Češi nemají ve zvyku se příliš často dívat přes plot ke svým severním sousedům. Přinejmenším v současnosti dělají chybu, neboť přicházejí o cenná poučení. Politická situace v současném Polsku totiž ilustruje nejaktuálnější stav souboje světonázorů.
Čtvrt století poté, co Poláci s písní Bože, chraň Polsko a neochvějnou důvěrou v zázračnou královnu země, Matku Boží z Čenstochové, vytáhli do boje proti komunistickému zřízení a zvítězili v něm, opsali kompletní kruh. Frustrováni velmi špatnou hospodářskou situací, způsobenou deseti lety protikomunistických stávek i zjevnou neschopností elit disentu chopit se pořádně moci, obrátili se nejprve doleva a prezidentem zvolili Aleksandra Kwaśniewského. Vláda postkomunistické levice však nepřinesla kýženou změnu k lepšímu. Propastné rozdíly mezi východem a západem Polska stejně jako mezi venkovem a městy se jen prohloubily. Na rozdíl od časů uměle vyvolané krize je v obchodech dostatek zboží, které ale není dostupné pro každého. Nezaměstnanost je velmi vysoká, státní zdravotní péče na nízké, pro Čechy sotva představitelné úrovni. V této situaci se Poláci vrátili zpět ke svým kořenům, k náboženskému fundamentalismu a přepjatému nacionalismu.
Tyto nálady uvnitř společnosti správně vycítili bratři Lech (nyní prezident) a Jaroslav (nyní premiér) Kaczyńští, když kolem roku 2000 založili novou politickou stranu Právo a spravedlnost (PiS) s nijak neskrývaným cílem převzít moc v zemi. Na rozdíl od svých současných koaličních partnerů ze strany Ligy polských rodin (LPR) se mohou pochlubit skutečně antikomunistickou minulostí. Lech byl dokonce v roce 1981 vězněn. Myšlenka na návrat Polska do náručí víry jim pak po přechodu země k demokracii pomohla snášet příkoří desetiletého politického boje. Jenže v tomto zápasu vstoupili na půdu pravicového populismu, hlasitého národního šovinismu, xenofobie a homofobie.
Kauza Kompas
Že to bratři Kaczyńští myslí se svým úsilím o náboženskou obrodu upřímně, dali mimo jiné najevo v souvislosti s „kauzou Kompas“. Šlo o knihu, kterou pod názvem Kompas – příručka o lidských právech při práci s mládeží vydala Rada Evropy a rozšířilo (přesněji mělo ji šířit) polské Centrum pro vzdělávání pedagogů (CODN). Předmluvu napsal generální tajemník Rady Evropy Terry Davis. „Lidská práva nemůžeme vnímat pouze v kategoriích jurisdikčních,“ napsal. „Z toho důvodu vede Rada Evropy řadu vzdělávacích programů, jejichž cílem je inspirovat občanskou společnost k prosazování lidských práv a podnikání kroků za účelem předcházení nespravedlnosti, útisku a diskriminaci.“
Navzdory protestům polských pedagogů, organizací bojujících za lidská práva i samotné Rady Evropy se však myšlenky generálního tajemníka Davise příliš nerozšířily. Ministr školství Roman Giertych totiž odvolal ředitele CODN Sielatyckého a většina vydaných knih byla „uschována pod zámek“. Ministr národní vzdělanosti (jak zní jeho oficiální titul v polštině) Roman Jacek Giertych (1971) je ambiciózní politik strany LPR a syn europoslance za tutéž stranu, prof. Macieje Giertycha, známého kreacionisty.
Darwinovi chyběla masitá strava
Právě výrok Giertycha staršího, že – ač botanik specializovaný v oboru lesního hospodářství – nevěří v evoluci, a následná obdobná reakce náměstka ministra školství Miroslawa Orzechowského vyprovokovala žurnalistku Gazety Wyborczé Aleksandru Pezdovou, aby žádala o vysvětlení cenzury uvalené na publikaci Rady Evropy. Toho se jí v plné míře dostalo. Orzechowski, který vystudoval teologii, je scenárista a člen Společnosti katolických žurnalistů. Již dříve odmítl evoluční teorii jako „legendu literárního typu, dobrou tak na námět sci-fi filmu“ a označil ji za „jakousi volnou koncepci staršího nevěřícího pána, který takhle nějak viděl svět možná proto, že byl vegetarián a nedostávalo se mu vnitřního ohně“. Dnes požaduje školství „bez lží“ a své přesvědčení dále upřesňuje: „To je právě ta nejdrastičtější podoba lži: že dvě osoby stejného pohlaví mohou žít jako pár. To se sice možná stává, ale nesmíme to legalizovat, protože to ničí naši civilizaci. Nikdy nepomůžu tomu, aby byla ve škole příručka, která doporučuje: vyhledej gay-komunitu, pozvi je do třídy, oni ti řeknou, jak jsou pošlapávána lidská práva, když nemají právo adoptovat děti.“
Bez tolerance se svět obešel
Poté, co redaktorka namítla, že příručka přece pouze vyzývala k toleranci a klade různé důležité otázky, odpověděl náměstek ministerstva školství: „Ale smějí existovat otázky tohoto typu? Nesmějí! Svět už to bez tolerance zvládal a bude zvládat i nadále. Není možné, aby několik maniaků rozhodovalo o osudech civilizace. Ředitel Sielatycki nebyl propuštěn za názory, ale za šíření těchto názorů ve školách.“
Miroslaw Sielatycki byl z organizace CODN odvolán na základě § 38 Zákona o systému osvěty, který zní: „ve zvlášť odůvodněných případech... (orgán, který pověřil funkcí) může učitele odvolat z vedoucí funkce během školního roku bez předchozí výpovědi“.
