Poezie prezidenta Akademie zaumného jazyka Sergeje Birjukova je orientována především na čtenářův zrak a zdůrazňuje vztah mezi typografickou a smyslovou kvalitou slova. Je v ní také akcentována zvuková stránka, která na sebe strhuje pozornost neustálým opakováním vtíravých a ostře znějících hlásek.
Tygropláč
víte
jak pláčí tygři
vyjí naříkají
tisknou si tlapy
na čumák, slzí
tak
a zavírají oči
aby
neskápla slza
obrovská
jak kroupa
veliká jak vlašský ořech
ach
ech
tak vyplakávají
tygři
koncovky samohlásek
i souhlásek
znáte ten
pláč tygrů
panovačných
válících se po zemi
v záchvatu lásky
dohánějících
oběť
v podobě vlastního
stínu
ve volném pádu
ze skály
Z rozhovoru s nachlazeným Ajgi
slovo – v prostoru...
určuje...
v prostoru...
ve světě slovo...
v prostoru
slovo...
xxx
Kde jste Igore Sergejeviči Choline
v tomto čase
na jakém místě
své nejdelší poemy
kde je I. S. Cholin
kdo tu zůstal místo Vás
zatímco klidně rozmlouváte
s P nebo s Ch
(poznámka: P - Puškin,
Ch - Chlebnikov)
Igore Sergejeviči
mám teď telefonní
číslo
zavolejte někdy
odtamtud
ani nevím –
je-li to daleko nebo blízko
funguje-li spojení
nemohu vyslovit
to slovo
U
vím že ne
prostor ani čas
mřel
je za
a ze
mřel
zem
Cho-lin
***
Památce Genricha Sapgira
v železné krabičce
trolejbusu
umírá básník
Genrich Sapgir
trolejbus pokračuje
v pohybu jako by
básník spal
neznámým směrem
hyb
hyb
trol
spolu s bezduchým tělem
básníka
duše je ještě teplá
ještě diktuje
poslední verše
ale nikdo už neslyší
ani tělo básníka
jeho ruka
neslyš
Radio verš
Enrice Schmidt
Pozor!
Uvádíme radio-verš – e –
fuč – vač – krč
k-r-r-r r-r-r-k
větřík vane
für wenig
vrt-tvr-rvt
bdr-t-drb-d
lirik krank
kling klang
šššššššš
tedy Š
tedy hen-
rike
tedy Š
tedy mi
dt
dtš-dtš-dtš
pomalé pootočení
regulátoru hlasitosti
opatrné uhasínání
zvuku
***
jdem petrohradem
litějný se
potápí
a já
nemohu
nic říci
na iá
na jať
***
kde mírně se ohýbá
Něva
ouha
tam není
ušlapaná tráva
***
je-den dotek
dosahuje dna
je-dna
***
od
prostoru prostor k
v petrohradě jdou si
vstříc
a můžeš vidět
druha
zdaleka
z daleka
Konec srpna
v posledních dnech srpna
před začátkem školy
vzpomínáš na
bílou košili
červený šátek
dárek od bratra
vůni jablek v aktovce
bělostný list v sešitě
čtverečky na číslice
řádky na písmena
v létě přečtené učebnice
cesty do dalekých zemí
prstem po mapě
pochopení fyzikálních zákonů
ve studené řece
vůni pečených brambor
kouř z ohniště
moskevskou dívku
co přijela na prázdniny
co řekla že anatomii
probírají v desáté třídě
jo tak!
konec srpna
píseň „brzy bude podzim
za okny je srpen“
jak to pokračuje
v té neuvěřitelné hře...
Podvodní verše
***
plout pod vodou
dotýkat se ploutví
plovoucích ryb
a poslouchat
němou řeč
vidět
ševelení rtů
proč
pláč
***
pod vodou
neřekneš
A
voda zateče
do úst
a převrátí
tě
naruby
nevíš
zda je lepší
být tam
nebo tady
jsi tupý
jsi hloupý
tady
co tam?
CO?
***
když sůl tak sůl
motiv
a mihotání
trav
buď tvrdý
buď hrdý
o co je tam
ještě
co je tam
ještě
na horizontu
dne
sluneční paprsky
vycházející
vycházející
z moře
***
nic nesvědčí
o tom
že
ještě můžeš žít
dvakrát ses topil
ale zachránili tě
děkují
proč
promiň
Metro verše
pro každý případ
nemluvím tak
jak bych moh
říci
tak tak je to
osm nových
v slovech uvíz
Noc
Nikde na světě. Není noc taková.
Nikde na světě
nenajdeš takovou tmu.
Taková noc, že každý šelest
slyšíš
a tok podzemních vod
i krve
údery do spánků.
Taková tmoucí. Tma.
Vesnice spí,
mlčí psi
ve strachu
vesnice spí
ve svěrací kazajce
Z černozemě
vymodelovaná noc taková
tmoucí tma
1978
* * *
Gogol – holý nebo host
hlas nebo hoře?
Klas vůle, v hrdle kost
kosmos v teplém dvoře
Referát o poezii
referát o poezii
je třeba pronášet
jako referát o poezii
a nikoli referát
o zvýšení nosnosti
slepic
o draselných hnojivech
směle trhejte
listy papíru
podpalujte jed-
notlivé
struktury verše
vypouštějte bubliny
poezie
taktujte stopou
(neboť sto-pa!)
zavaďte o kara-fu
s vodou
aby se rozezněla
náhle upadněte na podlahu
několik přívlastků
z této pozice
dosáhne cíle
a jestli ne
narýsujte otazník
v temnotě
baterkou
vytvořte celkový obrázek
refe-rátu
Přeložila Alena Machoninová.
Básník a literární vědec Sergej Birjukov (1950) se narodil ve vsi Torbějevka v Tambovské oblasti. Vystudoval filologickou fakultu Tambovského státního pedagogického institutu. V roce 1990 v Tambově založil spolu se spisovateli V. L. Stěpanovem a A. N. Fedulovem Akademii zaumného jazyka neboli AZ, jejímž je prezidentem. Jedná se o mezinárodní vědeckou, ale i tvůrčí organizaci, spojující spisovatele a vědce, kteří pracují v tradici, respektive s tradicemi ruské avantgardy. Kromě tambovské AZ existují i další její odnože – například sibiřská (SOAZ), dálněvýchodní (DVAZ), americká (USAZ), japonská (JAZ) či německá (DADAZ). Za významné počiny v oblasti avantgardní tvorby a vědy AZ každoročně uděluje Mezinárodní Značku otce ruského futurismu Davida Burljuka. Jejími laureáty jsou vedle řady jiných i básníci Gennadij Ajgi, Konstantin Kedrov, Jelizeveta Mnacakanová či literární vědec Gerald Janecek. V letech 1991 až 1998 Birjukov vyučoval v Tambově na univerzitě. V roce 1998 se odstěhoval do Německa, kde v současnosti i žije a vyučuje na Univerzitě Martina Luthera v Halle. Kromě básnických sbírek Múza zaumného jazyka (Muza zaumi, 1991), Znak nekonečna (Znak beskoněčnosti, 1995), Zvukové analogie (Zvukovyje sootvětstvija, 1997), Knižisko (Knigura, 2000) vydal Birjukov řadu teoretických statí věnovaných ruské avantgardě nejen prvních dvou desetiletí 20. století a antologie vizuální, kombinatorní a jinak experimentální poezie Zeugma (Zevgma, 1998) a Osudu důtka (Roku ukor, 2001).