Cena Vladimíra Vokolka 2006

V sobotu 14. října 2006 byla v nově opravené budově děčínské městské knihovny podesáté vyhlášena Literární cena Vladimíra Vokolka, jež má v dnešní době specifickou pozici. Málokterá literární cena u nás je podporovaná výhradně knihovnou a městem (tady statutárním městem Děčínem, jehož primátor pravidelně navštěvuje vyhlášení). Stejně tak málokdy u tuzemských soutěží nacházíme podobnou kontinuitu a pravidelně vydávaný sborník s oceněnými pracemi k momentu vyhlášení výsledků. A pečlivě připravený každoroční předávací večer též není samozřejmost.

Má být desátý ročník důvodem k bilancování? Vokolkova cena je neokázalá, soustředí se na hledání, ukazování možností a cest pro začínající básníky. V tom je podobná Vladimíru Vokolkovi, po němž byla pojmenována: nesází na bouřlivé výlevy a slovní rozpřahání, trpělivě a pečlivě oklepává z kamení samohlásek drobné úlomky. Aby se z nich neodřelo něco podstatného, co k nejmladší poezii, která u nás za posledních deset let vznikla, patří. Povedlo se to už několikrát, což dosvědčí rychlý pohled do předchozích sborníků z Vokolkovy ceny: Kateřina Rudčenková, Gabriel Pleska, Viki Shock nebo Irena Václavíková nejsou zapomenutí, které zahrne nějaký budoucí Ivan Wernisch do antologií obzvláštníků. Soutěž není regionální záležitost, například autoři z moravského markrabství tvoří vždy podstatnou část zúčastněných. A přitom ve srovnání s Hořovicemi Václava Hraběte nebo Seifertovými Kralupy sem ty zatím neznámé budoucí hvězdy netáhne ani jméno, kterým je soutěž zaštítěna.

Letošní vyhlášení bylo trochu poznamenáno podzimním sychravým počasím. V sále se sešlo přes třicet posluchačů. Moderoval ředitel děčínské knihovny Ladislav Zoubek, vystoupení vokálního souboru Collegium Verbascum dělila vyjádření porotců a čtení textů. Část oceněných se večer spolu s hodnotiteli přesunula k pokračování hovoru do děčínské hospody La Boba, jež pomalu nahrazuje pověstnou krčmu Zarabanda. Letošní ocenění básníci jsou jako vždy vzorkem současné nejmladší poezie. Některé jejich básně otiskujeme. Třeba za dalších deset let budou jistí děčínští mládežníci součástí normálního literárního provozu s několika vydanými sbírkami. Nakonec – není právě tato soutěž ukázkou normálního literárního provozu?

 

Jakub N. Ouhrabka

Stupná

v uchu

přitisknutém na polštář

krev mi tepe

v druhém

tikot cvrčků o překot

že o půl taktu

srdce předbíhá

 

budu spát

až slepý soused

požne králíkům

 

Stupná II

tráva před zápražím

za poledního slunce

je pořád stejná

apoň jak se zdá

je mi jedenáct

 

jen pes

co byl tehdy štěně

už včera z potoka

vylézt nedokázal

 

 

Martin Zbořil

Oranžová

Noc

je volské oko

smažené na petroleji

 

V kuchyni

ukrajuji mrkve

plochá slunce

 

 

Jana Hradilová

Liškomelec

Liška parádnice

do stěn zrcadla světlušku posílá

košer a liška?

– věta protivná

raději nugát

než prstem zahrozit

i pro piškot se cirkus dělá

kotrmelce

marše s překládanou nohou

za drobky válku

ptákům co je zobou!

 

 

Vít Procházka

Kryptoalegoristé

Vychovaní Mistrem M.

Sprchové kouty

Hýbá se klíště v dokách

Kusadla nebe sají slunce

Bude tma

A já se těším

Na další soumrak