Jeden z nejvýznamnějších českých filosofů Karel Kosík by oslavil v letošním roce osmdesáté narozeniny. Při této příležitosti a také jako připomenutí Světového dne filosofie UNESCO se 23. listopadu 2006 konalo inspirativní vědecké sympozium Myslitel Karel Kosík, které pořádal Filosofický ústav Akademie věd ČR.
Skupina organizátorů v čele s Josefem Zumrem, Miroslavem Pauzou a Markem Hrubcem uspořádala vědecké sympozium, které si kladlo za cíl kriticky připomenout myšlenkový odkaz českého filosofa Karla Kosíka. Téměř dvě desítky příspěvků byly rozděleny do tří sekcí, které pokrývaly Kosíkův filosofický vývoj. Na diskusích se však podíleli i další zájemci a zájemkyně z řad širší odborné veřejnosti.
První sekce, nesoucí název Čechy a Evropa, byla koncipována tak, aby zachytila především rané období Kosíkovy tvorby, kdy se autor soustředil na historické studie české radikální demokracie 19. století. V rámci této sekce vystoupil s hlavní přednáškou celého sympozia Josef Zumr, vědecký pracovník Filosofického ústavu Akademie věd ČR. Jeho příspěvek byl inspirativním představením Kosíkova pojetí dějin českého myšlení 19. století. Teolog a chartista Jan Šimsa věnoval svůj příspěvek osobní vzpomínce na Karla Kosíka a Zdenko Pavelka, šéfredaktor Salonu (literární přílohy deníku Právo), vylíčil roli „komentátora“ Karla Kosíka v polistopadových médiích. Petr Bláha z katedry filosofie Filosofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem poté provedl rozbor pojmů mystifikace a demystifikace u Kosíka.
Účastníci a účastnice druhé sekce, nazvané XX. století jako krize paradigmatu moderní doby, se pokoušeli o důkladnější rozbor a navázání na Kosíkovu knihu Dialektika konkrétního (1963). Ta je jednou z nejvýznamnějších kritických studií a jednou z nejčastěji překládaných českých filosofických knih 20. století vůbec. V rámci této sekce vystoupil kupříkladu Miroslav Pauza (vedoucí pracovní skupiny pro novější českou a evropskou filosofii Filosofického ústavu Akademie věd ČR), který ukázal filosofický význam Heideggerova a Husserlova myšlení pro výstavbu Kosíkovy Dialektiky konkrétního.
Cílem vystupujících v třetí sekci, nazvané Filosofie v globální době, bylo postižení nejaktuálnějších momentů Kosíkova myšlení. Marek Hrubec, ředitel Centra globálních studií, společného pracoviště Filosofického ústavu Akademie věd ČR a Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, ve svém příspěvku vyznačil jednotící linii, kterou lze vysledovat mezi klíčovým Kosíkovým dílem (Dialektika konkrétního) a pozdními eseji, ve kterých se Kosík soustředil na kritiku současné globální modernity. Jaroslav Hroch z katedry filosofie Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně odkrýval v Kosíkově myšlení momenty hermeneutického myšlení v Gadamerově smyslu. Historik Michal Pullmann z Filozofické fakulty UK hovořil o problematice historické paměti. V tomto kontextu zdůraznil, že Kosíkova snaha o pozastavení se, ale především o zamýšlení se nad naší současností by měla stát v ohnisku našeho přístupu k vlastní minulosti, neboť pouhé vypořádávání se s dějinami bez skutečného porozumění minulým událostem může vést k nereflektovanému stvrzování současnosti.
Díky svému celoživotnímu dílu bývá Karel Kosík (1926–2003) řazen mezi nejvýznačnější postavy českého myšlení 20. století. Je možné jej chápat jako neortodoxního představitele české moderní levicové filosofie, která je do jisté míry ideovým odrazem západní kritické teorie společnosti. Podobní autoři mívali během minulého režimu velké problémy odborně působit, neboť jejich myšlení nebylo konformní s oficiální doktrínou. Tento osud potkal také Karla Kosíka, jehož životní příběh poukazuje na to, jak se celá generace nadějných autorů (a jejich autentické myšlení) stala obětí demoralizujících a destruktivních účinků normalizace.
Karel Kosík se během druhé světové války aktivně zapojil do protinacistického odboje. Téměř na konci války byl zatčen a její zbytek strávil v koncentrač ním táboře na nucených pracích. Po druhé světové válce získal odborné vzdělání a v roce 1952 se stal vědeckým pracovníkem Kabinetu pro filosofii ČSAV (dnešní Filosofický ústav Akademie věd ČR), členem redakce Literárních novin a Filosofického časopisu. V roce 1963 vyšla jeho nejvýznamnější kniha Dialektika konkrétního. Studie o problematice člověka a světa (Academia, Praha 1963), v níž se kriticky věnuje tématu místa člověka v kapitalistickém světě a problematice lidské skutečnosti vůbec.
Mimo své akademické aktivity se Karel Kosík věnoval také politice. V roce 1968 se zařadil mezi plejádu významných intelektuálů, kteří se aktivně zapojovali do činností spojených s Pražským jarem 1968. Například v časopise Listy publikoval sérii článků Naše nynější krize. Proti vojenské okupaci Československa se snažil bojovat tím, že se pokoušel aktivně zvrátit negativní vývoj uvnitř KSČ. V roce 1970 byl z těchto důvodů z KSČ vyloučen, přičemž s ním zároveň Filosofická fakulta UK ukončila pracovní poměr. Po roce 1971 byl vyšetřován StB. Až do devadesátých let mu byla znemožněna odborná činnost a byla tak utlumena jeho filosofická tvorba.
Po roce 1989 se Karel Kosík opět zapojil do intelektuálního a politického života československé společnosti. Stal se vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu Akademie věd ČR (1992–2003) a profesorem filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1990–1992). V roce 1993 publikoval soubor esejů Století Markéty Samsové (Český spisovatel, Praha), za kterou mu byla udělena cena Nadace Českého literárního fondu. Poté vydal další soubory esejů Jinoch a smrt (Hynek, Praha 1996) a Předpotopní úvahy (Torst, Praha 1997).
Karel Kosík zemřel 21. února 2003 v Praze. V roce 2004 byl vydán soubor Poslední eseje (Filosofia, Praha), které Kosík publikoval mezi lety 1997 a 2000.
Karel Kosík ovlivnil řadu českých filosofů, sociálních vědců a dalších autorů, kteří se kriticky zamýšleli a zamýšlejí nad kulturním, sociálním a politickým rozměrem naší doby. Těžko hledat českého filosofa 20. století, který by měl v mezinárodních souvislostech větší ohlas než on. Existuje tedy asi důvod, proč znovu a znovu promýšlet jeho dílo.
Autor je filosof.