Většina českých firem doposud využívala daňových výhod, které jim umožňují odečíst část nákladů na stravování zaměstnanců. S novou vládou se ale změnila i doba, s níž je prý třeba držet krok, a taka je možné, že stravenky a jiné zaměstnanecké výhody půjdou s duchem doby a přestanou existovat.
S diskusemi, ale bez větších ústupků od Kalouskovy původní představy prošla minulý týden reforma veřejných financí schvalováním vlády. I když se ještě pár dní před hlasováním ve vládě premiér Topolánek zdál být v médiích rozhodnut nedopustit tak zcela prosazení změn, jež by se fakticky mohly dotknout zhruba 4 milionů lidí v České republice, na jednání vlády už držel s těmi, kteří stravenkový systém považují za nespravedlivý, protože myslí jen na zaměstnance a zapomíná na podnikatele. Jenže na všechny zaměstnance bez rozdílu a spravedlivě. Ve firmách si lidé jistě nejsou a nemohou být rovni výší svého platu, ale počet stravenek, jež dostane každý na měsíc, je stejný u ředitele firmy i paní, která mu uklízí kancelář. Zmíněná reforma navíc postihne i ty firmy, které využívají závodního stravování. „Nikdo neruší závodní jídelny a firmy neomezuje,“ reagoval na toto tvrzeni ministr financí Kalousek a už zapomněl dodat, že jde jen o výrazné znepříjemnění jejich provozu. Oddychli si tak jen všichni ti, kteří využívají režijních jízdenek – ty pro členy rodiny zaměstnance drah zůstávají, i když měly být zapomenuty jakožto živý pozůstatek nepotismu, který v době rovných šancí i práv nemá co dělat.
Skutečností je, že v době, kdy jde především o peníze, může jen málokdo čekat, že všichni zaměstnavatelé zůstanou u stravenkového systému i poté, co pro ně nebude znamenat nic víc než pouhé utrácení peněz pro dobrý pocit z plného žaludku svého zaměstnance. Stravenky jistě byly výhodné pro zaměstnavatele i zaměstnance, ale lze soudit, že málokterý zaměstnavatel bude pokračovat v tom, na čem nyní bude jen tratit. Řada velkých zaměstnavatelů se nechala slyšet, že nějakou formu příspěvků na jídlo bude hledat pro své zaměstnance i nadále, ale jiní varovali, že v případě velkých firem jde o velkou částku, a tak není jisté, zda se bez daňové výhody budou moci obejít. To se spíše změní stravovací návyky těch, kteří byli zvyklí na teplé jídlo. „Podle posledního průzkumu Asociace poskytovatelů stravenkových systémů vyplývá, že velká část zaměstnavatelů, především z řady menších a středních firem, bude po zrušení daňové uznatelnosti vážně zvažovat omezení poskytování této zaměstnanecké výhody,“ vysvětlil tiskový mluvčí stravenkové firmy Sodexho Radek Maršík.
Své k věci řekli i restauratéři, kteří se za poslední léta už naučili na původně nepochopitelné stravenky nazírat jako na peníze, kterými také jsou. Zvykli si také na to, že v poledních hodinách už vědí, koho uvidí za stoly, totiž zaměstnance blízkých firem. Mnozí namítnou, že ne všichni, kteří díky svým zaměstnavatelům dostávají stravenky, je opravdu utratí v restauracích a za jídlo. Pravda je, že systém, který za ně umožňuje nakoupit třeba alkohol či cigarety, je samozřejmě zneužitelný a jistě i často zneužívaný. Stále je ale většina těch, kteří se stravenkami zacházejí podle jejich obsahového významu. Navíc restauratéři odhadují, že počet vydávaných jídel v době oběda může po zrušení daňové výhody klesnout až o celou polovinu.
Pracovníci ministerstva financí se snaží celou věc jaksi zlehčit, stravenky považují za historický relikt, snad že jim to připomíná potravinové lístky. Zdůrazňují přitom fakt, že stravenky budou benefitní i nadále – avšak už jen proto, že se z nich i nadále nebudou odvádět peníze na zdravotní a sociální pojištění. Už ale nevysvětlují, že tou finančně zásadnější výhodou byla právě možnost uplatňovat nominální hodnotu stravenek jako odečitatelnou položku od daňového základu.
Můžeme jen odhadovat, proč si z celkem 42 zaměstnaneckých výhod ministr financí vybral ke zrušení právě tu, která souvisí s dennodenním stravováním velké části národa. Možná mu poradil předseda sdružení podnikatelů a živnostníků Bedřich Danda, který stravenky neodebírá a útok na naše žaludky vysvětlil v českém rozhlasu větou, která nám všem asi bude muset stačit: Doba už je jinde.
Autor je učitel.