Umění – návod k použití

Zbyněk Baladrán (1973), jehož poslední práce prezentuje Galerie hlavního města Prahy ve Staroměstské radnici, patří k předním osobnostem současného českého videoartu. Sofistikovaně používá typicky vizuální mé­dium k sémiotickým hrám a vytváří mnohovrstevnaté struktury, umožňující divákovi násobenou radost z jejich „rozklíčování“.

Baladrán absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, několikrát se dostal mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, zastupoval Českou republiku na důležité mezinárodní přehlídce Manifesta 5 a je spoluzakladatelem holešovické Galerie Display.

Výstava nazvaná Slovník od prvního momentu naznačuje, že půjde o víc než jen o prezentaci „obrazů“. Každý prvek projektu má spustit určité myšlenkové mechanismy, jejichž dráhu určují vědomé impulsy v podobě obrazů, znaků, analogií, ale i nevědomých souvislostí, kterými autor jakoby manipuluje v naší mysli.

Pokusme se vstoupit do jeho hry a nechme se unášet rozvětveným řečištěm asociací. Na začátku expozice je návštěvníkovi předloženo schéma postihující dobrodružné cesty paměti v jakési formě výkladového slovníku a grafů. Ptá se – na jakém základě si některé informace pamatujeme, z čeho vznikají vzpomínky, co zůstane v individuální a co v kolektivní paměti, co je to okamžik, jak vnímáme čas, jak ho vnímáme v souvislosti s obrazem, slovem, jaká je hermeneutika lidské paměti?

Autorova koncepční rafinovanost navozuje herní schéma, kde můžeme konfrontovat individuální zážitky natolik osobního a intimního rázu, že společná obecnější komunikace nebude pak vůbec možná. A jsme u tématu umění: právě v něm existuje možnost funkční komunikace, kde nemusí být řečeno vůbec nic. Baladránův spletitý graf plný slov a podivných nesrozumitelných scénářů není nepodobný známému diagramu z roku 1936 k vývoji moderny od Alfreda H. Barra, prvního ředitele Muzea moderního umění v New Yorku. Odkazy k moderně nejsou jen postmoderní manýrou; její iluze pokroku lidského ducha budeme vždycky trochu nostalgicky uchovávat a muzealizovat v kolektivní euroamerické paměti.

Také další práce v horním sále se pokoušejí slovníkově roztřídit vztahy subjektu k objektům, vyprávění a času, recepci času..., něco jako neuskutečnitelný plán popsat a roztřídit všechny vjemy a pocity, myšlenkové kroky. Postihnout vnímání „o sobě“.

Držme se tedy slovníku a začněme „subjektovými“ zájmeny. Video s názvem Já – okamžik zachycuje v krátkých střizích ruku píšící na papíře něco jako automatickou definici okamžiku, o němž stejně jako o své relativní přítomnosti nevíme nic. Ty – pět potíží při psaní pravdy (podle Bertolta Brechta) nabízí video s rukou, která podtrhává moralizující text knihy totálním způsobem – podtrhává nekriticky vše. Pro Baladrána je i připomínkou faktu, že jeho oblíbený avantgardní autor Karel Teige tímto způsobem pracoval. K další figuře moderny odkazuje On – bezúčelná procházka (podle Alexandra Hackenschmieda), kde je na svítící mapce vyznačena trasa po periferii jako jakýsi formální záznam putování známého fotografa Prahy. My – 157,74 m² optimálního bytu v Koldomu (podle Karla Honzíka) je video, v němž ruka podle diktovaných informací o prostoru uvnitř slavného kolektivního Honzíkova domu kreslí plánek, který se nakonec promění v labyrint neodpovídající skutečnosti. Vy – stan, pyramida, kontejner (podle Piera Paola Pasoliniho) demonstruje na videu otáčení stran scénáře, který určuje toto otáčení. Tato interpretace – stejně jako i řada jiných – je jen jedním z třesků, jejichž rozbušku autor zapálil. Další detonace se ozývají v nekonečném prostoru možností lidských úvah, zkušeností, subjektivní percepce. Video Oni – moderní doba (podle Charlie Chaplina) je hrou na dané téma. Ve snímku ruka píše křídou všechny mezititulky z němého filmu Moderní doba, střih je nahrazen smazáním tabule, obraz by mohl být v paměti nebo v představách vyvolaných slovy.

Slovník není určen ke čtení, přesto si v něm můžete přivlastnit cokoli. Baladránova výstava má několik čtecích rovin, které mohou být jednou z „x“ verzí návodu na použití myšlenky, návodu na sebepoužití.

Autorka je výtvarná publicistka.