V České republice sbírají houby členové přibližně osmdesáti procent všech domácností, a tak není divu, že snad v každé rodině mají nějaký atlas hub, kterých u nás vyšla od devadesátých let minulého století celá řada od domácích i zahraničních autorů. Jak si však vybrat ten pravý?
Atlasy staré několik desítek let není vhodné k určování hub používat, i když některé z nich mohou obsahovat pěkné ilustrace. Výhodou nových publikací je, že jejich obsah je lépe přizpůsoben současnému čtenáři, a navíc je rozšířen o nové poznatky nabyté na poli popularizace houbaření i vědeckého výzkumu během posledních let.
Zatímco v dřívější době převažovaly atlasy s barevnými ilustracemi, dnes je téměř zcela vytlačily atlasy fotografické. Výhodou prvních zmíněných je to, že vyobrazená houba je zachycena obvykle se všemi důležitými znaky, podle nichž ji můžeme poznat (např. rýhovaní prstenu u muchomůrek), zatímco fotografie sice věrně zachytí vzhled plodnice, avšak důležité určovací znaky nemusí být dokonale vidět. Navíc houby jsou velice variabilní ve vybarvení. Kresba obvykle představuje typického jedince, ale fotografie může zachycovat i nepříliš charakteristicky vybarvené plodnice. Z tohoto důvodu je vhodné vybavit se ne jedním, ale dvěma i více atlasy pro možnost porovnání. Užitečné je, když ve fotografických atlasech nalezneme kromě plodnic rostoucích v přirozeném prostředí i pohledy do spodní části klobouku, detaily, barevné reakce rozkrojené dužniny apod.
Osobně bych také doporučil používat zejména atlasy od českých autorů – jsou totiž přizpůsobené našemu prostředí a zvyklostem. Kromě toho je úroveň naší mykologie a domácích fotografů hub na vysoké úrovni. V zahraničních atlasech můžeme najít i druhy u nás nepříliš časté a mohou se lišit také některé jiné údaje. S rezervou je třeba brát publikace vycházející např. jako součást různých zájmových časopisů. Například letos v létě vyšla v edici Vlasta publikace Český atlas – houby, v níž Česká mykologická společnost našla závažné odborné chyby.
Při koupi atlasu bychom měli brát zřetel na to, pro koho je určen. Počet druhů velkých hub, které rostou na našem území, se odhaduje asi na 5000. Představa, že každou z nich lze určit s pomocí populární příručky, je mylná. Určování mnoha hub (a to včetně hřibů) je náročné i pro profesionální mykology, některé druhy určí pouze specializovaný odborník.
Pro praktické houbaře má význam asi několik desítek jedlých druhů, každý by však měl znát i základní jedovaté druhy, které jsou v atlasech rovněž zahrnuty. Pokud se omezíme jen na sběr běžných jedlých hub, stačí nám jeden nebo lépe dva dobré kapesní atlasy. Důkladnějším zájemcům jsou pak určeny obsáhlejší atlasy, které zahrnují i více než 1000 druhů. Ty využívají i amatérští mykologové jako zdroj informací, nicméně pro nepříliš zkušené houbaře by měly sloužit pouze jako určité vodítko, protože jisté určení hub často není možné pouhým porovnáním nalezených plodnic s fotografiemi a popisem. V současné době je na trhu k dispozici asi 20 různých houbařských atlasů. Podrobněji vás seznámím se čtyřmi, které mohu osobně doporučit.
Houby – česká encyklopedie
Reader’s Digest Výběr 2004, 448 s.
