Nejen ve francouzských denících (Le Figaro, Le Monde) se nedávno objevily nepříjemné informace o zákulisí domácích literárních cen. Švýcarské noviny Le Temps dokonce uvedly, že o praktikách porot se sice ve Francii vtipkuje dávno, ale v letošní sezoně už všem tuhne úsměv.
Jako jedna z prvních letošních velkých cen byla 30. 10. vyhlášena Prix Femina, již získala Nancy Hustonová. Předsedkyně poroty půl hodiny po vyhlášení překvapivě oznámila, že z komise byla pro příště vyloučena novinářka a spisovatelka Madeleine Chapsalová. Ostatní zúčastněné (cenu vyhlašují ženy) tak rozhodly kvůli výrokům v její nové knize Včerejší a dnešní deník, kde se mj. popisuje jednání rozhodovacího orgánu Prix Femina. V reakci na přísný ortel pak solidárně odstoupila další porotkyně, Régine Deforgesová.
Prostořeká kolegyně
Chapsalová si do „deníčku“ zapsala věty typu: „18. října 2004; prudká hádka, Viviane Forresterová a Claire Galloisová si vjely do vlasů, trocha rozptýlení. Smutnější je, že se vytvořila jakási gallimardovská ,mafie‘ a nejspíš opět vyhraje. Uvidíme, jak se to vyvine, až dojde na hlasování.“ (Cena Femina byla ovšem roku 2004 udělena Jean-Paulu Duboisovi, potažmo nakladatelství Olivier.) Nebo: „8. listopadu 2005; šest dam je zuby nehty rozhodnuto hlasovat pro Gallimard, totiž pro Régise Jauffreta“ (jeho knihu vydalo nakladatelství Verticales, které spadá pod Gallimard), „neměla jsem nic proti, ale tahle strategie ,gangů‘ mě rozčiluje.“ Následuje podrobný popis několika kol hlasování, v nichž dámy horlivě a za scén plných afektu lobbují a přebíhají z jednoho tábora do druhého, protežujíce nakonec Jauffreta proti dalším horkým kandidátům, jimiž byli Houellebecq, Khadra či Donner. Pikantní je, že pro Gallimard hlasují zejména autorky, které v témže nakladatelství samy publikují. A komentáře v novinách k tomu ještě poznamenávají, že nebýt té nebývalé publicity, těžko by kousavá kniha Chapsalové našla tolik čtenářů.
Skeptický redaktor
Snad jen dva dny po „účesové“ aféře (noviny se chytly obratu, že si dámy vjely do vlasů) vyšla další kniha o zákulisí literární branže, poslední díl deníku spisovatele, ale též lektora a redaktora Jacquese Brennera Deník (1980–1993). Intriky kolem cen. Sedmisetstránkový svazek přináší spoustu obvinění, podezření a připomínek skandálů kolem literárních trofejí, a také zmiňuje případy nadržování nakladatelstvím, desítky různých protislužeb, záporných či kladných tlaků. Brenner například uvádí, kolikrát ho výměnou za hlas v porotě či pěknou recenzi v novinách pozvali na oběd či večeři. Není samozřejmě jasné, nakolik si autor všechnu tu polívčičku přisolil a přihřál a nakolik mohou být jeho výpady zkreslené. Zlé jazyky zmiňují, že jeho i Chapsalové kniha vyšly v nakladatelství Fayard. A to rok poté, co proti všemu očekávání nedostal slavnou Goncourtovu cenu Michel Houellebecq za knihu Možnost ostrova (také Fayard).
Literáti mezi obry
Jaké gangy a tlaky mají vyloučená porotkyně, zahořklý redaktor a novináři obecně na mysli? Literární porotci jsou lidé, kteří se také podílejí na vydávání knih: spisovatelé, kritici, nakladatelští pracovníci, publicisté a literární vědci. I oni podléhají vlivu obřích nakladatelství. Souboj o hlavní ceny ve Francii tedy údajně probíhá na úrovni rozhodování, zda vyvoleným má či nemá být takřka kdokoliv od Gallimarda nebo jiného vydavatelského magnáta. Za desítky posledních let si dvě třetiny ocenění pravidelně odnášejí ještě Grasset, Le Seuil a Albin Michel. Malé nakladatelské domy prakticky nemají šanci do souboje zasahovat, a tak přicházejí o mnohé autory, o reklamu, a tedy o značné peníze.
Podzimní vír
Komerční úspěch knihy je nejdůležitější součástí celého kolotoče cen, což se s českým prostředím nedá srovnat. Každý podzim zavalí trh halda nových titulů, jimiž se kulturní rubriky musejí do začátku zimy probrat. A jen se na některou pozapomene, propagace se protočí znovu s prvními a druhými nominacemi na ceny, novináři tipují a předhánějí se ve vlastních selekcích. Oceněné knihy se pak skutečně dočkají úspěchu – prodejnost vzroste o statisíce výtisků na celém frankofonním trhu, který je dokonale sjednocen (jednotná cena je jen základ, kniha vydaná ve Francii se distribuuje například i do Belgie, o samostatném, dublujícím vydání nemůže být řeč).
V předcházejících letech bylo největší aférou snad jen přetahování se porot o prvenství ve vyhlášení: bojovalo se o datum, často i hodinu vynesení ortelu. Jen místy do tisku prosákly povzdechy o zmanipulovaném pozadí, nespravedlivosti. Letos nám ovšem Francie, kde se různých literárních cen udílejí stovky, v tomto směru nabídla vskutku sladké sousto. Všechen ten humbuk neznamená, že by žádná z oceněných knih nestála za nic. Jacques Brenner sám uvádí, že v prvním kole člověk vždy naslouchá svému srdci. Až ve druhém volí podle doporučení svého nakladatele. Vzhledem k neuvěřitelně četné produkci velkých nakladatelství je jasné, že dobrou knížku tu lze najít každý rok. Malé ryby (nakladatelé) ovšem mají smůlu. Vždycky.
Autorka je šéfredaktorka časopisu iliteratura.cz