Hledání středního bodu mezi diktaturami

Tvrdá země Zdeňka Němečka (1884–1957) měla původně vyjít v jednom svazku České knižnice spolu s textem New York: zamlženo, ale tento záměr nevyšel. Situaci zachránilo nakladatelství Torst, které se Tvrdé země již připravené k vydání ujalo. Už kolem výběru tohoto románu vyvstává několik otázek. Jak známo, Česká knižnice se snaží vytvořit kánon reprezentativních děl české literatury. Patří tedy do kánonu také Němeček? Odvážím se tvrdit, že povědomí o tomto autorovi je na českých středních i vysokých školách poměrně malé, a nebýt Vladimíra Papouška, který se Němečkovu dílu soustavně věnuje, asi stěží bychom mohli nyní číst aktuálně vydaný text.

Cestou ke kánonu

Ale když už Němečka, tak proč zrovna tento román? Papouškův výběr je, zdá se, podmíněn jeho personálním čtením, orientujícím se zejména na existenciální aspekty Němečkovy exilové prózy. Pokud však mělo být záměrem, aby text četl i někdo jiný než pamětníci a literární historici, proč nebyl vydán román Ďábel mluví španělsky, jedno z nemnoha českých ztvárnění španělské občanské války, lépe vyhovující některým kritériím kanonizace (spíše kratší, čtenářsky vděčný text tematizující známou historickou událost)? Nemohu se ubránit dojmu, že vydání Tvrdé země je sice záslužným činem kulturně konzervačním (první, newyorské vydání z roku 1954 je dnes totiž těžko dostupné), ovšem bez nároku na širší recepci.

V sevření ismů

V románu najdeme něco málo z existencialismu (spíše jen témata samoty a úzkosti spojená se situací exilu), vůbec nic z expresionismu (pouze Papouškovu interpretaci v tomto směru) a nejvíce z liberalismu čapkovské generace. Z hlediska diskursivních konfliktů své doby je důležitou Němečkova polemika se socialistickým realismem, do níž autor přispívá svým vlastním pojetím dělníka jako svébytného individua.

Nutno ovšem dodat, že protagonista Josef Navara, exulant v Kanadě, je natolik kladnou postavou, že by bez problémů zapadl do některého ideologického románu socialistického realismu; je možné jej chápat jako ztělesnění Němečkovy touhy po silném a čestném jedinci, který by prosazoval zájmy demokracie. Navara tu někoho poučí o „papírovosti“ komunistických idejí, onde zas svými pěstmi ztrestá bratra, který prospěchářsky konvertoval k nacismu. Cítí nutnost velet, ale pouze těm, kteří uznají jeho sílu a doplní ji. Společnost podle něj nemá být založena na násilném donucování, ale na harmonické hierarchii, v jejímž rámci každý pracuje na svém úseku „božího díla“ a respektuje řád „rozumu“.

Tato koncepce je ovšem od podobného pojetí předválečného, které najdeme třeba v románu Benjamina Kličky Do posledního dechu, odlišena svým aktivistickým rozměrem: Navara je připraven bojovat za svou vlast v očekávané světové válce. V tomto smyslu je Němečkův román dokumentem apokalyptických nálad své doby.

Středem vesmíru je člověk

Navara nám sděluje, že boj neprobíhá vně člověka, ale v jeho nitru. Každý se může rozhodnout, zda bude „vyšší bytostí“, řídící se křesťanskými zásadami, nebo „ledabylým“ člověkem, stravovaným ďáblem nenávisti (jako komunisté nebo nacisté) či žárlivosti. Ani chvíli není čtenář na pochybách, jaká ze strategií je vševědoucím vypravěčem preferována; dočkáme se i happy endu, v němž je Navarovi po tvrdé práci přisouzena zasloužená odměna v podobě náruče mladé exulantky. Poněkud problematickou roli zde však sehrává církev, která ztrácí zájem o jedincův osud v momentu, kdy se rozhodne opustit její struktury (postava Heleny).

S Papouškem je možné souhlasit v tom, že „jednotící princip Němečkových próz lze nazvat noetickým“. Vypravěč i jeho postavy se vždy snaží proniknout k jakési podstatě skutečnosti. Jejich vlastní zkušenost je tím nejpodstatnějším axiologickým kritériem, které strukturuje životní jevy.

V čem tedy spočívá poselství textu? Je to obhajoba konzervativních principů – rodiny, svobody, Boha a poctivosti práce. Těžko říct, jestli se dnes někdo ztotožní s étosem Navarova apelu: „Nikdo s úctou nepronese slovo vlast, dokud zůstane kolem tisíc bez viny chudých a deset bez zásluhy bohatých.“

Autor je bohemista.