V sobotu 5. května 2007 se na Letenské pláni v Praze sešlo pět až šest tisíc lidí. Jejich průvod ze Staroměstského náměstí zaplnil celou Pařížskou ulici až k mostu. A vzduchem voněla tráva.
Letošní pochod a koncerty se konaly deset let poté, co pražskými ulicemi poprvé zaznělo heslo „Legalizace!“. Demonstrace, která se tehdy sešla na Staroměstském náměstí, se mezitím stala součástí protestu Million Marihuana March (MMM), k němuž se každou první květnovou sobotu přidává asi 250 měst po celé planetě, a do značné míry se profesionalizovala. Každoroční květnový happening za legalizaci marihuany se zařadil po bok největších hudebních festivalů v zemi – má podobnou návštěvnost, rozpočet i obsazení kapel. A přestává být něčím výjimečným. Za tu dobu se totiž v mnohém změnily i postoje společnosti k drogám.
Ten potvrzuje i MUDr. Ivan Douda z Nadace Drop In, která se věnuje péči o drogově závislé. „Na odborné úrovni a v prestižních zahraničních časopisech se aktuálně diskutuje o potřebě přehodnotit klasifikaci drog podle jejich skutečných rizik. Marihuana se tak zřejmě stane součástí širšího problému hodnocení pozitiv a negativ drog pro západní civilizaci. To je zatím z devadesáti procent ideologické a emotivní, nikoliv odborné a to bohužel i mezi politiky. Akce jako MMM plní v tomto směru významnou iniciační roli. Co zpočátku mnozí lidé vnímali jako extravaganci, exhibici nebo snahu šířit drogy, mělo nakonec pozitivní dopad na přehodnocování postojů společnosti. My jsme se o tom přesvědčili třeba při zavádění substituční léčby závislosti na heroinu metadonem,“ vysvětluje Douda.
Severa, Pejřil, Mareš, Jasná páka
Cesta to však byla trnitá. První demonstrace na Staroměstském náměstí byla spíš revoltou. O rok později už byla součástí akce MMM. V témže roce však sílil tlak i z opačné strany. Poslanci Pavlu Severovi se podařilo prosadit zákon o „větším než malém množství“, který do české legislativy poprvé zavedl trestnost držení drog pro osobní potřebu. Reakcí pak byl vznik „konopného ombudsmana“, který žádal o milost pro všechny osoby stíhané za držení či pěstování konopí pro osobní potřebu. Zhruba třetinu „klientů“ Václav Havel omilostnil a mnozí nemuseli ani před soud.
Klíčovým hráčem v popularizaci argumentů pro dekriminalizaci marihuany se stal poslanec ODS František Pejřil. Ten dostal marihuanové téma nejprve na půdu Petičního výboru Parlamentu ČR a později i do poslanecké sněmovny. Vycházel přitom z dokumentace konkrétních případů sledovaných konopným ombudsmanem a z odborných názorů a zkušeností lidí z Drop In. Byl prvním poslancem, který si o marihuaně přečetl nějaké odborné publikace a nespokojil se s populistickým postojem drogového bijce. Měl také odvahu takto získané informace prezentovat před sněmovnou i v médiích. Psal se přitom teprve
rok 2000.
O rok později byla zveřejněna Analýza dopadu novelizace drogové legislativy, jež se stala noční můrou Pavla Severy a dalších drogových dogmatiků. Ukázalo se totiž, že takzvaný Severův zákon nesplnil žádný ze svých testovaných cílů a je ekonomicky ztrátový. Vláda se poté zavázala k legislativnímu rozdělení drog podle míry jejich zdravotní a společenské nebezpečnosti. K tomu však dodnes nedošlo, ačkoliv stejný požadavek vznesl v roce 2003 tehdejší místopředseda vlády Petr Mareš.
Odpůrci marihuany se však nevzdali a v roce 2002 prosadili zákon o zákazu šíření toxikomanie, podle kterého je trestné o drogách v pozitivním smyslu psát články, básně, knihy a dokonce i zpívat. Umělci v čele s Michalem Ambrožem z Jasné páky či Hudby Praha se vzbouřili a uspořádali monumentální hudební akci Umění proti cenzuře, kde zněly hity o trávě, hašiši a dokonce i kokainu. Nakonec se šli všichni udat. Policie jejich případy naštěstí odložila, a zákon tak byl zesměšněn.
Odpočinek konopného ombudsmana
Ani happeningy Million Marihuana March to neměly jednoduché a potýkaly se s nepochopením úřadů. Ty odmítaly akce na Letenské pláni povolit a přehazovaly si organizátory jako horký brambor. Teprve po oficiálních vyjádřeních primátora Pavla Béma a tehdejšího vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Jařaba, že jde o legitimní občanskou iniciativu, se podařilo získat první povolení pro MMM na Letné.
Dnes už je většina argumentů pro legalizaci marihuany všeobecně známá. Ubývá i případů pro konopného ombudsmana. Zbývá změnit zákon. Už proto, aby teenageři nemuseli kvůli pár jointům chodit za drogovým dealerem, jehož sortiment zahrnuje i pervitin a heroin. A také kvůli lidem trpícím parkinsonem, rakovinou či roztroušenou sklerózou, pro které je tráva často jediným prostředkem ke zmírnění utrpení. Dokud ke změně zákona nedojde, bude mít MMM smysl.
Autor je konopný ombudsman.