Pěkné ženské jméno Karolina označuje rozsáhlou plochu o šedesáti hektarech v centru metropole Moravskoslezského kraje. Toto území, nyní zčásti dekontaminované, jemuž dominují dvě památkově chráněné průmyslové haly, představuje zázemí pro další rozvoj centra Ostravy. Představitelé města ale nevědí, jaký rozvoj chtějí.
Na místě byl v roce 1842 založen důl Karolina, v padesátých letech 19. století zde vyrostla koksovna a v sedmdesátých Žofiina huť. Komplex doplnila chemická továrna a elektrárna. Celek se nacházel zhruba pět set metrů od hlavního ostravského – nyní Masarykova – náměstí. Postupem doby se přímé sousedství průmyslového molocha s centrem tehdejší Moravské Ostravy stalo neúnosné. O Karolině se psalo jako o výrazném zdroji znečištění prachem i plynnými exhalacemi. Záměr na vymístění závodů však narážel na majetkové a ekonomické poměry.
Hledání šance
Počátkem sedmdesátých let 20. století došlo k demolici Žofiiny hutě, v osmdesátých letech probíhala asanace ostatních průmyslových provozů. Karolina se stala prázdným, ekologicky závadným územím. Někteří lidé si však začali uvědomovat, že zde za více než sto let vznikl bizarní areál staveb, z nichž některé mají velkou hodnotu a mohly by se stát základními prvky nového centra. Diskutovalo se o zachování ústřední dominanty – uhelného železobetonového prádla, příkladu modernistické architektury meziválečné doby. Právě tento objekt byl však na přelomu 80. a 90. let zbořen. Díky památkové ochraně zůstaly zachovány pouze dvě haly – bývalá cihlová hala elektrické ústředny a sousední dvojhalí s pozoruhodnou ocelovou konstrukcí.
Pro hledání nového využití byla v roce 1987 Českou komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj ve spolupráci s tehdejším ostravským národním výborem a Útvarem hlavního architekta vypsána architektonická soutěž. Přinesla bohužel jen průměrné výsledky – návrhy byly regionální úrovně, a jak tehdy poznamenal slovenský architekt Ladislav Kmeť, celou urbanistickou koncepci negativně ovlivnil předem daný dopravní záměr vybudovat středem nové městské čtvrti silniční estakádu s rychlostní tramvají na železobetonovém mostním tělese.
Nová soutěž a nové pochybnosti
Původní záměry po roce 1989 padly, na mezitím dekontaminovaném území části Karoliny roste lebeda. V Ostravě se přestalo hovořit o rychlostní tramvaji i o megalomanském dopravním systému. Karolina se stala územím otevřeným pro nové koncepce. Proto byla od roku 1998 připravována další urbanisticko-architektonická soutěž, tentokrát mezinárodní. Proběhla a byla vyhodnocena v roce 2000. Přihlásilo se do ní na 90 týmů.
První cenu si odnesl tým z gliwické polytechniky – architekti Andrzej Duda, Jan Kubec, Jerzy Witeczek a Henryk Zubel. Ti se spojili s českým architektem Karlem Cieszlarem do Sdružení Karolina a vypracovali na základě vítězného návrhu studii, odevzdanou městu v roce 2003. Výstupy z této studie byly v tomtéž roce zapracovány do územního plánu, takže vše vypadalo, že město hodlá prosazovat naplnění zvolené urbanistické koncepce. Ta počítala s rozčleněním výstavby do několika fází a s kompozičním křížením pravoúhlých ulic, přičemž hlavní kloub uličního systému se nacházel v prostoru zachovaných historických hal.
Ovšem již v roce 2003 náměstek primátora Petr Kajnar naznačoval obtíže při hledání investorů. Ze čtyřúhelníku odborník-politik-investor-veřejnost začínali být vylučováni ti nejméně přijatelní – odborná veřejnost a samotní projektanti.
A tu se objevila firma ECE, která se rozhodla, že na Karolině postaví obchodní galerii. Začal kolotoč dezinformací, změn a polopravd. Nejprve chtěla tato firma stavět v sousedství stávajícího Smetanova náměstí. Jde ovšem o lokalitu problematickou, v její zadní části překáží dosud neodstraněná halda. Proto se ECE rozhodlo, že své stavby postaví doprostřed vstupní části Karoliny, do prostoru v polském projektu vymezeném jako hlavní kompoziční osa nové části města směrem k historickým halám – velkoměstský bulvár, autory zvaný městské pole.
V květnu loňského roku se usneslo zastupitelstvo města, že nebude dál postupovat podle polského projektu. Otevřelo území investorům, aniž by samo definovalo, co vlastně od rozšíření centra chce. Na červnovém zastupitelstvu se ukázalo, že v jednom z bodů programu mělo být jednáno podle svévolně pozměněného územního plánu. Vypadlo z něj městské pole, do tohoto dokumentu zanesené právě v roce 2003. Architekt Karel Cieszlar, zástupce polských autorů, podal tedy trestní oznámení na neznámého pachatele pro padělání územního plánu.
Zastupitelstvo však navzdory soudním tahanicím odsouhlasilo zahájení prací na změně územního plánu – tedy odstranění pro „svobodný rozvoj území“ údajně omezujících regulativů, vycházejících z polského projektu. Ten začal primátor Zedník označovat za pět let starý, a tudíž myšlenkově zastaralý.
Od investorské k developerské soutěži
Uspokojit požadavky investorů, jichž se náhle vyrojila celá řada (PasserInvest, ING Real Estate, TriGránit, AM Development ad.), měla podle zástupců města „investorská“ soutěž. Město vyzvalo developery k předložení návrhů, a ti si najímají architekty, aby jim vyprojektovali, co že vlastně v nové části centra bude stát a co se ekonomicky vyplatí. Politická elita Ostravy tak již po několikáté upustila od hledání toho, co Ostrava pro svůj rozvoj nezbytně potřebuje a jaké nadregionální a celoměstské funkce by nová část centra měla plnit.
Developerská soutěž, vyhlášená v prosinci loňského roku, zcela rezignuje na pravidla skutečného soutěžení. Nejedná se o transparentní, odborně posuzované a garantované klání s jasně danými způsoby hodnocení, zásadami projednávání a záměrem. Česká komora dokonce nedoporučila svým členům účast v soutěži, ale ve skutečnosti nic nebrání tomu, aby autorizovaní architekti tiše spolupracovali na návrzích pro uvedené investory.
Bude to údajně politická reprezentace města – zastupitelé, kdo v polovině letošního roku posoudí, jaký návrh se ukáže pro Ostravu nejzajímavější. Zástěrkou vágnosti hodnocení má být veřejná prezentace, hlasování občanů a údajně to, že si hodnotitelé budou moci vyžádat odborná stanoviska nezávislých odborníků. Jakých, to zatím veřejnost neví.
Rektor Ostravské univerzity Vladimír Baar mezitím přišel s myšlenkou, že by bylo vhodné na Karolině postavit univerzitní kampus, kde by vyrostly v jednom celku přednáškové budovy a koleje s menzou, nutné pro další rozvoj této mladé vysoké školy. Záměr přitom nezatěžuje město finančně, protože peníze lze zajistit zčásti z Evropské unie, zčásti z rozpočtu univerzity. Z hlediska oživení centra, o němž tak často ostravští politikové mluví, by šlo o mnohem koncepčnější řešení, než je eventuální výstavba tuctových obchodních galerií nebo kanceláří na základě přetahování jednotlivých investorských skupin a politických zájmů.
Autor je historik umění.