Jak napsat reklamní text

Michal Hvorecký (1976) patří k několika málo slovenským autorům soustavně překládaným do češtiny. Román Plyš, jehož jevištní podoba byla uvedena v roce 2005 v Divadle Na zábradlí, je jeho třetí v Česku vydanou knihou. Předcházely jí sbírky povídek Lovci a sběrači (2001, česky o dva roky později) a Silný pocit čistoty (1998, česky 2006).

V poslední próze najde čtenář Hvoreckého takového, jakého jej zná z předchozích knih – námětem je opět obraz globalizované společnosti v její extrémní formě. Značný prostor i zde dostávají různé aspekty života v takovém světě. Nedá se bohužel tvrdit, že se tímto románem podařilo Hvoreckému vyjádřit něco nového nebo alespoň hlubšího či jiného než v povídkách. Příběh rozvedený do románové formy ztrácí svižnost a svěžest, unavuje svou rozvleklostí, a ačkoli přichází s výraznou pointou, vyžaduje mnoho trpělivosti vůbec se k ní dopracovat.

Hlavní představitel, mladý fotograf Irvin Mirski, reprezentuje generaci střední Evropy, která nezná nic jiného než kapitalismus, jehož formy jsou dovedené do naprosté krajnosti – marketing a reklama zasahuje do života lidí do té míry, že například pojmenovávají dětí názvy světových výrobců: „Většina spolužáků ve škole se jmenovala podle slavných značek. (…) Když se představovali, museli často říct kromě jména i slogan, za což korporace platily ještě víc. ‚Ahoj, já jsem McDonald’s. I’m loving it,‘ představil se mi spolužák. ‚Těší mě, jmenuju se Apple. Think different,‘ oznámila sousedka.“ (s. 18)

Hvorecký využívá ve svých prózách vysoce aktuální a čtenářsky bezpochyby atraktivní prostředí a motivy: manipulace nadnárodních korporací, internetová závislost, kulisy hypermoderního města, nazvaného City a umístěného do Superevropy. Vytvořit atmosféru tohoto místa se autorovi ale nedaří, všechno zůstává pouhou kulisou, vyvolat ovzduší odcizené metropole v tomto románu zkrátka nedokázal.

Mirski od mládí trpí závislostí na internetové pornografii. Roky žije v přesvědčení, že žádný problém se závislostí nemá: „...pornografie pro mě neznamenala jen start, začátek něčeho lepšího, co přijde později – byl to ten nejlepší prostředek rozšíření požitků. Škoda, že je to nemoc. Byl to můj způsob života. Kdybych se ho vzdal, vzdal bych se celého svého života. Můj tep by se zastavil, neměl by důvod pokračovat v rytmu.“ (s. 120)

Nepopiratelným kladem prózy je způsob, jakým se autorovi daří plasticky vypodobnit průběh závislosti a snahu z ní vybřednout. Pasáže popisující zápas Mirského s nemocí patří k nejpůsobivějším částem románu. „Kdyby za mnou v té chvíli někdo přišel a nabídl mi, že mě dostane ze závislosti, dal bych mu cokoli. Chcete můj život? Tady je. Prosím. Vezměte si ty zbytky, které ještě zůstaly. (…) Vezměte si mě celého, ale zbavte mě toho prokletí. V životě už nechci vidět počítač.“ (s. 76) Hvorecký ale bohužel tuto linku nijak negraduje: scény věnované boji se závislostí se opakují, aniž by přinášely něco nového, a časem začínají unavovat svou monotónností.

Irvin Mirski se své posedlosti snaží zbavit nejprve únikem do cestování po neznámých místech světa, pak odjíždí na stipendium do německého velkoměsta, aby tam své vyléčení podrobil zatěžkávací zkoušce. Ani z života v City, kde je všechno nemocné a na něčem závislé, ani ze vztahu k Mirského femme fatale Lině nevytěžil autor hluboký a silný příběh, kterým by toto módní prostředí naplnil.

V próze navíc překáží autorovo moralizování; Hvorecký si nevystačil s pouhým prezentováním studeného města Superevropy a jeho obyvateli manipulovanými všudypřítomnou reklamou, neodpustí si hodnotící soudy nad způsobem takové existence: „Tihle lidi nejsou jako my dva. Jen co jim zapnou proud, pustí si televizi, zapojí mikrovlnky a mixéry a mp3 přehrávače a na všechno zapomenou. Já už to nechci.“ (s. 187)

Autor se v rozhovorech netají tím, že jeho psaní ovlivňuje zkušenost s psaním reklamních textů, která jej podle vlastního tvrzení učí zkratkovitosti, přehlednosti a okamžité srozumitelnosti. Román Plyš ale jako by toto tvrzení vyvracel – rozvleklost a nuda neustálého opakování pohřbívají možná zajímavé nápady nebo motivy, které by snad fungovaly v povídce, vystavět román se ale Hvoreckému tentokrát nepodařilo.

Autorka je bohemistka.