opolsku od Jana Miodka, oblíbeného jazykovědce-popularizátora, několik rozhovorů s umělci různých oborů, spjatými se Slezskem, či přehledy kulturních programů. Otázku po stavu literární kritiky ve Slezsku položil několika kritikům šéfredaktor Tadeusz Kijonka. Debatu zahájil výčtem nových podmínek, mj. konstatováním, že zanikl „tzv. model slezského spisovatele, který určovaly také různé účelové a sociální funkce“. Za nový úkaz považuje spoustu mladých kritiků vychovaných katovickou Slezskou univerzitou a působících už „v nových podmínkách literárního života“. Účastníci debaty se přeli i o místo kritiky v médiích. Marian Kisiel: „Musíme si uvědomit, že někdejší kritéria psaní nejde aplikovat na tu komunikační situaci, ve které se nacházíme. Každé DVD nebo kazeta má těch pět hvězdiček, proč by kniha nemohla? Je třeba přijmout nové techniky, které si na nás vynucuje civilizace tisku.“ Jiní, například Krzysztof Uniłowski, mu odporují: „Zkratkovitost recenzí je problém. To, co se dnes děje v rámci těch 1800 znaků, je požadavek na „myšlenku naprosto ochočenou“, požadavek, abyste výpověď tkali ze stereotypů, aby to, co říkáte o spisovateli X, potvrzovalo nejotřepanější názory.“ Jiný spor se vede kolem samotných pojmů „slezský kritik“ či „kritik ze Slezska“ a jejich obsahu. „Ty časopisy, a tedy i kritická či literární prostředí, jako FA-art, Opcje, Śląsk nebo Kursywa, se velice různí,“ říká Krzysztof Uniłowski a dodává: „Pokud je tedy nějaký svorník, který nás spojuje s regionem, jsou to právě časopisy.“ Velkého tématu, zvláště naléhavého po vstupu Polska do EU a otevření nových pracovních trhů, se dotýkají debaty hned dvě. Velmi mnoho mladých, často dobře vzdělaných Poláků totiž odjíždí na práci do západní Evropy a namístě je obava, že mnozí se nevrátí. „Jestliže v Irsku pobývá 120 tisíc Poláků, většinou mladých, včetně významné skupiny absolventů vysokých škol, a z tohoto počtu si 35 procent koupilo byt, znamená to, že se tam cítí stabilizovaní. Zapouštějí kořeny. Snad budou jezdit na návštěvu k rodině,“ říká s obavou šéfredaktor Tadeusz Kijonka. Ze tří studentek Slezské univerzity v Katovicích, které vyprávějí o svých zkušenostech, jedna s možností, že už se nevrátí, počítá, druhá se vrátit chce, třetí měla štěstí na skvělou práci a skvělé lidi v cizině, ale nakonec jí začalo být smutno. Dochází dnes v Polsku hlavně k tragickému odlivu mozků? Anebo se většina mladých s penězi, zkušenostmi a jazykovou výbavou vrátí? Na tu otázku si asi nikdo netroufne jednoznačně odpovědět.
Václav Burian