Bez vkusu a Radia Wave

Začátkem roku oslavilo Radio Wave, tedy stanice veřejnoprávního Českého rozhlasu určená „mladým“, první výročí své existence. Před rokem jsem také do týdeníku A2 napsal článek, v němž jsem kritizoval přílišnou komerčnost hudební dramaturgie a moderátory, kteří přešli ze soukromých stanic, odkud si přinesli i projev, který se k této stanici nehodí. Pravda, moderátoři vesměs zůstali a jde stále o nejslabší článek celého vysílání (zejména plky Martina Hovorky, o němž nedávno jeden z jeho kolegů prohlásil, že nezná jednu z nejvýznamnějších kapel první poloviny devadesátých let, Faith no More), nicméně hudební dramaturgie se proměnila k lepšímu. Zatímco ve svých počátcích Radio Wave těžko konkurovalo svému pražskému rivalovi Radiu 1, dnes je v lecčems dokonce lepší. Například novinky do rozhlasové hitparády jsou vybírány odvážněji. Už ve svých počátcích však Radio Wave trápil jeden problém – pozemně totiž vysílá na kmitočtu původně přiděleném pro středočeské regionální vysílání Českého rozhlasu, které ČRo musí ze zákona provozovat. Většina posluchačů však Wave poslouchá právě touto cestou (údajně až 90 procent). Digitální set-top-boxy, přes které jde vysílání také zachytit (tedy tam, kde se digitálně vysílá), se zatím příliš nerozšířily a na poslech rádia přes internet je třeba alespoň trochu rychlé připojení, které také není dostupné všude. Během roku své existence však Radio Wave dokázalo, že má právo na svou existenci, už jen proto, že ten, kdo si nevystačí s několika desítkami písniček, jež se točí ve většině komerčních rádií, má možnost volby. Tajemnice Rady Českého rozhlasu Dana Jaklová, která za návrhem na zrušení pozemního vysílání Wave stojí, má však jiný názor. Program pro mladé prý zajišťují komerční stanice, a tak stačí jen otočit knoflíkem na přijímači a naladit kteroukoliv jinou frekvenci. Český rozhlas by však, jako veřejnoprávní stanice, neměl zajišťovat jen šíření zpravodajství, ale také určitého vkusu, a s tím si komerční stanice hlavu nelámou.