„Máme vážný problém, Amerika je těžce závislá na ropě,“ přiznal na konci ledna v tradičním projevu o stavu Unie prezident USA George Bush. Přislíbil, že se pokusí svou zemi z drogového návyku vyléčit. Nebylo to sice poprvé, co Bush verbálně reagoval na stále přibývají komplikace pramenící ze spotřeby nejdůležitější energetické suroviny na světě, ale zatím během jeho prezidentského období stoupl dovoz ropy o 7 procent.
Zhruba před třiceti lety vydal americký sociolog Ivan Illich provokativní spisek Power and equity (Energie a spravedlnost). Předvídá v něm, že energetická politika významně ovlivní sociální uspořádání na začátku 21. století. Když bude společnost zvyšovat svou energetickou náročnost a pokračovat v globálním dobývání fosilních zdrojů, tvrdil Illich, bude čím dál tím víc svázána technokratickými molochy.
Illich proklamoval, že spravedlnost a spotřeba energie se mohou společně snést jen po jistý počet spotřebovaných wattů. Nad tímto prahem pak už energie roste na úkor spravedlnosti. Nadbytek energie, stejně jako přemíra moci, nás korumpují a zbavují svobody. Objevujeme stále nové potřeby, které nás činí stále závislejšími na „energetických otrocích“. Energie, kterou čerpáme především z fosilních zdrojů, je pro nás laciná. Náklady máme jen na dobývání a zpracování paliva ze skladů přírody. I dnes je díky energetické hustotě ropy (obsah energie na jednotku objemu) tato cena víc než výhodná. Jeden barel suroviny (159 litrů) představuje energii 25 000 hodin lidské práce, což je celoroční pracovní výkon dvanácti lidí. Barel surové ropy dnes stojí okolo 1600 Kč a dalších 1300 Kč zaplatíme za její těžbu a distribuci. To znamená, že za necelé 3000 Kč máme k dispozici dvanáct „ropných otroků“, kteří pro nás pracují po celý rok.
Zdroje prokletí
Dvě třetiny nejchudších lidí na světě žijí ve zhruba šedesáti rozvojových zemích, které jsou zároveň producenty klíčových surovin. Vysoká koncentrace zdrojů ve třetím světě přináší klientelismus, drancování a korupci. Veřejné instituce sice nefungují, ale vlády jsou ukojené pohodlným exportním příjmem. Režim dokáže udržet stabilitu jen díky ropě. Stabilita však často nepřináší spravedlnost. Podle statistik Světové banky vykazuje množství exportované ropy a úroveň demokracie smutný vztah. Pouze pět z osmadvaceti zemí, které patří k předním vývozcům, je možné označit za demokratické. Všechny patří k zemím Západu. V aktuálním Indexu vnímání korupce, který každý rok připravuje organizace Transparency International najdeme na chvostu žebříčku (tedy mezi nejzkorumpovanějšími zeměmi) Angolu, Ázerbájdžán, Čad, Indonésii, Irák, Nigérii, Rusko, Súdán a Venezuelu, všechno státy bohaté na ropu.
„Co nejvíce ropy, co nejnižší náklady a co největší zisk – to jsou jediné tři věci, které hýbou světem.“ To je krédo, podle kterého jednala i britská korporace BP při získávání „Kontraktu století“ s ázerbájdžánskou vládou, umožňujícího těžbu ropy v Kaspickém moři. Některé studie, například publikace Some Common Concerns: Imagining BP’s Azerbaijan-Georgia-Turkey Pipelines System, uvádějí, že BP pomohla vyvolat politickou krizi v Ázerbájdžánu v roce 1992, která způsobila odvolání demokraticky zvoleného prezidenta Abulfaze Elčibeje a nástup bývalého generála KGB Hejdara Alijeva. Prvním Alijevovým krokem po nástupu k moci byla radikální změna připravovaného „Kontraktu“. Podíl Ázerbájdžánu se snížil z původních 20 procent na pouhých 10 procent. BP zatím během deseti let dokončila stavbu produktovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC), který začíná postupně pumpovat kaspickou ropu na světové trhy. I když by zpracování nafty mohlo zaměstnat více lidí než samotná těžba, mění se místo toho rafinerie a chemické závody ze sovětské éry v metalurgické hřbitovy. Přitom Ázerbájdžán přichází o velké peníze, protože tunu surové ropy prodá asi za 200 dolarů, kdežto tuna ropy zpracované by mu vydělala až 2000 dolarů. Západ má však zájem pouze o surovinu.
Substituční kúra
O zmírnění prokletí přírodních zdrojů v současnosti usiluje například kampaň Publish What You Pay (Zveřejněte, co platíte), koordinovaná organizací Global Witness. Tato aktivita apeluje na těžební společnosti, aby zprůhlednily platby na účty vlád, a za čtyři roky existence se jí podařilo vytvořit silnou koalici nevládních organizací po celém světě. Kampaň začaly oficiálně podporovat i Mezinárodní měnový fond, Světová banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Ke zveřejnění informací o platbách se v Ázerbájdžánu zavázala i samotná BP, Royal Dutch Shell tak učinil v Nigérii a Exxon Mobile v Čadu. Aby se však korupce dostala pod kontrolu, je nutné, aby i samy vlády uvedly způsob, jak s příjmy naloží.
Kontrolovat etický rozměr finančních transakcí je obtížné, ale k tomu se objevila ještě jedna hrozba. Pokud trh neovládnou evropské a americké podniky, mohou je převálcovat firmy ze zemí, kde se otázky etických standardů vůbec řešit nemusí, například z Číny. Jedním z posledních případů je ropovod z kazachstánského Atasu do čínského Sin-ťiangu. Často kritizovaný 1800 km dlouhý ropovod BTC procházel asi tři roky konzultacemi a procesy hodnocení vlivů na životní prostředí a sociální situaci. Číňané přišli, konzultace vynechali a stavbu ještě o 1200 km delšího potrubí zvládli při přibližně stejných stavebních nákladech za pouhý jeden rok.
Jestliže naše civilizace začne odvykat od černé drogy, umožní jí to vytvořit pestrou síť organicky vitálních a spravedlivých kultur, tvrdí optimisté. Ale jak vypočítali odborníci ze sdružení Eurosolar, kdyby měla Česká republika úplně přejít na aktuálně dostupné obnovitelné zdroje energie, museli bychom svou spotřebu snížit až na jednu třetinu. To by se asi těžko prosazovalo. Možným vzorem zde může být Švédsko, které před pár dny zveřejnilo plán, že do patnácti let přestane být zcela závislé na ropě a nebude ani budovat žádné nové jaderné elektrárny.
George Bush letos v tradičním projevu amerických prezidentů také nabídl svůj recept. Slíbil, že se úplně nejdřív pokusí vyřešit feťácký problém číslo jedna – americké automobily, které samotné v USA spotřebovávají 75 procent ropy. Tradiční pohon má nahradit etanol z dřevěné drtě a rostlin. Poté chce prezident investovat do vývoje uhelných elektráren s nulovými emisemi, zdokonalovat bezpečnou jadernou energii a pokračovat i v rozvoji technologií využívajících obnovitelné zdroje. Bushova receptura je poměrně konzervativní, počítá s fosilními palivy a spotřebu energie významně neomezuje. Při léčbě těžkého návyku se však bez tvrdých pročišťujících zásahů do životního stylu organismus nevyléčí.
Autor je dokumentarista.