Je poledne a ulice Bořislavi jsou vylidněné. Ve vsi na kopci pod Milešovkou žije asi 350 lidí, většina ale pracuje v nedalekých Teplicích nebo Ústí nad Labem. V čase oběda je místo řinčení příborů a idylického hemžení přírody slyšet jen neustávající hluk motorů.
„Připomíná to spíše vlak,“ přirovnává jeden z vesničanů zástupy kamionů, které co chvíli míjejí Bořislav po proslulé dopravní tepně E 55. Hustý provoz rozdělil obec na dvě části. Dopočítávám se průměru šesti kamionů za minutu. Některé z projíždějících automobilů zastavují před zdejšími restauracemi, kamiony však nemají šanci kvůli nedostatku místa. „Doprava z mého pohledu není největší problém,“ říká majitel bistra u silnice, pro něhož hustý provoz nepochybně znamená trvalý přísun hostů. Odmítá však, že by důvodem oné shovívavosti byl obchod. Místo toho si bere na paškál obecní hospodaření. „Mělo by se získávat více peněz z grantů, a když už je těch peněz tak málo, neměly by se drobit, jak se to tady děje, tu na Mikuláše pro děti, tam zas něco…“ hodnotí asi čtyřicetiletý muž. Nic nenaznačuje, že by se zde měly za deset dní konat komunální volby. Na návsi nejsou vyvěšené žádné plakáty s volebními hesly, nikde nestojí předvolební stánky s laciným pivem, lidé ještě nedostali hlasovací lístky. Proto také nejsou schopni říct, komu dají tentokrát důvěru. Lídr za sdružení nezávislých kandidátů Správná volba Václav Šťovíček vysvětluje, proč kampaň neprobíhá. „Děláme volební kampaň potichu. Lidi vědí, že budou volby a znají nás. Tady nefunguje straničkaření jako v menších městech okolo, kde si na to stále hrají,“ potvrzuje projektant stavební firmy, že komunální volby na vesnici nejsou volbou stran, ale osobností. Jiří Kabourek vede kandidátku opozičních nestraníků TJ Sokol Bořislav. Ani Sokolové kampaň nemají. „Ani jsme nedali vize, jako jsou kdekoliv jinde. Budeme navazovat na to, co už se udělalo a k tomu něco přidáme. Měla by se například zlepšit bytová situace, o té se taky mluví.“ Nově zvolené devítičlenné zastupitelstvo bude muset pokračovat v řešení letitého problému s dopravou. To je totiž dědičné téma obecní politiky a všichni o tom vědí.
Dálnice? Ve hvězdách
Ulehčení by přinesla dálnice přes Středohoří, jejíž výstavbu ale „blokují zelení z ekologického hnutí Děti Země. „My jsme na ně velice rozezlení z toho důvodu, že oni vlastně soustavně blokují výstavbu, i když do toho zase tak nevidím, protože nejsem na úřadě,“ tvrdí důchodce a bývalý učitel matematiky Jiří Kabourek. Namítá, že cesta ke zlepšení je ta, že by si své priority měli „prostě vydupat na krajském úřadě“.
Současní kandidáti poukazují na neschopnost stávajícího zastupitelstva dopravní situaci efektivně řešit. Do veřejné kritiky soupeře se ale nepouštějí. Nedostatky nejsou důvodem ke vzniku otevřených stranických půtek či dokonce osobních sporů, a to ani deset dní před volbami. Politická rivalita je téměř nulová, lidé se snaží mezi sebou vyjít, potvrzují vesničané z různých zdrojů. K tomu možná přispívá i fakt, že velké partaje zde letos nemají zastoupení. Podzimních voleb se účastní jen dvě uskupení s nezávislými kandidáty. KSČM, která zde byla v roce 2002 jako třetí strana, letos v Bořislavi nikoho nenavrhla a už tenkrát měla jen tři kandidáty. Současný starosta Miroslav Hrubý vzešel z kandidátky komunistů a letos kandiduje za TJ Sokol Bořislav. „To jsem ani nevěděl, že kandidoval za komunisty,“ diví se jeden z vesničanů. Poněkud kuriózní případ potvrzuje pravdivost bonmotu, že komunální volby jsou o lidech, a ne stranách. Jiří Kabourek se ke starostovu příklonu ke komunistům vyjadřuje takto: „Byli čtyři nezávislí, čtyři Sokolové a on, takže on byl tím jazýčkem vah, který mohl rozhodovat.“ V Bořislavi převládá názor, že je to milý a pracovitý člověk. Podle stranického klíče jej nikdo nehodnotí.
Tři z kola ven
Kousek nad bistrem stojí restaurant Pod Milešovkou, o poznání útulnější podnik než bistro. Kolem stolu prochází majitel, statný třicátník v červeném tričku. K volbám půjde, ale nechce se o nich bavit, tvrdí a je na odchodu. A podle čeho se rozhoduje, komu dá hlas? „Já se o to ani moc nestarám. Mám tam svého kandidáta,“ dodává a odmítá prozradit jeho jméno.
