Svaz Ruska a Běloruska nikdo nechce

Někteří politologové spekulují o tom, že může být část vertikály (označení běloruského systému vlády, kdy se veškerá moc soustřeďuje v rukou jednoho člověka – pozn. aut.) nakloněná urychlení procesu spojení Minsku a Moskvy ve Svazu Ruska a Běloruska, což by mohlo vyřešit například současné problémy s platbami za plyn. Myslíte si, že je něco takového možné?

Lidé z nomenklatury, s nimiž se setkávám, chtějí hospodářskou integraci, ale ne politickou. Politická integrace by vyústila v to, že by ztratili svou moc. Skoro každý z nomenklaturních kádrů má větší či menší obchodní styky s Ruskem. Přivydělávají si tím. Lukašenko nad tím přivírá oči, nechává je být. Nomenklaturní kádry v Bělorusku přitom vědí, že by pro ně bylo špatné, kdyby se Bělorusko stalo malou součástí ohromné Ruské federace. Nyní jsou svými pány, po politické integraci by se museli podřizovat Moskvě.

Nedávno se velmi ostře vyjádřil k otázce Svazu Ruska a Běloruska ultranacionalista a místopředseda ruské Státní dumy Vladimir Žirinovskij. Uvedl, že žádný Svaz nebude, a pokud se někdo chce spojit s Ruskem, ať vstoupí do Ruské federace.

Jak už jsem říkal, Svaz nechce ani vertikála, ani nomenklatura, ani opozice, ani Lukašenko a dokonce ani Moskva.

Proč se tedy o Svazu Ruska a Běloruska vůbec hovoří?

Lukašenko původně plánoval, že by se tak mohl stát prezidentem Ruska. Jelcin byl tehdy starý a slabý a nekladl mu překážky. Lukašenko plánoval, že jakmile se oba státy spojí, nahradí Jelcina, neboť je mladší, hezčí a chytřejší. Proti Putinovi však neměl a nemá šanci.

Říká se, že 99 % smluv nutných k vytvoření nového svazu je již podepsáno, ale zbývá rozhodnout, kolik bude mít svazový stát představitelů. Zda jednoho, nebo dva.

Lukašenko vyčkává na vhodnou chvíli. Dokud si myslí, že by mohl svou moc ztratit, brzdí jednání o svazovém státu. Pokud nebude již v čele Ruské federace Putin – což je možné, neboť se nezdá, že by mu ruský ústavní soud dovolil kandidovat i potřetí, a nevypadá to ani, že by změnil ústavu – a nahradí ho někdo slabší, Lukašenko tam okamžitě poběží. A musíme přiznat, že na ruské půdě má šance. Sociologové říkají, že v některých regionech má skutečně podporu.

Jaké oblasti máte konkrétně na mysli?

V Moskevské, Brjanské nebo Smolenské oblasti má značnou podporu. Všimněte si, jak často zve do Minsku ruské novináře z celé země. Předvede jim pouze  to nejlepší. Bude je hostit, chovat se k nim štědře. A oni se vrátí domů a budou psát, jak je charismatický a jaké má skvělé myšlenky. Za Lukašenka nic nerozkradli, nic nezprivatizovali, všechno je čisté, uklizené, moc drží pevně ve svých rukou, a to ho dělá v Rusku populárním. A jakmile má možnost, vyjede do Smolenské nebo Brjanské oblasti a dělá si s předstihem předvolební kampaň. To se Kremlu nemůže líbit. Představte si, že by český prezident jezdil dělat svou předvolební kampaň na Slovensko. To je přece naprosto nemyslitelné, to je vměšování do záležitostí cizího státu!

Současné bělorusko-ruské vztahy jsou nejhorší od vzniku samostatného Běloruska. Putin dokonce přesunul plánovaný summit Společenství nezávislých států, jenž se měl uskutečnit v Minsku 17. října, na pozdější termín…

Kreml je na Lukašenka velmi naštvaný. Zejména kvůli jedné tiskové konferenci, kde si Lukašenko nebral žádné servítky, co se týče Putina, jeho vlády i bělorusko-ruských vztahů.

Po březnových volbách začala do Běloruska proudit ze zemí Evropské unie i Spojených států značná finanční pomoc opozici. Podle Lukašenkových dekretů však žádná organizace nemůže bez povolení státu přijímat pomoc ze zahraničí. A takové povolení opozice nedostane. Jak se vám daří vypořádat se s tímto problémem?

Kdyby v komunistickém Polsku dodržovali tehdejší zákony, nikdy by nedošlo ke změně režimu a Polsko by nebylo svobodné. Máte pravdu, ale ty zákony nebo dekrety považuji za nezákonné, stejně jako vládu. Dekret je proti ústavě. Sami nás nutí k tomu, abychom se dopouštěli nezákonného jednání. Jinak to prostě nejde.

Další otázkou je, jak můžete finanční toky kontrolovat. V kuloárech se otevřeně hovoří o rozkrádání této pomoci, co si myslíte o této kritice?

Běloruské demokratické síly jsou nejméně zkorumpovanou skupinou v postsovětském prostoru. Zeptejte se jakéhokoliv člověka ze zahraničí, zeptejte se v sousedních státech a oni vám to potvrdí.

