Třetím svazkem edice Transatlantika nakladatelství Garamond je historický román Rovník portugalského novináře Miguela Sousy Tavarese. Na rozdíl od dvou předcházejících titulů (C. Fuentes: Starý gringo, R. Bolaño: Chilské nokturno) renomovaných hispanoamerických prozaiků máme nyní co dočinění s textem na poli krásné literatury téměř neznámého autora. Sousa Tavares (1952) nicméně Portugalcům vůbec neznámý není, proslul novinovými polemikami a fejetony na nejrozličnější témata (od politiky po fotbal), pronikavými a poutavými reportážemi z cest.
Rovník (2003) je jeho románová prvotina, čtenářsky mimořádně úspěšná. Literární kritici se však v jejím hodnocení neshodují: vedle několika nezbytných extrémních soudů – negativních i pozitivních (například italská prestižní literární cena Grinzane Cavour 2006, jejímž laureátem za rok 1995 byl Bohumil Hrabal) – nicméně převažuje chvála, která se ovšem neobejde bez četných ale...
Ústřední příběh se odehrává na pozadí skutečných historických událostí: portugalské impérium se nachází v politické, sociální i ekonomické krizi. Hlavního hrdinu, lisabonského salonního intelektuála s donjuanovskými výboji Luíse Bernarda Valençu, vybídne v roce 1905 předposlední král Portugalska D. Carlos, aby se stal guvernérem Svatého Tomáše a Princova ostrova, dvou zapadlých rovníkových tropických ostrůvků v Atlantiku poblíž afrického kontinentu, tehdy portugalských kolonií. Luís Bernardo odjíždí s dvojím posláním: přimět bělošské, nanejvýš pragmatické majitele kakaovníkových plantáží, aby změnili svůj nepřijatelně zastaralý přístup k černošským dělníkům, aniž by se však jakkoli narušila prosperita plantáží, a zároveň přesvědčit anglické noviny a obchodníky s kakaem, že se nejedná o žádnou otrockou práci. Cílem jeho mise je tedy zlepšit jak pracovní, tak životní podmínky černochů (tj. de facto zrušit otroctví) a udržet potřebný obchod s Anglií.
Obětavý idealismus a činorodé snahy Luíse Bernarda přes dílčí úspěchy naráží na hluboké nepochopení a odpor z řad drtivé většiny ostrovních bělochů, hrdina se utápí ve vnitřním boji mezi oddaností slepě hájit portugalské zájmy a vlastní ctí, smyslem pro spravedlnost a pocitem zodpovědnosti vůči Koruně, ale i vůči svému životnímu přesvědčení. Navíc se osudově zamiluje do svůdné manželky anglického konzula, který má dohlížet na rovné zacházení s černochy. Když i v lásce ztroskotá, volí sebevraždu. V epilogu se pak mj. dočítáme, že na Ostrovy bylo roku 1909 skutečně uvaleno anglické embargo na dovoz kakaa.
Velkou předností románu je jeho nepopiratelná čtivost (k níž přispívá i kvalitní český překlad), jíž autor dosáhl především úměrným a umným kombinováním různorodých prvků: vedle poutavého děje s několika romanticko-naivními zvraty se objevuje kritický, historicky fundovaný pohled zručného vypravěče, osnovatele intrik, inscenátora dramat, schopného náležitě zprostředkovat atmosféru. Díky barvitému smyslovému líčení exotického prostředí se můžeme okamžitě přenést v prostoru, na vlastní kůži cítíme každé komáří bodnutí, dusno a vlhkost tamního podnebí.
Nejslabší složkou knihy jsou však postavy. Třebaže nejsou zcela černobílé a autor usiluje o jakousi hloubku, jeho hrdinové působí značně schematicky. Obzvláště jednání ženských postav je často nepochopitelně motivované a jejich psychologie není vykreslena vůbec, nebo přinejmenším nevěrohodně.
Dva hlavní mužští představitelé mají zase punc romantického, výjimečného hrdiny. V dosažení dokonalosti jim snad jen brání nějaká vlastní nezkrotitelná vášeň, která je nakonec sráží na kolena. Anglický konzul doplácí na důsledky své nezodpovědné hazardní hry, Luíse Bernarda zahubí nešťastná láska.
Román funguje jako příjemný zdroj zeměpisně-dějepisných informací. Množství historických údajů se však místy pohybuje na hranici snesitelnosti, často se projevuje autorova snaha zúročit všechny nabyté vědomosti, Sousa Tavares si libuje zejména v popisech a exkursech (např. výklad o historii prvních automobilů v Portugalsku). Na konci portugalského originálu je uveden seznam pramenů, z nichž autor při svých historických bádáních čerpal. Sám v jednom rozhovoru říká, že do sedmého vydání reagoval na podnětné připomínky čtenářů a opravoval historicky chybná tvrzení (celkem prý dvacet dva korekcí). Znalci poměrů se shodují, že úpadkové, zastaralé, strnulé a zatvrzele konzervativní Portugalsko počátku dvacátého století vylíčené v románu je rovněž výmluvným obrazem portugalské současnosti.
Snahou o objektivní realisticko-kritický přístup ke zpracovávané látce román připomíná klasiky realistické prózy konce devatenáctého
století, například portugalského velikána Eçu de Queiróse. Základní rozdíl spočívá v menší obratnosti ve vykreslení postav, v konvenčnějším využívání jazyka a v neposlední řadě v daleko větší otevřenosti při líčení sexuálních scén. Rovník je prostě odpočinkovým čtivem pro náročnější čtenáře.
Autor je romanista.
Miguel Sousa Tavares: Rovník.
Přeložila Lada Weissová. Garamond, Praha 2006, 494 stran