Hospod a hostinců je v Bořislavi hodně. Smíšené zboží jen jedno. Hospoda v postranní ulici, kam doléhá ruch automobilů, nemá ani jméno. Uvnitř sedí dva hosté a důvěrně se baví s výčepní. Od staršího muže v montérkách se dozvídám, že dalším přetřásaným „problémem“ je nedaleké koupaliště. „Je to vyložená škoda, že je nefunkční.“ To tvrdil i majitel bistra. „Lidé nechtějí pochopit, že před lety během sezony se samo stačilo naplnit vodou dvakrát,“ míní Kabourek. Dnes prý ani jednou, podivuje se matematik nad nespokojeností lidí a vypočítává, že by to pro obec znamenalo 12 tisíc kubíků vody po třiceti korunách: „Ti lidé jsou úzkoprsí.“
„Rozhodně bych nevolil podle tváře, to ne. Mě zas tak dalece nezajímá, co se tady děje,“ odpovídá muž v montérkách na otázku, podle čeho se bude rozhodovat, koho volit. Na veřejné schůze zastupitelstva prý chodí průměrně asi tři vesničané. Sám se mezi ně nepočítá.
Potkávám o něco přívětivější důchodkyni, která táhne vozík s náčiním. „O obecní volby se nezajímám. Chodila jsem dřív. Až vám bude pětasedmdesát, taky vám to bude jedno. Já se starám o slepice, to je všechno, co mám. Běžte se zeptat na výbor, tam je starosta. Šikovný starosta, nějaký pan Hrubý,“ přesvědčuje mě dobromyslně. V Bořislavi je průměrný věk 40 let a nulový přirozený nárůst obyvatelstva. Volební účast je ale vysoká. Před čtyřmi roky volilo zastupitele 85 % lidí.Václav Šťovíček i Jiří Kabourek kandidují letos poprvé. Jejich šance na zvolení jsou ale hodně vysoké, vyšší než kdykoli v minulosti. Do voleb jdou jen dvě strany – celkem 12 kandidátů, z nichž jen tři nezískají mandát. „Já myslím, že se tam dostanu. Že tu důvěru voličů dostanu, ke zvolení by to mělo stačit,“ tvrdí Šťovíček.
S politiky na pivo
Výluka autobusů v Ústeckém kraji se dotkla i Bořislavi, na rozdíl od E 55 to ale lidé považují za přechodný problém, který se brzy podaří vyřešit. Možná i proto, že 60 % lidí se dopravuje autem. Snad jen díky navyklé ostražitosti nedochází v Bořislavi k vážnějším nehodám. Betonové mantinely v zatáčce mají zabránit dalším případům, kdy kamion nabourá přímo do domu. Pod zatáčkou je jediný přechod. U někoho by mohl budit klamnou iluzi bezpečí. Ignorují je ale řidiči osobních vozů a bez výjimky kamiony, pro které by zřejmě brzdit z kopce znamenalo určité riziko. „Vyjet z křižovatky je o život,“ tvrdí truhlář Milan Walter, který každý den absolvuje cestu z vesnice několikrát. „Kdy se to zlepší, to je ve hvězdách, ale trvá to už léta,“ shrnuje farář skepsi, která je zde v souvislosti s dopravou všeobecně rozšířená. A co na to hvězdy? „Říká se, že to bude až tak za deset let. To se mě už netýká,“ dodává farář.
Sleduji mladou ženu s kočárkem. O politiku se moc nezajímá, ale k volbám chodí. Zatím neví, podle čeho se rozhodne, ani komu dá hlas. Myslí si ale, že by se něco mělo udělat pro děti. „Přecházení je nebezpečné, když chtějí jít třeba do knihovny, která je na druhé straně,“ přemýšlí nad tím, co by se mělo změnit. Sama ale neuvažovala, že by šla na zasedání zastupitelstva a o problému se tam zmínila. Mladá žena není zdaleka jediná, kdo má nápady, jak v Bořislavi něco zlepšit. Jde ale možná o problémy natolik malicherné, že dotyčné nepřinutí prosazovat změny – ani v tak malé obci, kde se všichni navzájem znají. „Sem bychom potřebovali dát zrcadlo, protože je tu strašně špatná zatáčka. Bývalo tu, ale někdo ho rozbil a od té doby není,“ ukazuje sedmasedmdesátiletá paní Eliška na zatáčku u návsi. Přemýšlela prý, že by šla na zasedání rady, ale už špatně chodí. „Některá témata se probírají v hospodě. Tam se člověk dozví nejvíc. Lidi chodí a dávají náměty,“ říká s úsměvem Václav Šťovíček, jak se dozvídá o potřebách obyvatel. „Oboustranná komunikace by se měla zlepšit umístěním ankety do regionálního listu,“ namítá kandidát Jiří Kabourek. „Probírat to někde po straně nemá smysl.“
Autor je spolupracovník redakce.