Malcolm Gladwell je špičkový novinář, jakého v Česku nepotkáte. Není to přitom jen tím, že se finanční možnosti reportéra listu The New Yorker možná trochu liší od možností jeho kolegů třeba z MF Dnes. Gladwell má jistě lepší možnosti vyniknout také díky tomu, že píše anglicky. Především ale dokázal úspěšně propojit svět vědy s žurnalistikou, aniž by se stal pouhým popularizátorem vědeckých poznatků.
Kniha Bod zlomu. O malých příčinách s velkými následky originálně propojuje řadu vědeckých poznatků do ucelené teorie. A tuto teorii podal Malcolm Gladwell způsobem, který osloví i laické publikum. Za svůj výkon si v roce 2005 vysloužil od časopisu Time zařazení mezi 100 nejvlivnějších osobností světa.
Některé sociální jevy se podobají klasickým epidemiím. Zločinnost, revoluce, módní styl nebo obliba kouření se podle Gladwella nerozvíjejí postupně, krok za krokem, ale náhle, přičemž okamžik zvratu je oním bodem zlomu (pojem vypůjčený z lékařské – epidemiologické terminologie), který dal knize název. To je fakt, který byl sice opomíjený, ale nikoli neznámý vědcům, lékařům nebo třeba kriminalistům. Proč tomu tak je?, začal se ptát Gladwell. A šel po stopě této otázky jako typický investigativní novinář.
Svá zjištění shrnul do tří tezí. Za prvé je podle něj překonání bodu zlomu dílem malého počtu lidí, kteří se od ostatních odlišují buď tím, že se snadno seznamují, nebo přehledem o tom, co, kde a kdy se dá koupit, sehnat, najít, anebo schopností ostatní přesvědčit, tedy prodat: ať už zboží nebo myšlenku. Tito lidé jsou zprostředkovatelé, nebo – přidržíme-li se lékařských pojmenování – přenašeči. Gladwell jim říká spojovatelé, maveni a prodavači. K bodu zlomu se podle něj přiblížíme jen tehdy, je-li informace podána správnou formou. Lékařsky řečeno – musí nakazit. Gladwell tento faktor označil jako chytlavost. Za třetí: pro šíření epidemie je důležité prostředí, přičemž to lze ovlivňovat ve velkém rozsahu i v drobnostech. A přitom právě drobnosti máme sklon podceňovat. Aby například klesla zločinnost v metru, je nutné nejen zasahovat proti loupežným přepadením, ale důsledně bojovat i proti obyčejným černým pasažérům. Vliv prostředí se ovšem projevuje i jinak. Velký počet příznivců tvořících amorfní masu znamená méně než tentýž počet lidí rozdělený do malých skupin. V tom se ostatně skrývá, ačkoli se toho Gladwell dotkne jen letmo, i tajemství vlivu fundamentalistických náboženských hnutí, šířících se v kroužcích kolem mešit a kostelů. Autor tento jev pojmenoval síla kontextu.
Jím načrtnutá skica sociální epidemie je trefná, i když je poněkud zjednodušující. Je však čtenářsky přitažlivá díky nápaditému podání. Drobná, provokativně laděná shrnutí, vyplývající z příkladů zpracovaných v odborné literatuře, podkreslují text od první kapitoly až k závěrečné sedmé. V ní autor shrnuje závěry plynoucí z případu dívky, která byla zavražděna na ulici před očima mnoha svědků: „...poučení z případu Kity Genoveseové nezní, že ji slyšelo křičet 38 lidí, a přesto nikdo nezavolal policii; zní, že nikdo nezavolal, protože ji slyšelo křičet 38 lidí.“ Ačkoli se Gladwell někdy nechá příliš strhnout popisem některého z příkladů, většinou se nezapomíná neustále držet osnovy a upozorňovat čtenáře, jak to či ono souvisí s hlavní tezí, kterou právě probírá.
Autor čerpá z odborných článků, podává je však srozumitelně a přitažlivě: přirozeně je zabudovává do vyprávění, které se odvíjí převážně tempem a stylem reportáže. Gladwell, absolvent historie na torontské univerzitě, přitom kombinuje své znalosti společenskovědních metod s novinářskými přístupy. Například aby zjistil, jak velký okruh známých mají různí lidé, udělá si vlastní malé sociologické šetření. Nepostupuje sice důsledně podle pravidel vědeckého experimentu, ale přesto jeho výsledky o něčem vypovídají. Když se dozví, že někde žije člověk, který působí jako vzorová ukázka osobnostního typu, který popisuje, rozjede se za ním, aby ho poznal zblízka. Takový přístup mu otevírá cestu k oslovení čtenáře žádostivého kvalitní publicistiky.
Nedá se říci, že by Gladwell sám objevil něco úplně nového. Šikovně ale poskládal výsledky, jichž dosáhli jiní, do působivého, smysluplného obrazu světa. Výzkumy citovaných vědců – sociologů, sociálních psychologů, lékařů a dalších – se týkaly mnoha napohled nesouvisejících témat, jako je reklama, lidská evoluce, vliv rodičů na děti či počátky americké války za nezávislost. Gladwellovou výhodou však bylo, že nebyl omezen na úzký výsek své odborné specializace. Na druhé straně byl zase připraven o odbornou diskusi, která by mu umožnila získat kvalitní zpětnou vazbu. Pokud by jí musel čelit, byl by asi ve svých generalizujících závěrech opatrnější. Nadšená reakce, které se knize dostalo od čtenářů, jistě hřeje na duši, ale čtenáři, jak známo, skálopevně věří ledasčemu, pokud je to dobře zabaleno. Třeba tomu, že se Ježíš oženil s Maří Magdalenou a doklady o tom spočívají v Louvru. i o tom Gladwell vlastně píše: v míře pro většinu překvapivé se neřídíme vlastní hlavou, nýbrž příkladem ostatních a ochotně uvěříme tomu, co se nám podá dostatečně věrohodně. To by nás však nemělo od četby Bodu zlomu odradit.
Autor působí v Ústavu mezinárodních vztahů.
Malcolm Gladwell: Bod zlomu. O malých příčinách s velkými následky. Dokořán, Praha 2006, 256 stran.