Konec živnostníků v Čechách

Pavel Marek (1949) patří již ke klasikům domácí historiografie. Působí na Univerzitě Palackého v Olomouci a v devadesátých letech se proslavil především řadou knih a vědeckých článků o českém katolicismu na přelomu 19. a 20. století. Toto své dlouholeté badatelské úsilí završil objemnou přehledovou prací Český katolicismus 1890–1914 (Gloria 2003). V předminulém roce se spolu s Jiřím Malířem také zviditelnil editováním obsáhlé dvoudílné příručky k dějinám politických stran na českém území od poloviny 19. století do současnosti (Politické strany, Doplněk 2005). V loňském roce pak publikoval knihu České živnostnictvo 1945–1960, jíž završil svůj zhruba desetiletý výzkum této sociální třídy. Nutno poznamenat, předtím se v nemenší míře věnoval také živnostníkům v předválečném období, k čemuž publikoval řadu odborných studií, týkajících se zvláště jejich politické reprezentace.

Vlastní tematika knihy je užší, než slibuje hlavní název. Nejedná se o komplexní historické pojednání o živnostnících, nýbrž o specifickou otázku jejich likvidace v poválečném období, což také upřesňuje její podtitul. Proto zde nenalezneme žádné informace o kulturních vzorech, materiální úrovni či životních strategiích těchto lidí. Spíše než o hospodářské a sociální dějiny, jak by názvu odpovídalo, se jedná o klasické dějiny politické. Hlavním zájmem autora je sledování politické aktivity živnostníků, stranických programů a státní hospodářské politiky. Sám v úvodu přiznává, že by bylo „pochopitelně žádoucí provést komplexní historickou, podrobnou, komparativní a komplexní studii ve smyslu postižení všech středních vrstev, k čemuž dodává, že „tyto ambice práce nemá a realisticky ani mít nemůže, neboť objektivně k tomu zatím neexistují předpoklady“ (s. 8). Musíme mu, bohužel, v tomto směru dát zcela za pravdu. Tyto trendy historického výzkumu se v české historiografii rozsáhleji rozvíjejí teprve v posledních dvou desetiletích. Kniha je tedy shrnutím dosavadního stavu výzkumu a hlavně také spolehlivým východiskem pro výzkumy budoucí.

Autor je ve svých úsudcích zdrženlivý a vyhýbá se spekulativním závěrům. Typicky se to projevuje při řešení nejzásadnější otázky: Co bylo důvodem naprosté proměny politiky KSČ vůči těmto podnikatelským subjektům v období po únoru 1948? Marek odmítá monokauzální výklad a zdůrazňuje tři klíčové motivy: stalinskou tezi o zostřování třídního boje po proletářské revoluci, spojenou s tlakem na recepci „osvědčených“ sovětských vzorů v hospodářství, dále jakési opojení KSČ z vítězství, což se spojovalo s glorifikací dělnické třídy na úkor tříd ostatních, a za třetí hledání viníků zásobovacích i výrobních obtíží (s. 130–131). Právě drobní podnikatelé byli ideální skupinou, z níž bylo možné učinit obětního beránka problémů plánovaného hospodářství.

Proces likvidace drobného a středního podnikání rozdělil do čtyř fází. První začala v závěru roku 1948, kdy po nejasných poúnorových měsících byla zahájena etapa „divoké“ socializace živností. Zajímavá jsou autorova zjištění o diskusích, které probíhaly uvnitř KSČ a které utnul teprve IX. sjezd strany v květnu 1949 určením generální linie budování socialismu v ČSR. Z uvedených výroků A. Zápotockého či G. Klimenta vyplývá, že shoda o naprosté likvidaci nebyla zprvu tak jednoznačná (s. 136). Druhá fáze začala v polovině roku 1950; tehdy již šlo o období politického „tání“, spojeného v ČSR s hlubokými hospodářskými problémy, kdy socializační tempo polevilo, přišla čtvrtá etapa, zahrnující roky 1957–1960, jež socializaci živností dovršila. Nastal čas, kdy preambule ústavy z roku 1960 mohla slavnostně vyhlásit, že „socialismus v naší vlasti zvítězil“.

Již při zběžném prolistování knihy zjistíme, že nebyla psána pro nejširší čtenářskou obec. Obzvláště upoutá pozornost rozsáhlý poznámkový aparát, který na řadě míst zabírá i více než polovinu stránky. Tato řemeslná důkladnost se v dnešní době u historických monografií vidí už jen zřídka. I z toho je patrné, že kniha je zaměřena spíše na odborné čtenáře. Neveselost celé tematiky je alespoň porušena v obrázkové příloze s dobovými vtipy a agitačními materiály. Publikace obsahuje také rozsáhlou dokumentární přílohu archivních materiálů, což je její další plus. Knize je možné vytknout pojmovou neujasněnost. Autor nepracuje až na ojedinělé výjimky s marxistickým pojmem maloburžoazie (s. 198), což ovšem dnes není nijak neobvyklé. Naopak užívá obratu staré střední vrstvy, které ale na žádném místě nejsou definovány a konceptuálně odlišeny od nových. Obdobně i kazuistický výčet v podtitulu knihy „živnostníci, řemeslníci a obchodníci“ vyznívá jako nouzové řešení. Právní význam těchto pojmů, v případě prvního a zvláště třetího, se zásadně odlišuje od užívání těchto slov v běžném jazyce. Na žádném místě však není pojmový aparát rozebrán, což je u takto kvalitní a průkopnické práce velká škoda. Od první do poslední stránky je v knize patrný přístup, že je přece samo sebou jasné, o koho se jedná. Bez ohledu na tyto kritické poznámky musíme považovat tuto publikaci za záslužný počin. Tvrzení jsou podložena rozsáhlými pramennými odkazy a faktograficky je kniha mimořádně bohatá. Marek popisuje události, o nichž všichni vědí, jaký měly výsledek, ale jen málokdo i mezi odbornými historiky má jasnější představu o jednotlivých krocích likvidace živností v patnácti poválečných letech. Provázání praktického, ideologického a právního aspektu tohoto procesu se autorovi podařilo vynikajícím způsobem.

Autor je historik a právník.