Ředitel se ale odvolání brání a již se obrátil na soud. Jeho kauzu sledují organizace zabývající se lidskými právy včetně Helsinského výboru či Amnesty International. Navzdory tomu, že se podle reprezentativního výzkumu Institutu pro veřejné záležitosti (ISP) vyjádřilo až sedmdesát procent učitelů pro zařazení publikace Kompas mezi studijní materiály a pouze dvě procenta podporují odvolání Sielatyckého, zůstává vláda neústupná. Jednání soudu bylo odročeno na leden 2007.
Civilizace v ohrožení
„Já reprezentuji pohled civilizace, která mě utvářela. Musíme dbát na to, aby tato civilizace existovala i nadále,“ míní náměstek ministra Orzechowski. Na místě je ale otázka, o které civilizaci vlastně mluví. Jde o civilizaci západní, demokratickou, von haeykovskou “otevřenou společnost“, nebo nějakou úplně jinou?
Výroky dvojice Giertych-Orzechowski vyvolaly vlnu nevole. V otevřeném listu vedení a zaměstnanců Institutu paleobiologie polské Akademie věd se mimo jiné píše, že „jedinou zemí, kde byl podniknut pokus o zavedení kreacionismu do škol (současně s evoluční teorií, a nikoli na jejím místě) bylo v roce 2004 Srbsko. Ale ministryně školství Liljana Colićová, která pocházela z nacionalisticko-pravoslavné strany, od svého úmyslu ustoupila dříve, než mohl být realizován.“ V závěru svého otevřeného dopisu akademici vyjadřují obavy, aby se Polsko nestalo terčem celosvětového posměchu.
Protestují i vědci z města Lodže; do jejich čela se postavil prof. Stefan Niesiolowski: „To je úplně totéž, jako bychom z astronomie odstranili Koperníka a přestali učit, že se země točí kolem Slunce,“ rozčiluje se. „Jsou to žvásty,“ řekl Gazetě Wyborczé. „Je to smutné i veselé, že někdo takový může být náměstkem ministerstva školství,“ uzavřel své prohlášení poté, co ještě přirovnal Ligu polských rodin (LPR) ke Společnosti ploché Země či Klubu neexistence Napoleona.
Demokracie na hromádce
Vzrušené debaty okolo snah polských politiků o náboženskou obrodu však ponechávají některé pozorovatele v klidu. Český historik Rudolf Vévoda je přesvědčen, že zavádění náboženské diktatury v Polsku nehrozí. „Intelektuální, mediální a kulturní život Polska je i nadále pluralitní a duhový,“ tvrdí. „Na pultech knihkupectví lze vidět tituly jako Sexuální život kněží nebo Tři pánové v lůžku a pes. Nic nenasvědčuje tomu, že by předchozí volby byly posledními svobodnými.“
Smysl pro demokracii a pluralitu názorů potvrzují i aktuální průzkumy polského veřejného mínění. Podle nich by Liga polských rodin nepřekročila pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu. Strana Právo a Spravedlnost bratří Kaczyńských (PiS) si však drží vysokou míru podpory – v současnosti okolo 22 procent. Vítězem voleb by se však stala s pětatřiceti procenty Platforma Obywatelska (PO).
Toto uskupení má sice podobně odmítavý vztah například k homosexuálům jako PiS, ale v kontextu současné polské politiky se jedná o liberálně-demokratické hnutí. V případě, že Liga polských rodin zanikne, je však na místě obava, že její křižáci (nebude to poprvé) vstoupí do jiných politických stran. A polskou politiku budou pochopitelně ovlivňovat i nadále. Nedá se tedy očekávat, že by ustala vyjádření, jakých se nedávno dopustila například samozvaná mluvčí práv dítěte Ewa Sowińska (LPR). Ta se nechala slyšet, že „všechny dvojice plánující žít (nesezdány) ve společné domácnosti by se měly povinně zaregistrovat a vysvětlovat příčinu svého rozhodnutí“. Právě život na hromádce prý totiž vede k demoralizaci, narkomanii a násilí na dětech. Záleží na polské veřejnosti, zda uvěří, že právě toto jsou hrozby, před kterými by je politici měli chránit.
Autor je spisovatel.