…komerčních rádií, která zaplavila velmi krátké vlny ve větších městech a která při ladění rozhlasového přijímače od sebe těžko rozeznáte. To, že tu celoplošně chybí stanice podobná pražskému Radiu 1, tedy rádiu, které nesází na neustálé omílání normalizačních umělců a hledání nových interpretů mezi hudebním průmyslem uplácanými „superstar“, bylo jasné už od poloviny devadesátých let. Veřejnoprávní rozhlas na to ale nijak nereagoval a přes četné kritiky vytvořil z Radiožurnálu, který by mladým mohl být nejbližší, hudební mučírnu. Radio Praha je už od počátku koncipované jako stanice pro nejmladší a nejstarší posluchače zároveň a Vltava kombinuje zajímavé literární nebo divadelní pořady se stále stejnou vážnou hudbou, která mladého člověka většinou odradí. V posledních několika letech sice zařadila do vysílání i trochu progresivnější pořad Čajovna, ten si však možná získal jen pár mladých posluchačů odkázaných na komerční rádia.
Radio Wave je tedy konečně tady, ale ouha, jen jako stanice, kterou naladíte na běžný rozhlasový přijímač v Praze a okolí, na internetu (kde je však nabídka rádií maximálně pestrá) a od 9. 2. i na digitálních set-top-boxech v Brně a Ostravě. Posluchači z jiných částí republiky si musí počkat na rozšíření digitálního vysílání, což může při současné rychlosti trvat i několik let, nebo si pořídit rychlejší internetové připojení.
Alternativní??
Čím je ale Radio Wave alternativní? Posluchače se snaží získat především hraním kvalitní hudby, tu si však jeho hudební dramaturgyně Markéta Pešková představuje poněkud mainstreamově. To, že tu zaznívají skupiny jako Monkey Business, The Strokes, Gorilazz, Missy Elliot nebo Franz Ferdinand, není ve světovém měřítku žádná alternativa, ale spíše střední proud. Je pravda, že vedle Karla Gotta nebo Heleny Vondráčkové jde o posun, nicméně ve srovnání s Radiem 1 je to stále spíše jen trochu lepší komerční rádio. Ale buďme rádi i za to.
Mnohem horší jsou moderátorské vstupy, které si s komerčními rádii nezadají. Ranní tsunami, tedy blok, který by měl v době od šesté do desáté hodiny vypravit posluchače do školy nebo do práce, uvádí dvojice „vtipný, leč trochu pomalejší mladík“ a „vtipná a hlavně chytřejší dívka“, kteří spolu „vtipkují“ o lecčem a navíc připravují „vtipné“ reportáže, v nichž se například dozvíte, jak se vaří česnečka po kocovině. V sobotu v podvečer měl moderátor říci přehled kulturních pořadů, ale „děje se toho tolik, že raději nic říkat nebude“, a v neděli „se toho děje zase tak málo, že raději nic říkat nebude“. Jediný rozdíl oproti komerčním rádiím (odkud mimochodem většina moderátorů pochází) tak je pouze v tom, že hudební playlist je sestaven trochu lépe.
Každou hodinu vysílá rádio „zprávy“, tedy pokud dvě krátké zprávy o dění v politice, jednu hudební aktualitu, jednu zprávu ze sportu a informaci o počasí lze za zpravodajství považovat. Celé se to vejde do tří minut a pak už můžou mladí zase poslouchat muziku.
Veřejnoprávní??
Co je na podobné stanici veřejnoprávní? Podle jejího ředitele Ladislava Lindner-Kylara to mají být především reportážní vstupy, sám jsem však žádný zajímavější nezaznamenal. Občas se objeví nějaký rozhovor, například po diskusích však není ani slechu. Ocenit tak musím především nepřítomnost reklamy, která je naopak na konkurenčním Radiu 1 čím dál delší a častější. Radiu Wave tak zatím chybí pokrytí, inteligentní pořady a moderátoři a především osvícený hudební dramaturg, který by alespoň ve večerních hodinách dokázal posluchačům objevovat netradiční hudební počiny, tak jako Josef Sedloň z Radia 1 ve svých nedělních blocích. Nicméně, Radio Wave je on-air teprve měsíc, a tak mu nechme ještě chvíli, aby se rozehřálo v jarním období.