Naše znalosti o překladatelích v raném novověku jsou více než torzovité. V zásadě existovaly dva typy překladů: volné, které se spíše nechávaly inspirovat originálem, snažily se především přetlumočit hlavní myšlenky a případně využít některých metafor, a překlady doslovné, které se blíží dnes užívaným způsobům překladatelské práce. Obě možnosti překladu byly vnímány jako legitimní. Pochopitelně záleželo na povaze díla a na jeho určení; volný překlad biblického textu by byl ve většině případů vnímán jako zcela nevhodný, ale úprava úryvku z Písma pro potřeby kazatelského konceptu nebyla vnímána jako něco nepatřičného. Jména překladatelů bývají často na titulních listech zamlčovaná. Někdy je zmíněn alespoň duchovní stav překladatele či příslušnost ke stejnému církevnímu řádu, jehož členem byl i sám autor. Takové zmínky mají za úkol dodat překladu hodnověrnost, naznačit čtenáři, že překlad vznikal ve stejném myšlenkovém ovzduší jako originál apod. Je-li v tisku uveden překladatel jménem, pak nejčastěji v těch případech, kdy věhlas jména mohl být zárukou kvality překladu. Jen výjimečně tu nalezneme jméno překladatele, který zřejmě jinak nebyl výrazněji literárně činný. Jednou z takových výjimek je kapucín Edelbert Nymburský, překladatel nejméně dvou spisů slavného německého kapucína Martina z Kochemu.
O životě Edelberta Nymburského mnoho nevíme. Zatímco v tiscích jím překládaných děl je uváděn jako Edelbert Nymburský, v seznamech členů řádu je zásadně veden pod jménem Edelbert Boëmus. Narodil se v Nymburce pravděpodobně mezi léty 1640 a 1647, křtěn byl zřejmě jako Petr, Edelbert je jméno řádové. Do řádu kapucínů vstoupil 18. července 1667. Na konci sedmdesátých let 17. století pobýval v klášteře na Novém Městě pražském; v téže době byl zřejmě vážněji nemocen. O jeho nemoci nemáme bližší zprávu. Zatímco u ostatních nemocných se v soupise členů řádu objevuje křížek jako údaj o úmrtí, páter Edelbert se uzdravil.
Od začátku osmdesátých let působil Edelbert Nymburský v moravských kapucínských klášterech, roku 1682 jej nalézáme v Jihlavě, roku 1686 ve Fulneku, od konce osmdesátých let až do roku 1693 nebo 1694 v Olomouci. O jeho návratu do Čech se nám v pramenech nepodařilo nic zjistit, v každém případě někdy kolem poloviny devadesátých let působil v kapucínském klášteře v Žatci a byl v častém kontaktu s lounskými měšťany. Pro jeho literární tvorbu měl rozhodující význam pobyt v klášteře v Horšovském Týně kolem roku 1697. Zde dokončil český překlad nejrozsáhlejšího díla kapucína Martina z Kochemu, který věrně podle německého originálu nazval Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše a jeho nejsvětější a nejmilejší matky Marie Panny (přes 1100 stran kvartového formátu tiskem poprvé vyšlo roku 1698). Jak název naznačuje, Kochemův spis je obsáhlým vypsáním Kristova života. Jeho základem jsou nejenom evangelia, ale i apokryfy, středověké revelace, cestopisy a popsání Svaté země, mariánské, anenské i josefské a další legendy, astronomické a mnohé další spisy. Hlavní pozornost věnoval Martin z Kochemu Kristově vykupitelské smrti a vzkříšení, ale mimořádný důraz je zde kladen také na úlohu a osudy svaté rodiny, na Ježíšovy rodinné a rodové vztahy, na úlohu Panny Marie jak o hlavní mistryně a vůdkyně učedníků po Kristově smrti. Dílo vzbudilo v době svého vzniku značné rozpaky u teologů a dalších vzdělanců, ale setkalo se se zcela mimořádným ohlasem u lidových čtenářů, kterým bylo ostatně určeno. Obrovský dobový ohlas díla, desítky německých vydání během několika málo let a pozitivní vliv na lidovou zbožnost přiměly kapucína Edelberta, aby se spis pokusil přeložit do češtiny. Zvolil formu takřka doslovného překladu, k Velikému životu i k jeho autorovi pociťoval mimořádnou úctu. V předmluvě Edelbert píše, že „ani jedinkého slova z mé hlavy k ní přidaného není“. Překládal přímo z německého originálu, dokonce ani úryvky z Nového zákona se nesnažil jazykově korigovat podle tehdy nedávno vydané Bible svatováclavské.
Podobně jako v Německu ani v Čechách nebyl spis přijat bez problémů. V aktech pražské konzistoře z roku 1700 se dochoval zápis, ve kterém konzistoř vytýká, že jednak nebyla provedena cenzura knihy, jednak má Veliký život nadbytek poznámek, které se neopírají ani o Písmo, ani o církví přejatou tradici. Přestože bylo všemi hlasy schváleno, že má být zakázáno číst tuto knihu a vystavovat ji na prodej, dokud nebude úplně očištěna od chyb, Veliký život v překladu Edelberta Nymburského vyšel česky bez úprav v dalších vydáních v letech 1717, 1729, 1746 a 1759. Ve druhé polovině 19. století se stal překlad Edelberta Nymburského základem pro znovuvydání spisu, který vyšel ve skalické Škarniclově tiskárně ještě nejméně sedmkrát, naposledy v roce 1901 (!). Barokní čeština Edelberta Nymburského tak pomáhala ovlivňovat slovní zásobu a představy o světě ještě našich pradědečků a prababiček.
Edelbert Nymburský přeložil ještě Kochemovu nejrozšířenější modlitební knihu, Zlatý nebeklíč aneb Nové modlitby k vysvobození duší očistcových dobře pohodlné (tiskem česky poprvé roku 1701, následovala další vydání). Po krátkém pobytu v klášteře v Litoměřicích odešel páter Edelbert do kláštera v Roudnici nad Labem, kde zemřel 27. března 1705. V letošním roce vydá nakladatelství Argo čtenářskou edici českého překladu Velikého života Pána a Spasitele našeho.
Autor je bohemista.