Bezpochyby jedna z nejlepších, možná vůbec nejlepší publikace pro praktické houbaře, která u nás v poslední době vznikla. Na jejím vydání se podílelo několik desítek profesionálních a amatérských mykologů. Zahrnuje stručné, ale výstižné popisy více než 500 druhů hub. Její velkou předností je vysoká kvalita barevných fotografií, které byly velmi pečlivě vybrány tak, aby co nejvěrněji zachycovaly typické plodnice daného druhu. Navíc jsou fotografie v některých případech doplněny kresbami, takže demonstrují rozdíly mezi těmi druhy, které si lidé nejčastěji pletou – tedy mezi muchomůrkou růžovkou (masákem) a muchomůrkou tygrovanou. Kresby jsou také připojeny k popisům základních jedovatých druhů (muchomůrka zelená aj.). Kniha Houby – česká encyklopedie však není pouhým atlasem. Obsahuje i řadu dalších kapitol, vhodně doplněných ilustracemi a fotografiemi, které se týkají praktického houbaření, hub v kuchyni, hub a ročních období, popularity hub u nás a ve světě, léčivých hub, ochrany hub, problematiky otrav, pěstování hub a také halucinogenních hub. Navíc je k atlasu přiložen i drobný kapesní atlas s nejběžnějšími druhy. Pokud vás houby a houbaření skutečně zajímají, tato kniha by ve vaší knihovně rozhodně neměla chybět.
L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby
Aventinum 2005, 416 s.
Tento atlas se u nás dočkal již sedmi vydání. Jedná se o jednu z nejrozsáhlejších publikací co do počtu druhů – na 1215 fotografiích jich bylo vyobrazeno 1104! Autorský kolektiv tvoří zkušení mykologové, takže kvalita textové části je zaručena. Úroveň fotografií je obecně velmi dobrá, i když poněkud nevyrovnaná – u tak vysokého počtu druhů však není divu. Atlas ocení jak praktičtí houbaři, tak amatérští mykologové a všichni zájemci o hlubší studium hub. Nedostatkem atlasu je neuspořádanost číslovaných barevných obrázků různé velikosti, uživatel musí chvíli hledat v textu, než je jasné, k jakému druhu patří. Přes tuto drobnou vadu však kniha s lakonickým názvem Houby patří k našim nejlepším atlasům.
V. Antonín a kol.: Houby – kapesní atlas
Alpress 2005, 207 s.
Kapesních atlasů se v našich obchodech najde jako hub v lese po dešti. Jedním z těch, které neurazí a poslouží třeba při cestě na dovolenou, je i tato drobná kniha. Stručná, s kvalitním textem a (až na drobné výjimky) kvalitními obrázky od 17 domácích fotografů. Najdete v něm 185 popisů a fotografií těch nejběžnějších druhů, se kterými se v našich lesích setkáte. Náročnějšímu houbaři sice nepřinese mnoho nového, to ale ani není jejím účelem.
T. Papoušek a kol.: Velký fotoatlas hub z jižních Čech
T. Papoušek 2004, 819 s.
Tuto mykologickou lahůdku jsem si nechal na konec. Nenajdete ji na pultech obchodů, lze ji však objednat u jejího autora – jihočeského mykologa a fotografa Tomáše Papouška. Není levná, ale její cena odpovídá 1200 barevným fotografiím 850 druhů velkých hub na více než pěti kilogramech křídového papíru. Kniha je specifická tím, že zahrnuje jen druhy nalezené v jižních Čechách. Kvalita fotografií je převážně vynikající, mnohé z uvedených druhů byste v jiných atlasech hledali marně. Je určena milovníkům krásných fotografií a amatérským i profesionálním mykologům, praktický houbař v ní však nalezne i ty druhy, které sbírá do smaženice. Navíc ocení i dokumentaci jedenáctidenního vývinu hřibu smrkového od hříbečku až po statný hřib. Publikace, která má vysoké ambice stát se skutečnou perlou knihovny, se prezentuje na internetových stránkách autora (mujweb.cz/www/tpapousek).
Závěrem bych chtěl upozornit, že sbírat bychom měli jen ty houby, které dobře a bezpečně známe. Pokud si s určením nejste jisti, lze se obrátit na houbařské poradny, které fungují ve větších městech (Praha, Brno, Ostrava aj.) nebo na některý kroužek České mykologické společnosti. Pamatujte také na to, že houby jsou nejenom pochoutkou do kuchyně, ale zejména důležitou součástí naší přírody, mnohé jsou vzácné a zasluhují si ochranu. Těch několik desítek běžných druhů nám pro kuchyni docela jistě stačí.
Autor je přírodovědec, amatérský mykolog a fotograf, člen České mykologické společnosti a České vědecké společnosti pro mykologii. V současnosti se zabývá taxonomií evropských halucinogenních hub a problematikou obsahu stopových prvků v houbách.