Jeden svět je přehlídkou, v níž rozhodujícím kritériem pro výběr titulů není ani originalita formy, ojedinělost výtvarného řešení či inovace známých schémat, nýbrž informační přínos. Festival není výhradně svátkem filmových nadšenců, ale spíše vzdělávacím prostorem, místem pro diskusi, pohledem do odlišných kultur či morálním okénkem. Cílem tohoto projektu je vyrovnávání se s globalizovaným světem, poznávání jeho nevyvážeností a nespravedlností, odkrývání zamlčovaného či přehlíženého, pestrou exkurzí mezi závažné případy porušování lidských práv. Je letem nad celou zeměkoulí se zastávkami v oblastech, které by člověk užívající si klidu a pohody nejraději rychle opustil.
U takto směřované podívané se tedy vytváří i jiný soubor měřítek pro hodnocení kvality jednotlivých děl. Není nutné analyzovat složky obrazu, filmovou skladbu či hudební doprovod, ale zaměřit se více na sílu výpovědi a její následný dopad na diváka. Při posuzování filmového účinku se ocitáme na školní inspekci, pozorujeme přednášejícího, abychom pak mohli provést test znalostí jeho žáků a později hledali, kolik z nich se vydalo v jeho stopách. Nejsme návštěvníci galerie, zkoumající dokonalost tvaru. Pro přínosnou diskusi a plodnou výuku je zásadní zejména hledání způsobu, jakým je možné jedinci komplexně a působivě představit závažnou problematiku, jak vytrhnout ze strnulosti jeho mysl, uzavřenou ve vyspělém středoevropském prostoru. Je silnější výpověď subjektivní, vstřebáme spíše konkrétní hlas z lidu, či jsme raději turisty, snažícími se o objektivní nadhled? Vede k prozření společenský průřez a celkový obraz, nebo se katarze dostaví po ponoru do osudu jedince, obklopeného nespravedlnostmi? Přiblížíme se jádru snadněji, máme-li možnost osahat celkový materiál, abychom cítili všechny jeho nerovnosti a záhyby, nebo je objevnější cesta mířící přímo pod povrch, s rizikem, že neuvidíme vnější koncepci objektu? Procházíme-li jednotlivými tematickými bloky – letos se soustřeďují na muslimy v Evropě, problémy s jejich integrací a otázky týkající se soužití menšiny s domácími obyvateli, na africkou oblast, její ekonomické nedostatky, bídu a možnosti humanitární pomoci, a rovněž na těžkosti života v postsovětském prostoru v sekci Gender Montage – setkáváme se s odlišnými postupy zpracování, které se pohybují ve dvou drahách nastolených opozic, zkoumajících účinek díla.
Metodu linie, která klade důraz na komplexnost pohledu, charakterizuje postupné uvádění příkladů ilustrujících stanovené téma. Vypravěč nás provádí různými prostředími, nahlíží téma z mnoha úhlů i odlišných aspektů, stává se detektivem pátrajícím po příčinách vzniku dané situace, pouští se do minulosti, je zpovědníkem jednotlivců, odhalujícím souvislosti jejich výpovědí. Autor modeluje konečný tvar z materiálů, jež pocházejí jak ze společnosti přehlížených, tak ze světa přehlížejících. Takto můžeme poznat, jak ovlivňuje hrnek ranní kávy život jejích pěstitelů v dokumentu Černé zlato; Článek 61 nám ukazuje omezené možnosti sebeobrany ženy proti domácímu násilí; dokument Smyčka kolem krku odhaluje machinace na světovém trhu; Kdo s koho nás vpouští do zákulisí politických rozhodnutí a zaznamenává problémy manipulace s voliči; šanci pochopit islámskou filosofii ohledně svaté války dostáváme v díle Vůně ráje.
Druhý způsob obnažování společenských nedostatků je postaven na tvůrcově pokusu stát se jedním z dané společnosti, ne pedagogem či turistou, ale partnerem, návštěvníkem v soukromých obydlích i duších těch, kteří se nespravedlivě stali oběťmi. Autor se snaží být souputníkem jednotlivců, již jsou sami o sobě přímým svědectvím důležitosti boje za sociálně-ekonomickou vyváženost světa. Filmy sekce Gender Montage jsou sérií portrétů žen a jejich těžkých osudů v chudých státech vzniklých po rozpadu Ruska: problematiku nezaměstnanosti a emigrace ukazuje obraz kazašské rodiny My zděs; falšování reality médii můžeme sledovat na příkladu vylhaného masakru Plážová bouře jako žádná jiná. Tato cesta je v přímém kontaktu s filosofií dokumentů Ruské obláčky kouře či Moje 20. století, které se rozhodly využít soukromý příběh k ilustrování dané doby a obecně lidských problémů. Tyto snímky vycházejí z ideje, že jedinec je nejen koncentrovaným obrazem jisté epochy a jejích událostí, ale i článkem ilustrujícím změny probíhající ve společnosti.
Autorka je filmová publicistka.