Pro několik evangelíků z českých zemí, kteří museli jako exulanti opustit vlast, se nedobrovolné setkání s cizím prostředím stalo velmi plodným. Patřil k nim také Jiří (Georg) Sarganek, spisovatel, matematik, teolog a pedagog, který byl v Německu v 18. století poměrně známou a respektovanou osobností. Sarganek se narodil v roce 1702 v Dolní Suché; jeho mateřštinou byla čeština, pravděpodobně silně nářečně zabarvená; od dětství mluvil i německy. Spisovnou češtinu ovšem ovládal, jak o tom svědčí jeho česká díla, velmi dobře. Od roku 1715 navštěvoval tzv. Ježíšovu školu v Těšíně, která byla významným centrem evangelictví ve slezské části monarchie. Od roku 1721 pobýval v samém ohnisku pietistického hnutí, na univerzitě v Halle, kde začal studovat nejprve medicínu, ale poté se věnoval teologii a současně také matematice a filosofii. V roce 1728 se vrátil do Těšína, kde působil spolu s dalšími pietisty v místní škole; hned po svém příchodu byl vyšetřován zdejšími jezuity a byla mu konfiskována velká zásilka knih, které ho v návratu do Slezska provázely. Po dvou letech byl pro své pietistické smýšlení vykázán a emigroval do Německa. Od roku 1736 až do své smrti (1743) byl v Halle inspektorem známého sirotčince A. H. Francka. Sarganek soustavně podporoval české exulanty v jejich obtížném postavení v Sasku, Prusku i ve Slezsku, zprostředkovával politickou i materiální pomoc, intervenoval ve prospěch jejich vůdců. Spolupracoval s agilním hallským nakladatelstvím českých knih, které vedl průkopník německé slavistiky Heinrich Milde.
Je velmi obtížné vymezit kompletní Sargankovo literární a pedagogické dílo. Jeho podstatnou složku představují německé a latinské učebnice, tištěné přednášky a školní programy. Velmi užívanými se staly Sargankovy učebnice francouzštiny a především geometrie; Die Geometrie in Tabellen (1739) měl ve své knihovně i Immanuel Kant. U pietistického autora první poloviny 18. století neudivuje, že se pokoušel spojovat exaktní vědy s poznáním a pochopením věcí metafyzických, jak o tom svědčí např. Versuch einer Anwendung der Mathematic in dem Articul von der Größe der Sünden-Schulden (1735), v níž Sarganek demonstroval využití matematiky při stanovení množství lidských hříchů a vin. Několika vydání se dočkaly také eticko-teologické spisy, dílo Überzeugende und bewegliche Warnung... (1740) je dnes zmiňováno jako pramen moderních výzkumů dějin morálky, sexuality a způsobů zobrazování mužského a ženského světa. Sargankovy pedagogické a náboženské spisy v němčině a latině byly téměř vždy vydávány se jménem autora, jeho česky psaná tvorba je naopak zahalena anonymitou. Důvodem byla pravděpodobně obava před zabavováním a zakazováním evangelických knih v českých zemích. Sargankovi lze s velkou pravděpodobností připsat dva rozsáhlé veřejné listy z roku 1732, které byly publikovány v jednom svazku společně s překladem díla A. H. Francka. Pozoruhodné je především Psaní vánoční nějakého krajana do svých přibuzných, přátel a krajanuv, adresované těšínským evangelíkům. Sarganek se v něm snaží naléhavým, emocionálním způsobem, na němž se podílejí i výrazy z místního dialektu, přimět své krajany k duchovní očistě.
Nejvýznamnějším autorovým českým dílem je velkolepý kancionál Cithara sanctorum (1737), který se podle místa vytištění většinou označuje jako tzv. Lipský kancionál. Tento vůbec nejrozsáhlejší český kancionál (cca 1800 písní) chtěl nabídnout nadkonfesijní, univerzálně použitelný souhrn téměř veškeré české evangelické písňové tvorby. Z důvodu co největší otevřenosti různorodému publiku otiskuje Sarganek nejednou i dvě varianty téže písně, většinou luterskou a bratrskou, např. od J. Třanovského a J. A. Komenského, z jejichž tvorby vydatně čerpá celý písňový fond kancionálu. Redaktor ovšem chce nabídnout i písně zcela nové (asi pět stovek textů), které reagují na aktuální potřeby exulantů. V této nejmladší písňové vrstvě najdeme zejména překlady a adaptace z němčiny – jednak tlumočení skladeb vrcholných osobností barokní duchovní lyriky (Angela Silesia a Paula Gerhardta), jednak české verze pietistických písní z hallských zpěvníků 18. století. Nakolik se na této „nové“ tvorbě podílel samotný Sarganek, nelze zatím s určitostí říci.
Mezi pozoruhodné výtvory náleží skladby, které jsou privátní, ale zároveň extatickou oslavou Ježíše, nebo skupina hymnů, v nichž se konfrontuje krása stvoření, příroda a pozemský svět s útěchou, kterou poskytuje Kristus. Jiný hymnografický typ zastupují texty, které nejsou pojaty jako zklidnělá meditace, ale jako řetězec vášnivých výzev k boji a kategoricky formulovaných hesel. Pro hymnologické bádání mají značný význam rozsáhlé doprovodné texty ke kancionálu, zvláště na svou dobu velmi unikátní Rejstřík melodií, který – přestože kancionál neobsahuje žádné noty – umožňuje zazpívat v zásadě každý text knihy. Jeho metodu založil Sarganek, člověk s vášní pro exaktní vědy, na jednoduché, ale důmyslné kombinatorice a matematice. Ze všech teoretických reflexí i ze samotného písňového fondu kancionálu je zjevné, že Sarganek stavěl zcela do pozadí autorství, ignoroval věroučnou čistotu textů a pojímal písňový repertoár jako nenormovaný, cíleně otevřený. Jeho celková koncepce pak vede nejen k návrhu sestavovat si „osobní“ písňový program, ale i k podněcování svobodné tvorby nových písní podle daných strofických modelů.
Autor je bohemista.