Čtenářský průkaz British Library, dříve British Museum Library, mám už 47 let. Stát se čtenářem knihovny Britského muzea nebylo snadné. Muselo mi být víc než 21 let a bylo třeba prokázat, že objednávané knihy nejsou k dispozici v jiných knihovnách. V dnešní British Library to nevyžadují, zato se klade důraz na prokázání identity a na kontrolu vstupu do různých částí budovy. U hlavního vchodu jsou prohlíženy kabelky a aktovky. Staré časy, kdy si jeden letitý čtenář směl do čítárny vozit svůj rukopis v košíčku na kolečkách, dávno minuly. Ani lodenovou kápi, do které se choulil, by si dnes nesměl do čítárny vzít.
Snížení věkové hranice způsobuje, že někteří čtenáři používají národní knihovnu jako veřejnou. Chápu naši společnou touhu po knihách, ale takto nejsou veřejné knihovny nuceny vycházet vstříc náročnějším čtenářům a zdejší knihy se opotřebovávají. Mezi čtenářskými stoly sice čas od času procházejí hlídači a badatelé smějí používat jen tužky, ale moc to nepomáhá.
Třídní rozdíly; legendy
Vědci, jež jsem tu potkávala ve svých raných letech, byli často známí autoři. Setkání byla neosobní, nebývalo zvykem hovořit s někým bez představení. Rychlý pohled na knihy, které si objednali, pozorování jejich každodenních zvyků – kam si sednou, v kolik odcházejí – vytvářelo pocit společenství. V mysli mezi námi seděli čtenáři minulosti, jako Marx a Lenin (který se tu pohyboval pod pseudonymem Richter). Jiný společenský život v knihovně neexistoval. Na občerstvení se chodilo do malé sklepní místnosti, kde prodávali kávu a kousek zvaný rumbaba (piškot namočený v sirupu). Dnes je v British Library kavárna, restaurace, dvě terasy, odpočinková místnost pro čtenáře a další místnost pro čle wny Friends of the Library. Existují tam určité třídní rozdíly: čtenáři mají tvrdé židle, friends křesla. Jídlo je tak dobré, že tam chodí turisté z místních penzionů a laciných hotelů. Společenské zvyky se změnily a už se se mnou leckdo zapovídal. Naposledy mi jedna čtenářka vyprávěla celý svůj životopis, včetně stížností na dnešní mládež.
K pocitu živých dějin v čítárně Britského muzea přispívaly i legendy spřádané kolem jejího tvůrce Panizziho, například ta, že na jeho jméno byl jednou do knihovny dodán košíček s nemluvnětem. Vysokou kopuli čítárny Britského muzea měli čtenáři rádi. Vedle pozvednutí duše bylo zdravé zvednout oči od knihy a třeba hledat na stropě skvrny, kde zatékalo. V době, kdy jsem čítárnu používala, byla budova už stará; při návštěvě skladů jsem třeba pod mříží v podlaze zahlédla jed na krysy. Ráno před otevřením knihovny jsem vídávala kočky – zaměstnance muzea, povinné udržovat v noci pořádek. Nová budova už kočky nemá. Scházejí mi.
Absurdita nezemřela
Nová budova British Library je krásná. Má několik čítáren, se stropy vysokými i nízkými. Středem budovy prochází skleněný sloup, naplněný starými tisky původní Kings Library. Na několika poschodích kolem něj posedávají čtenáři a veřejnost s občerstvením a laptopy – je tam intenzivně využívaná bezdrátová internetová zóna. Mám počítače ráda a oceňuji jejich výhody. Knihovna poskytuje zdarma a bez čekání přístup k databázím na CD-ROM a online. Ušetří mi to hodně peněz, doma bych si některé online databáze nemohla dovolit. Druh služeb se tedy značně proměnil, což bohužel činí potíže starší generaci čtenářů. Mnozí z mých starých přátel z Britského muzea do knihovny přestali chodit. Zvlášť vzpomínám na jednoho zemřelého básníka, který se už nikdy nenaučil počítač používat.
Zhoršily se dodávky knih ze skladu a umísťování knih v depozitářích mimo budovu. Smíte si objednat jen patnáct knih denně, což lidem, kteří sestavují bibliografie nebo redigují rukopisy, nestačí. Když je v knihovně nával, povolený počet se ještě sníží. Můžete si sice zažádat o výjimku, ale badatelé neradi vysvětlují, na čem pracují – částečně z pověry a částečně z obavy o svá autorská práva. Lze to obejít absurdními postupy, s jednou českou vědkyní, která byla v Londýně jen nakrátko, jsme si společně objednaly třicet knih. Omezení si vysvětluji tím, že v podzemních skladech se nepříjemně pracuje. Během stavby nové budovy se mi do nich podařilo nahlédnout. Jsou tak hluboké, že v jedné místnosti bylo za stěnou slyšet metro. Vzhledem k tomu, že do stavby a údržby budovy bylo investováno tolik peněz, mělo by se snad najít jiné řešení. British Library je jedno z mých nejoblíbenějších míst v Londýně. Když se chci s někým setkat, pozvu ho tam na kávu. Občas se ale v myšlenkách vracím do Britského muzea a vzpomínám na toho čtenáře v lodenové kápi a všechny ostatní, kteří tam pod Panizziho kopulí psali své knihy.
Autorka je knihovnice.