V sobotu 14. října 2006 byla v nově opravené budově děčínské městské knihovny podesáté vyhlášena Literární cena Vladimíra Vokolka, jež má v dnešní době specifickou pozici. Málokterá literární cena u nás je podporovaná výhradně knihovnou a městem (tady statutárním městem Děčínem, jehož primátor pravidelně navštěvuje vyhlášení). Stejně tak málokdy u tuzemských soutěží nacházíme podobnou kontinuitu a pravidelně vydávaný sborník s oceněnými pracemi k momentu vyhlášení výsledků. A pečlivě připravený každoroční předávací večer též není samozřejmost.
Má být desátý ročník důvodem k bilancování? Vokolkova cena je neokázalá, soustředí se na hledání, ukazování možností a cest pro začínající básníky. V tom je podobná Vladimíru Vokolkovi, po němž byla pojmenována: nesází na bouřlivé výlevy a slovní rozpřahání, trpělivě a pečlivě oklepává z kamení samohlásek drobné úlomky. Aby se z nich neodřelo něco podstatného, co k nejmladší poezii, která u nás za posledních deset let vznikla, patří. Povedlo se to už několikrát, což dosvědčí rychlý pohled do předchozích sborníků z Vokolkovy ceny: Kateřina Rudčenková, Gabriel Pleska, Viki Shock nebo Irena Václavíková nejsou zapomenutí, které zahrne nějaký budoucí Ivan Wernisch do antologií obzvláštníků. Soutěž není regionální záležitost, například autoři z moravského markrabství tvoří vždy podstatnou část zúčastněných. A přitom ve srovnání s Hořovicemi Václava Hraběte nebo Seifertovými Kralupy sem ty zatím neznámé budoucí hvězdy netáhne ani jméno, kterým je soutěž zaštítěna.
Letošní vyhlášení bylo trochu poznamenáno podzimním sychravým počasím. V sále se sešlo přes třicet posluchačů. Moderoval ředitel děčínské knihovny Ladislav Zoubek, vystoupení vokálního souboru Collegium Verbascum dělila vyjádření porotců a čtení textů. Část oceněných se večer spolu s hodnotiteli přesunula k pokračování hovoru do děčínské hospody La Boba, jež pomalu nahrazuje pověstnou krčmu Zarabanda. Letošní ocenění básníci jsou jako vždy vzorkem současné nejmladší poezie. Některé jejich básně otiskujeme. Třeba za dalších deset let budou jistí děčínští mládežníci součástí normálního literárního provozu s několika vydanými sbírkami. Nakonec – není právě tato soutěž ukázkou normálního literárního provozu?
Jakub N. Ouhrabka
Stupná
v uchu
přitisknutém na polštář
krev mi tepe
v druhém
tikot cvrčků o překot
že o půl taktu
srdce předbíhá
budu spát
až slepý soused
požne králíkům
Stupná II
tráva před zápražím
za poledního slunce
je pořád stejná
apoň jak se zdá
je mi jedenáct
jen pes
co byl tehdy štěně
už včera z potoka
vylézt nedokázal
Martin Zbořil
Oranžová
Noc
je volské oko
smažené na petroleji
V kuchyni
ukrajuji mrkve
plochá slunce
Jana Hradilová
Liškomelec
Liška parádnice
do stěn zrcadla světlušku posílá
košer a liška?
– věta protivná
raději nugát
než prstem zahrozit
i pro piškot se cirkus dělá
kotrmelce
marše s překládanou nohou
za drobky válku
ptákům co je zobou!
Vít Procházka
Kryptoalegoristé
Vychovaní Mistrem M.
Sprchové kouty
Hýbá se klíště v dokách
Kusadla nebe sají slunce
Bude tma
A já se těším
Na další soumrak