Hledání ztraceného příběhu

Příběhy postav románu Nicole Kraussové se složitě splétají kolem jednoho rukopisu. Jeho autor Leo Gursky jej pokládá za ztracený; desítky let po vzniku textu se však o něj začne zajímat čtrnáctiletá Alma Singerová – jméno jí totiž rodiče vybrali podle ústřední postavy knihy.

Kdy se protnou

Gursky napsal text nazvaný Dějiny lásky v rodném Polsku a na útěku před nacisty jej předal k opatrování příteli. V době, kdy Kraussové román začíná, žije v Americe. Pošta mu jednoho dne doručí anglický překlad jeho vlastní ztracené knihy s pozměněnými jmény. Druhá dějová linie sleduje Almu Singerovou, která žije s matkou, překladatelkou, zhroucenou po manželově smrti, a s malým bratrem, jenž se domnívá, že patří mezi vyvolené – v předtuše potopy si na zahradě staví archu. Alma ví, že má jméno po hrdince španělského vydání Dějin lásky. Knihu objevil její otec jako zřejmě poslední výtisk v zapadlém antikvariátě a daroval ji své ženě. Když Almina matka obdrží z Benátek žádost od jakéhosi Jakuba Marcuse, aby knihu přeložila jen pro jeho potěšení do angličtiny, začíná Alma tušit, že román má pro její rodinu zvláštní význam. Začne pátrat po autorovi a jeho múze Almě Meremské.

Autorka pravidelně střídá kapitoly vyprávěné dívkou a starým mužem a na konci knihy mění vypravěče už po stránkách, přičemž stylistické odlišení obou pasáží se jí výborně daří. Do toho ještě sledujeme linii dalších postav, například Alminy matky, neznámého Jakuba Marcuse, jehož jméno odpovídá hlavní postavě románu, který napsal Gurského syn, a Cvi Litvinoffa, člověka podepsaného pod španělským vydáním Dějin lásky. Stavba románu je komplikovaná, střídá se tu několik časových linií, čtenář musí soustředěně vnímat veškeré zmínky a náznaky. Přesto nehrozí, že by se ve spleti děje ztratil, má před sebou hlavně poutavě vyprávěný příběh, který ho žene dopředu v touze po rozuzlení. Linie obou pátrání – Gurského po historii knihy a Almino po autorovi – se stále více přibližují a stupňují očekávání, zda se konečně protnou.

Příběh paměti

Stěžejním autorčiným tématem je paměť. Už ve své prvotině Man Walks Into a Room (Do místnosti vchází muž) vypráví příběh profesora literatury, který po operaci mozku zjišťuje, že si uchoval pouze vzpomínky na prvních dvanáct let života. O románu Dějiny lásky autorka v jednom rozhovoru říká, že paměť zde stojí na straně postav. Všichni protagonisté utrpěli ztrátu a prostřednictvím svých vzpomínek si formují vlastní minulost znovu, tak aby pro ně byla snesitelnější. Postavy románu touží po někom, koho již získat zpět nemohou: buď zemřel (Almin otec) nebo se ztratil se válce (Gurského láska Alma). Žádná z postav však nerezignuje a snaží se postavit proti času a zapomínání. Alma se pídí po osudech knihy, aby oživila něco, co bylo důležité pro jejího rodiče, Gursky zůstane celý život sám, jelikož se nedokáže odpoutat od dívky, již miloval za války. Nejdál zachází Almina matka – ve snaze uchovat si lásku k manželovi stejně silnou, odvrátí se od všeho ostatního. „Kdysi mi strýc Julián vyprávěl, jak malíř a sochař Alberto Giacometti řekl, že někdy, chcete-linamalovat pouze hlavu, musíte se vzdát zbytku postavy. Chcete-li namalovat list, musíte obětovat krajinu (…) Máma si nevybrala list nebo hlavu. Vybrala si tátu, a aby si uchovala určitý pocit, obětovala svět.“ (s. 49)

Román je prostoupen jemným humorem. V případě, že je vypravěčem osmdesátiletý Gursky, najdeme tu sebeironické pasáže, barvitě popisující tělesné chátrání: „Poklesla mně víčka – svaly se patrně přidaly na stranu vítězících uší – a obočí si začalo žít vlastním životem: na chvíli dosáhlo všeho, čeho by si kdo mohl přát, a pak ty naděje překonalo a připomínalo neandrtálce.“ (s. 20) Alma a její mladší bratr do knihy vnášejí vtip dětskými příhodami a výroky: „Krátce poté, v prvním dubnovém týdnu, vylezl na střechu hebrejské školy, spadl a vyvrkl si zápěstí. Jako útěchu si před domem postavil karetní stolek a vymaloval nápis, na němž stálo ČERSTVÁ CITRONÁDOVÁ POMOC – 50 CENTŮ PROSÍM NALEJTE SI (VYVRKNUTÉ ZÁPĚSTÍ).“ (s. 143)

Román v kontextu

Próza má i mnoho dalších vrstev. Především jde o román přistěhovalecký, osudy sledovaných rodin jsou tvrdě postižené událostmi druhé světové války a pronásledováním Židů. Pasáže o útěku před Němci, scény válečného ukrývání a odloučení od rodiny patří k nejsilnějším. Lze také sledovat, kterým autorům spisovatelka vzdala svou knihou hold. Franz Kafka, J. L. Borges a Philip Roth jsou dokonce postavami příběhu, svůj prostor v románu má Chile, což je podle autorčiných slov pocta prozaiku Robertu Bolañovi.

Dějiny lásky byly ve Spojených státech netrpělivě očekávány okamžitě poté, co autorka časopisecky uveřejnila několik kapitol. O Kraussové se navíc často mluví i v souvislosti s jejím manželem – úspěšným spisovatelem Jonathanem Safranem Foerem (viz A2 č. 11/2005), mj. autorem románu Naprosto osvětleno (česky 2005). Spojují je i nápadné paralely v jejich dílech: oba mladí autoři jsou přitahováni tématem paměti a traumaty vzpomínek na východní Evropu válečného období. Jejich romány patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co bylo v poslední době u nás z americké prózy vydáno.

Autorka je bohemistka.