Po březnových demonstracích a protestech se zvýšil počet zemí, jež nabízejí studentům vyloučeným kvůli opozičním aktivitám možnost dostudovat v zahraničí. Jak byste reagoval na některé hlasy, které tvrdí, že tím dochází k dalšímu a dalšímu oslabování nikterak početné opozice, neboť skutečně malé procento z nich se vrací zpět domů…

Člověk se vrací tam, kde má perspektivu, kde může být prospěšný, kde budou jeho schopnosti využity. A to se nedá říct o současném Bělorusku. Prospěšní budou, až se Bělorusko stane demokratickou zemí. Jejich hlavním úkolem je učit se, učit se a učit se. Pokud chtějí a mají možnost, ať jsou třeba za hranicemi a podnikají. Až dojde ke změnám, jsem přesvědčený, že se absolutní většina z nich vrátí zpět. A potom je budeme potřebovat. Budeme potřebovat jejich zkušenosti a znalosti při budování demokratického Běloruska. Tak tomu bylo v Polsku, v Česku i v Litvě.

Ovšem březnové události v Minsku ukázaly, že pokud režim zatkne a uvězní lídry a organizační pracovníky opozice, ta se ocitne bez vedení. Nebylo by možné tyto lidi použít pro vytvoření paralelních struktur vedení?

Ano, máte pravdu. Pro mě bylo velmi nepříjemné, když 90 procent lidí z mého štábu sedělo v různých věznicích. Přišel jsem o velmi mnoho spolupracovníků, kteří měli svolávat lidi na náměstí, aby tak vyjádřili svůj protest proti režimu. To se nám nezdařilo tak, jak jsme si představovali. Paralelní strukturu jsme neměli, vytvořit něco takového je v bělo­ruských podmínkách prakticky nemožné.

Musím s vámi souhlasit, že kvůli množství studentů v zahraničí je opozice slabší. Řekněme, že jde asi o tři sta chlapců a dívek. Je to potíž, ale tři sta lidí nic nerozhodne. My musíme dostat do ulic a na náměstí tisíce lidí, aby vyjádřili svou nespokojenost. Sto, dvě stě, tři sta tisíc lidí nás musí podporovat. To že mohou vyloučení studenti pokračovat ve studiu v zahraničí, dává i jiný signál: pokud vás vyhodí z politických důvodů ze školy, dokážeme vám pomoci, evropské země vás přijmou ke studiu. Naši přívrženci už nebudou mít strach, že nedostudují. A za to patří našim evropským přátelům dík.

Jaké jsou vaše vztahy s Ivonkou Survilla, předsedkyní běloruské exilové vlády, Rady BNR? Po březnových událostech vás kritizovala za to, že opozice nesáhla k větším a radikálnějším akcím…

Každý člověk má právo si myslet, co chce. S Ivonkou se neznáme osobně, pouze po telefonu. Existuje ale možnost, že se brzy setkáme. Nemyslím si, že mají pravdu naši kritici, kteří chtěli od opozice radikálnější akce. Neměly by smysl. Dokonce jsem přesvědčený o tom, že by radikalismus odradil lidi od účasti na dalších protestních akcích. Příště by jich přišlo ještě méně. Lidé potřebují vědět, že mohou přijít na demonstraci a odejít z ní, aniž by je někdo zmlátil do krve. Radikalismus by způsobil, že by se opozice stávala marginálnější a marginálnější. Takové pokusy tu již byly. Jsem přesvědčený, že házení kamenů při demonstracích ve druhé polovině devadesátých let odradilo velký počet lidí od účasti na dalších opozičních akcích. A je jedno, zda šlo o akci radikálů nebo provokatérů z řad tajných služeb.

Statisíce Bělorusů by přišly demonstrovat, jen pokud by došlo k dramatickému zhoršení jejich životní situace. To se ale neděje.

Statistika hovoří o tom, že je v Bělorusku nejmenší možná inflace. Realitu ale musíme odvíjet od toho, co si lidé za svou mzdu mohou koupit. Ceny bohužel rostou velmi rychle. Potraviny jsou dražší než v Ukrajině, Rusku, často dokonce i než v Polsku. A platy jsou pochopitelně menší.

Jaká je průměrná mzda?

Oficiálně se uvádí 220 dolarů. Osobně tomuto odhadu nevěřím. Ale je nakonec jedno, zda je průměrná mzda 180 nebo 195 dolarů. Podstatné je, že většina lidí se kvůli vysokým cenám a nízkým platům dostává do obrovských potíží.

Andrej Klimov, jeden z mnoha běloruských politických vězňů, nedávno z vězení prohlásil, že Bělorusko čekají v blízké době změny. Sdílíte jeho názor?

Ano, věřím tomu, že velmi rychle zvítězíme.

V příštím roce?

To nemůžete plánovat. Existuje mýtus, že opoziční lídr dokáže určit, kdy bude revoluce. Za poslední rok jsem objel se spolupracovníky stovky měst a vesnic, rozdali jsme miliony letáků, mluvili s desítkami obyvatel. Podařilo se nám je přesvědčit, že změny jsou možné. Až lidé vyjdou do ulic a nebudou se bát, nastanou změny. Nezajímá mě Lukašenko, zajímá mě svobodné, nezávislé a demokratické Bělorusko. Věřím, že se Bělorusko stane rovnoprávným členem Evropské unie. A pro to, abych v takové zemi mohl žít, udělám vše, co je v mých silách.

Myslíte si, že Moskva bude připojení Běloruska k EU nečinně přihlížet? Že tomu nebude bránit?

Otázka budoucnosti Běloruska se neřeší v Moskvě. Odpovědí na ni obyvatelé Běloruska, a ne kremelští politici. Ano, Bělorusko se nepochybně stane součástí EU. Jenom tomu nebude tak rychle, jak bychom si přáli.