společnost reakce

Jako porno nebo zvrhlou reality show označují Eva Svobodová a Ondřej Slačálek realitu uplynulých let: nenávist proudí každodenně z médií, sociálních sítí, zaplněných náměstí i z hospodských hovorů. Autoři dále konstatují, že levice konsternovaně zjistila, že je „tu konečně radikální opoziční hnutí, které vychází zdola, má demokratický étos a jde radikálně proti elitám – a my musíme stát proti němu, protože zároveň brutálně útočí na ty nejbezbrannější a směřuje k omezení svobod“. Téma věnované zrodu „společnosti reakce“ vychází z celkem banálního zjištění, že prožíváme krizi liberální demokracie. Pocit strachu napříč třídami vede k iracionálním krokům, řada lidí se vzdává kritického myšlení a v postfaktuálním světě se lačně chytá lživých informací a ideologických zkratek. Na druhé straně ale stojí liberální intelektuálové a vzdělanci, kteří mají vůči sociálně slabším vrstvám stejně silné předsudky, jaké podle jejich názoru má místní lid vůči neprivilegovaným občanům zbytku světa. O tomto střetu se dočtete v eseji Josepha Grima Feinberga, který analyzuje národovectví na levici a konstatuje, že „elitismus nikdy nespojí utlačované masy“. Autor tématu Lukáš Rychetský zpovídal politologa a odborníka na problematiku extremismu Jana Charváta, který poznamenává, že spíše než politologové by se k problematice krajní pravice měli vyjadřovat psychologové. Toto číslo vzniklo ve spolupráci s Multikulturním centrem Praha a s přispěním grantu Uprchlíci a „znepokojení občané“, podpořeného Česko­-německým fondem budoucnosti.